|
| Klinika pracovního lékařství |
 |
Přednosta:
prof. MUDr. Petr Brhel, CSc.
Zástupkyně přednosty pro LPP:
MUDr. Alena Říhová
Klinická sestra:
Ludmila Hanzelková
|
|
Nemoci z povolání - rady pacientům
Vítáme vás na stránkách Střediska nemocí z povolání Kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Společnosti nemocí z povolání České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Jejich cílem je poskytnout pacientům nejdůležitější rady a informace o nemocech z povolání. Stránky byly zpracovány podle našich zkušeností z praxe formou otázek a odpovědí.
Co je nemoc z povolání? Většina našich klientů se nesprávně domnívá, že tento pojem zahrnuje všechna onemocnění, která vznikají nebo se zhoršují v souvislosti s jimi vykonávanou prací, pracovními podmínkami nebo pracovním prostředím. Tak tomu ovšem není.
Nemoc z povolání je podle zákoníku práce, zákona o důchodovém pojištění a zejména nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů a nebo akutní otravy vznikající nepříznivým působením chemických látek, pokud vznikly za podmínek v tomto seznamu uvedených.
To znamená, že nemoc, která v seznamu nemocí z povolání uvedena není, nemůže být za nemoc z povolání uznána.
Seznam nemocí z povolání Za nemoc z povolání bývají nejčastěji uznány nemoci kloubů, šlach a nervů končetin způsobené jejich jednostranným dlouhodobým a nadměrným přetěžováním nebo otřesy přenášenými na ruce z vibrujících nástrojů a zařízení, nedoslýchavost způsobená hlukem na pracovišti, méně onemocnění z ionizujícího záření. Mezi nemoci z povolání patří nemoci dýchacích cest a plic, jako zaprášení plic prachem s obsahem křemene(silikóza), smíšeným prachem (uhlokopská pneumokonióza) nebo prachem azbestu. Také průduškové astma, alergická rýma nebo rakovina plic mohou být nemocemi z povolání. Velmi časté jsou nemoci z povolání kůže (zvl. kontaktní ekzémy). Ubývá nemocí přenosných z člověka na člověka nebo ze zvířat na člověka. Za nemoc z povolání lze uznat přenosná a parazitární onemocnění získaná při služebním pobytu v tropických oblastech. Nejméně početnou skupinou jsou profesní poruchy hlasu u hlasových profesionálů (učitelé, herci, zpěváci aj.). Přesné znění seznamu nemocí z povolání najdete jako přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sbírky zákonů.
Kdo je oprávněn rozhodnout, že nemoc, kterou trpím, je nemocí z povolání? Rozhodnout o uznání nemoci z povolání může lékařským posudkem ve smyslu vyhl. č. 342/1997 Sb., v platném znění, pouze místně příslušné středisko nemocí z povolání. V praxi to znamená, že je vyloučena svobodná volba lékaře pacientem a klient se vždy musí k posouzení a uznání nemoci z povolání dostavit výhradně na určené zdravotnické pracoviště - středisko nemocí z povolání. U pracujících osob podle místa jejich pracoviště, u důchodců a nezaměstnaných podle místa trvalého bydliště. Uznávání nemocí z povolání vojáků a občanských zaměstnanců Ministerstva obrany řeší vojenské středisko nemocí z povolání v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.
Úplný seznam středisek nemocí z povolání a jejich spádových oblastí v České republice.
Vše, co chcete vědět o uznání nemoci z povolání Jak mám postupovat, když se domnívám, že trpím nemocí z povolání?
Je potřeba se dostavit na spádové středisko nemocí z povolání s lékařskou zprávou ošetřujícího lékaře, v níž žádá o posouzení, zda je konkrétní nemoc, jíž trpíte, nemocí z povolání.
Odesílajícím lékařem může být lékař praktický, nebo odborník některé užší medicínské specializace (např. alergolog, specialista pro infekční nemoci, plicní lékař, kožní lékař nebo ušní, nosní a krční lékař, ortoped nebo lékař závodní preventivní péče). Klient má právo dostavit se na středisko nemocí z povolání i bez doporučení lékaře, ale není to příliš účelné, protože středisko pak jeho prostřednictvím žádá výše uvedené lékaře o zapůjčení zdravotnické dokumentace a sdělení, které onemocnění má být z hlediska možné nemoci z povolání konkrétně posouzeno, což většinou přesahuje laické znalosti a možnosti klienta. Úkolem střediska nemocí z povolání je posoudit, zda je konkrétní onemocnění klienta nemocí z povolání. Někteří klienti se mylně domnívají, že je středisko nemocí z povolání povinno na jejich žádost u nich nějakou nemoc z povolání vyhledávat jejich komplexním a nákladným celkovým vyšetřením.
Jak postupuje středisko nemocí z povolání při uznávání nemoci z povolání?
Středisko nemocí z povolání:
a) Prostuduje informace o zdravotním stavu posuzovaného z jeho zdravotní dokumentace od praktického lékaře i odborných lékařů;
b) Posuzovaného samo fyzikálně vyšetří a doplní další potřebná laboratorní, doplňková i konziliární odborná vyšetření podle vlastního uvážení. Středisko nemocí z povolání tak definitivně ověří diagnózu onemocnění a stanoví stupeň její závažnosti (např. jak závažná je ztráta sluchu posuzovaného, který byl na pracovišti vystaven nadměrnému hluku). Pokud je stanovena diagnóza nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání, která dosahuje závažnosti-stupně požadovaného seznamem nemocí z povolání, přistoupí středisko nemocí z povolání k třetímu kroku.
c) Posledním krokem je ověření, zda posuzovaný pracoval u zaměstnavatele za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání. Podmínky jsou uvedeny jednak přímo seznamem nemocí z povolání, jednak několika hygienickými předpisy.
Toto ověření provádí podle platné legislativy krajská hygienická stanice podle místa pracoviště posuzovaného na základě písemné žádosti střediska nemocí z povolání. Výjimkou jsou nemoci způsobené ionizujícím zářením, pro něž ověření provádí Státní úřad pro jadernou bezpečnost v Praze. V praxi hovoříme pro zjednodušení o "hygienickém šetření na pracovišti".
Hygienické šetření (s výše uvedenou výjimkou) provádí odborní pracovníci krajské hygienické stanice na konkrétním pracovišti posuzovaného za jeho účasti a za účasti zástupce zaměstnavatele. Je nesmírně důležité, aby se posuzovaný šetření na pracovišti osobně zúčastnil a skutečně byly posouzeny všechny práce v tom rozsahu, které u zaměstnavatele vykonával, aby mohla být správně posouzena míra expozice určitému pracovnímu škodlivému faktoru. Z šetření je vypracován "protokol", který podepisují a správnost v něm uvedených údajů potvrzují pracovníci hygienické stanice, zástupce zaměstnavatele a postižený pracovník. Pokud některé údaje v protokolu uvedené nejsou z hlediska posuzovaného zcela správné, je potřeba tuto skutečnost do "protokolu" konkrétně uvést.
Podle povahy škodlivého pracovního faktoru jsou mnohdy na pracovišti prováděna následně měření různých fyzikálních nebo chemických škodlivých faktorů. Na základě všech získaných údajů Krajská hygienická stanice vypracuje závěrečné stanovisko, zda posuzovaný u zaměstnavatele pracoval nebo nepracoval za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání. S výsledky by měla seznámit zaměstnavatele i posuzovaného. Stanovisko krajské hygienické stanice by mělo být vystaveno do 2 měsíců od vyžádání střediskem nemocí z povolání. V případě potřeby specializovaných měření na pracovišti bývá nutná i delší doba.
Po obdržení hygienického šetření středisko nemocí z povolání rozhodne, zda se u klienta o nemoc z povolání jedná nebo nejedná a vystaví o tom písemný lékařský posudek. Při uznání nemoci z povolání tento posudek obdrží postižený, odpovědný zaměstnavatel, zdravotní pojišťovna, praktický lékař, lékař závodní preventivní péče, krajská hygienická stanice a centrální registr Ústavu zdravotnických informací v Praze.
Posudek, kterým se neuznává nemoc z povolání, obdrží vždy pouze posuzovaný klient.
Musí nemoc z povolání vzniknout jen po dobu, dokud pracuji u odpovědného zaměstnavatele?
Obecně nemusí. Ale je třeba vědět, o jakou konkrétní nemoc se jedná. Některé nemoci z povolání mohou vzniknout pouze po dobu práce u odpovědného zaměstnavatele (např. akutní otravy), jiné mohou vzniknout až desetiletí po opuštění práce, při níž byl postižený exponován vyvolávajícímu pracovnímu faktoru (např. zaprášení plic, nádorová onemocnění).
Je rozhodnutí střediska nemocí z povolání definitivní?
Pokud zaměstnavatel nebo posuzovaný klient s rozhodnutím uvedeným v lékařském posudku nesouhlasí, mohou oba využít do 15 dnů od prokazatelného doručení posudku opravného prostředku, tj. "podat odvolání" vedoucímu zdravotnického zařízení, jehož součástí je středisko nemocí z povolání, které lékařský posudek vydalo. Poučení o možnosti odvolání je pravidelnou součástí lékařských posudků o uznání/neuznání nemoci z povolání. Pokud vedoucí tohoto zdravotnického zařízení návrhu nevyhoví, řeší odvolání vyšší orgán (tj. u fakultních nemocnic ministerstvo zdravotnictví, u většiny ostatních zdravotnických zařízení krajský úřad-odbor zdravotnictví). Jejich rozhodnutí je konečné.
Při neúspěchu může postižený (event. zaměstnavatel) iniciovat v předmětné věci soudní spor.
Jaké mám nároky na náhradu škody po uznání nemoci z povolání?
Vznikne-li v důsledku nemoci z povolání zaměstnanci nárok na náhradu škody, je zaměstnavatel povinen mu poskytnout několik druhů náhrad. Nároky na náhradu škody, které nemusí pochopitelně existovat současně všechny najednou, bude zaměstnavatel odškodňovat zaměstnanci pouze za splnění podmínek, které jsou předpokladem pro vznik toho kterého nároku.
A) Náhrada za ztrátu na výdělku vůči zaměstnavateli představuje dva samostatné nároky.
1. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pro nemoc z povolání znamená, že postižený zaměstnanec dostane proplacen rozdíl mezi svým průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené nemocí z povolání a plnou výší nemocenského. Zjednodušeně řečeno, dostane za dobu pracovní neschopnosti stejné peníze, jako by byl zdravý a normálně pracoval na svém pracovišti. Přitom náhrada škody náleží postiženému i při každé další pracovní neschopnosti z důvodu téže nemoci z povolání nebo jejích komplikací. Potvrzení o této skutečnosti pro "úrazovou pojišťovnu" vystavuje ošetřující lékař.
2. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (tzv. renta)
Nemůže-li zaměstnanec po skončení pracovní neschopnosti konat dále dosavadní zaměstnání nebo ho sice konat může, ale za jiných podmínek, např. na kratší pracovní dobu, a v důsledku toho mu vzniká ztráta na výdělku, je zaměstnavatel povinen tuto ztrátu na výdělku zaměstnanci poskytnout ve formě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.
Poskytuje postiženému zaměstnanci pravidelně měsíčně peněžní náhradu ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého dosahoval před zjištěním nemoci z povolání v původním zaměstnání, a stávajícím výdělkem v současném zaměstnání, a to v takové výši, aby spolu s jeho výdělkem po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu se rovnala jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Tato náhrada je průběžně valorizována a přísluší zaměstnanci do 65 let věku. Nárok na tuto náhradu nevzniká v případech všech nemocí z povolání.
B) Náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění
Jedná se o dvě různé samostatné a jednorázové finanční náhrady. Postupuje se podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Citovaná vyhláška má čtyři přílohy, z nichž příloha č. 3 je věnována bolestnému za nemoci z povolání a příloha č. 4 ztížení společenského uplatnění. V přílohách jsou uvedeny hodnoty v tzv. bodech. Za každý jeden bod postižený obdrží 120 Kč.
1. Bolestné
Zjednodušeně: Nárok na bolestné vzniká prakticky vždy (s jedinou výjimkou), protože za bolest se považuje každé tělesné a duševní strádání.
Lékařský posudek o bolestném vypracuje středisko nemoci z povolání, jakmile je možno považovat zdravotní stav poškozeného za ustálený, tj. většinou po ukončení pracovní neschopnosti. Bolest vzniklá v souvislosti s původně nepředpokládanou operací pro nemoc z povolání se hodnotí jako nově vzniklá bolest, tedy postižený obdrží další bolestné.
2. Ztížení společenského uplatnění
Jedná se o trvalé následky škody na zdraví, které mají prokazatelný nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a společnosti, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Trvalé následky nevznikají u všech nemocí z povolání.
U ztížení společenského uplatnění je možné při významném zhoršení nemoci z povolání s prokazatelným dopadem na společenské uplatnění přiznat další ztížení společenského uplatnění.
Posudky o bolestném a ztížení společenského uplatnění pro nemoc z povolání vydávají pouze věcně a místně příslušná střediska nemocí z povolání. Jedná se o službu, která není hrazena ze zdravotního pojištění. O posudek musí postižený požádat středisko nemocí z povolání.
C) Náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením
Jde o prokazatelně vzniklé náklady nad rámec bezplatného zdravotního pojištění jak při vlastním ošetření, tak jako doplatky na léky, zvýšené náklady na některé zdravotnické pomůcky nebo prostředky, které nejsou plně hrazeny (např. speciální obuv, sluchadla, speciální protézy, invalidní vozíky apod.), dále zvýšené náklady na stravování, doprava na rehabilitaci, náklady spojené s návštěvami ošetřovaného apod. Postižený musí zaměstnavateli doložit potvrzením příslušného lékaře výši těchto nákladů.
D) Náhrada za věcnou škodu
přichází u nemocí z povolání zřídka, např. pokud postižený nemocí z povolání nemůže v původním rozsahu obstarávat svoji domácnost.
Při uplatnění výše uvedených nároků na náhradu škody si musí klient dát pozor, protože mu běží dvouletá promlčecí lhůta ode dne, kdy se dozvěděl o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá.
Vzniká nárok na náhradu škody pozůstalým v případě smrti následkem nemoci z povolání?
Jestliže zaměstnanec následkem nemoci z povolání zemřel (např. u akutní otravy, nádorových onemocnění), vyplácí se pozůstalým náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhrada nákladů na výživu pozůstalých a jednorázové odškodnění pozůstalých. Pozůstalí musí tento nárok uplatnit u odpovědného zaměstnavatele a doložit a) posudek o uznání nemoci z povolání zemřelému, b) List o prohlídce mrtvého, c) Úmrtní list. Pokud již rodina nemá k dispozici List o prohlídce mrtvého, lze si z něj nechat pořídit výpis na matrice.
Kdo odpovídá zaměstnanci za škodu způsobenou nemocí z povolání?
Za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání odpovídá ten zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Odpovědný zaměstnavatel je uveden v "Lékařském posudku o uznání nemoci z povolání," který postižený obdrží na středisku nemocí z povolání.
Předpokladem vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je existence nemoci z povolání, vznik škody a příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody.
Kdo mi konkrétně škodu zaplatí?
Se svými nároky na náhradu škody se musí obrátit postižený přímo na odpovědného zaměstnavatele.
Všichni zaměstnavatelé v naší republice, kteří mají alespoň jednoho zaměstnance, musí mít uzavřeno povinné zákonné pojištění pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Pojištění spravují dvě vybrané komerční pojišťovny. Ti zaměstnavatelé, kteří neměli sjednáno s Českou pojišťovnou, a.s. zákonné pojištění k 31.12. 1992, jsou všichni pojištěni u Kooperativy, pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group.
Zaměstnavatel sám uplatní své právo, aby za něho příslušná pojišťovna uhradila škodu. Tzv. předá pojistnou událost k likvidaci příslušné pojišťovně.
Pokud tak zaměstnavatel výjimečně neučiní, je vhodné, aby postižený zaměstnanec vůči zaměstnavateli inicioval po poradě s právníkem soudní spor o náhradu škody.
Pouze v případech, pokud není právní nástupce zaměstnavatele, který již zanikl a přitom odpovídá postiženému za škodu vzniklou nemocí z povolání, uplatňuje postižený svůj nárok sám přímo vůči té pojišťovně, u které byl jeho zaměstnavatel před svým zánikem pojištěn.
Budu muset opustit svoje pracoviště?
Samo rozhodnutí o uznání nemoci z povolání - lékařský posudek o uznání nemoci z povolání neznamená překážku výkonu určitého povolání nebo zaměstnání. Takový zákaz však vyplývá až z následného navazujícího posudku o zdravotní způsobilosti k práci, který vydá lékař závodní preventivní péče. Stanoví, jakou práci není schopen postižený vykonávat, může jít i o zákaz výkonu dosavadní profese. U většiny nemocí obecně platí, že postižený nadále nesmí být vystaven škodlivině (event. určité míře expozice), která vedla k nemoci z povolání, pokud zde nedojde k určitým úpravám - přizpůsobení práce pracovníkovi, vyloučení styku se škodlivinou nebo úpravě režimu práce apod.
Jsou nemoci z povolání vyléčitelné?
Záleží na konkrétní nemoci z povolání.
Např. některé nemoci kožní, infekční nebo akutní otravy se zcela vyléčí po krátké době po vyřazení z pracovního vystavení vyvolávajícímu faktoru a adekvátní léčbě léky.
Jiné nemoci jsou zatím nevyléčitelné (např. zaprášení plic prachem s obsahem křemene či azbestu, degenerativní onemocnění kloubů, poškození sluchu z hluku).
U jiných nemocí z povolání dojde po vyřazení ze škodlivého pracovního prostředí a po adekvátní léčbě alespoň u části nemocných k úplnému vyléčení (např. u poškození cév z vibrací, nemoci šlach a šlachových úponů).
Lze ukončit trvání nemoci z povolání?
Řada nemocí z povolání je vyléčitelná naprosto stejně jako běžné obecné nemoci. Cílem každého nemocného nepochybně musí být, aby se uzdravil. Pokud při dispenzární prohlídce středisko nemoci z povolání zjistí, že nemoc z povolání nadále netrvá, je povinno o této skutečnosti vystavit lékařský posudek.
Přehled základní legislativy
1. Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
2. Nařízení vlády č. 290/19950 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání
3. Vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zařízení, která tyto nemoci uznávají, ve znění pozdějších předpisů
4. Vyhláška č. 487/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
5. Vyhláška č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů.
6. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
Zpracoval prof. MUDr. Petr Brhel, CSc.
|
|
Zpět
Nahoru