|
| Obecné informace |
Historie – do r. 1990
1317 - 1865
Již počátkem 14.století se na Starém Brně nacházel knížecí dvůr nazývaný Královská zahrada. Zde král Jan Lucemburský na přání své choti Elišky Přemyslovny založil ženský dominikánský klášter. Už v roce 1317 stál v Královské zahradě kostel svaté Anny a místo původní tvrzi byly vybudovány klášterní budovy. Řádové sestry zde žily v přísném klášterním režimu a věnovaly se manuálním pracím a dívčí škole.
|
Území kláštera se postupně rozrůstalo v tzv. území sv.Anny, jež sahalo až ke svrateckému náhonu. Správa kláštera se však postupně potýkala s řadou problémů, z nichž nejvážnějším asi bylo obléhání Brna Švédy v roce 1645, kdy byl vyloupen.
V blízkém okolí kláštera se nacházely ještě další církevní stavby, a sice špitál s kostelíkem sv.Jana Křtitele na severní straně nynější ulice Pekařské, založený v roce 1238 měšťanem Rudgerem a jeho ženou Hodavou. Dále na tzv. Provaznickém vršku mezi Pekařskou a Anenskou stával kostelík Všech svatých. Pod jeho farní právo spadalo území sv.Anny s Křížovou ulicí.
Dne 2.května 1782 císař Josef II. zrušil klášter dominikánek, rok nato rozhodl o zřízení špitálu u sv.Anny. A tak roku 1785 začíná rozsáhlá přeměna kláštera v nemocnici.
"Císařsko-královský všeobecný zaopatřovací ústav" zahájil u svaté Anny provoz 2.ledna 1786, do funkce ředitele byl jmenován Tomáš Pötzl. Spravoval 80 lůžek v nemocnici, po dvaceti lůžkách v porodnici, nalezinci a sirotčinci a pět lůžek oddělení pro pomatené. Základ nemocnice tvořily dva velké sály, upravené z budov hraničících s Pekařskou ulicí. V jednom z nich byly ženy, ve druhém muži. Nemocnice měla dvě oddělení: interní pro choroby horečnaté a kloubní a externí neboli chirurgické pro choroby kožní, šedý zákal, prováděly se zde rovněž amputace. Izolace pro infekční onemocnění byla vyřešena dvěma dřevěnými domky na zahradě - jeden pro nemocné vzteklinou a druhý pro pravé neštovice.
V 19.století byly v nemocnici používány pokrokové metody jako např. elektroléčba. V roce 1804 byl zřízen očkovací ústav proti epidemii neštovic. Ředitel ústavu dr. Josef Steiner v roce 1814 zřídil chorobinec pro nevyléčitelné a odpor vzbuzující nemocné. Pro špatnou finanční situaci byly v letech 1817-1819 zestátněny porodnice, nalezinec, sirotčinec a blázinec. Nemocnice fungovala pod zemskou správou se státní subvencí. Ze známých osobností, které v té době působily v nemocnici, lze jmenovat dr.Antonína Kroczaka, který v roce 1836 stál v čele ústavu a Gregora Johanna Mendela, zakladatele genetiky, který zde krátce působil v roce 1848.
Důležitým mezníkem v životě obyvatel Brna bylo v roce 1850 splynutí brněnské obce s předměstími v jedno město. Také ulice Pekařská ulice s územím sv. Anny se sloučila s městem. O tři roky později, 14.září 1853, byly porodnice, ústav choromyslných a nalezinec prohlášeny za zemské ústavy a nemocnice byla prohlášena za veřejný všeobecný ústav. Ředitelem se stal dr.Ignác Mayer. Budovy starého ústavu však již nevyhovovaly tehdejším požadavkům lékařské vědy a hygieny a roku 1859 byla nařízena postupná rekonstrukce. Kvůli nevyjasněným majetkovým vztahům a nedostatku financí byla až na jaře 1864 konečně jmenována komise, která měla na starost úpravu objektů.
Vypracování předběžného stavebního projektu bylo zadáno c.k. stavitelskému adjunktovi ing.Františku Přerovskému. K posouzení plánů byl přizván i věhlasný vídeňský architekt Theophil Hansen, který byl autorem projektu přestavby i projektu nové nemocnice podle vzoru pařížské nemocnice Lariboisiére. Iniciativu při jednáních o stavbě převzal staročeský politik, poslanec říšské rady a pozdější ministr rakouské vlády JUDr. Alois Pražák. Na financování přestavby se podílelo i město Brno. Na schůzi zemského výboru dne 1.dubna 1865 bylo rozhodnuto, že přestavba se uskuteční podle plánů ing.Přerovského, doplněného některými úpravami podle architekta Hansena. Při stavbě základů bylo zjištěno v podzemí mnoho dutých prostor, kanálů a chodeb, takže hrozilo nebezpečí, že budovy se při přestavbě zřítí. Přestavba byla zastavena a zemský sněm rozhodl o vybudování nové nemocnice v areálu bývalého kláštera u sv.Anny.
6.prosince 1865 z c.k. všeobecného zaopatřovacího ústavu vznikla Zemská veřejná nemocnice v Brně. První pacienti nastoupili do hotové části nové budovy v dubnu 1867, plně dokončena byla budova v roce 1868. Sám architekt Hansen dohlížel na průběh stavby. Mezi dodavateli stavby byli: brněnský stavitel Mořic Kellner, železárny v Adamově a v Rosicích, Speckerova továrna ve Vídni, dodavatel lázní a vodovodů, parkovou úpravu provedl hlavní zahradník Lužánek pan Antonín Šebánek. Prvním ředitelem nově postavené nemocnice byl dr.Gustav Kroczak.
Architekt Hansen se významně podílel na vývoji architektury své doby. Podle jeho návrhů byla v Brně realizována nejen nemocnice u sv. Anny, rovněž i Besední dům, Pražákův palác na ulici Husově a Kleinův palác na náměstí Svobody.
1865 - 1991
Krátce po nástupu dr.Kroczaka do funkce ředitele Zemské veřejné nemocnice v Brně u svaté Anny byl postaven patologicko-anatomický ústav. Po smrti dr.Kroczaka nastoupil roku 1877 na jeho místo dr.Josef Heller, za jehož působení byla v roce 1880 zřízena ústavní lékárna.
Když v roce 1884 nastoupil do funkce ředitele dr.Viktor Mucha, zřídil zde samostatné oddělení oční. Později proběhla menší rekonstrukce, kapacita nemocnice se zvýšila na 773 lůžek.
Od roku 1886 je objekt napojen na veřejnou kanalizační síť a od roku 1891 na telefonní síť.
Velké provozní odlehčení znamenalo v roce 1898 uvedení do provozu dětské nemocnice v Černých Polích.
Kapacita nemocnice postpně přestávala stačit, a tak bylo v roce 1907 rozhodnuto o vybudování dvou nových pavilonů na zahradě nemocnice, a to pavilonu chirurgického a interního. Později byla rovněž vybudována oční klinika.
Po vzniku Masarykovy univerzity a její lékařské fakulty vznikla v nemocnici u sv. Anny klinická pracoviště, která začala zajišťovat výuku mediků.
V roce 1923 bylo povoleno provést nadstavbu hlavní budovy zvané Hansenova, kromě toho byla v letech 1923-1925 provedena velká modernizace zařízení a interiérů v celé nemocnici
Určitým mezníkem ve vývoji Zemské všeobecné nemocnice se stal rok 1928. Byla omezena zemská samospráva, což se projevilo omezením dotací. V letech 35-36 byl podruhé proveden radikální zásah do stávající Hansenovy budovy - byl zbořen obloukový trakt za kaplí.
V roce 1936 bylo v Zemské nemocnici u sv.Anny v Brně devět klinických a dvanáct zemských oddělení.
Během druhé světové války byly kliniky zrušeny, po válce byla klinická pracoviště urychleně opět vybudována.
V roce 1949 byla zemská nemocnice přejmenována na Krajskou nemocnici v Brně, od 1.ledna 1952 se Krajská nemocnice začala nazývat Fakultní nemocnicí a stala se součástí Krajského ústavu národního zdraví v Brně.
V poválečných letech bylo třeba řešit problém stavebního rozvoje klinické a zemské nemocnice. Vypracováním projektu nemocnice byl pověřen profesor fakulty architektury Ing. arch. Bedřich Rozehnal. Nakonec však bylo rozhodnuto vybudovat soubor nemocnice v Bohunicích. V areálu u sv. Anny probíhaly jen dílčí rekonstrukce. V 70.letech zde byla postavena budova pro anesteziologicko-resuscitační pracoviště, interní oddělení a umělou ledvinu a kardiochirurgický pavilon.
V 80.letech byl při nárožích ulic Pekařská a Křížové postaven ambulantní blok I. chirurgické kliniky.
V roce 1989 byla otevřena nová budova fakultní nemocnice v Bohunicích a začala delimitace jednotlivých klinik a oddělení FN na Pekařské a jejich přesun do nového komplexu. Tento proces trval až do roku 1992 a odešla během něj III. interní klinika, urologická klinika, část oční kliniky, ORL kliniky, neurochirurgie, chirurgie, neurologie, ARO. V témže roce se oddělila Fakultní porodnice, v roce 1996 byla I. dětská hematoonkologická klinika v souladu se záměrem sjednotit veškerou zdravotnickou péči o dětské pacienty předána do Fakultní dětské nemocnice. Další restrukturalizací se počet lůžek z 2.018 v roce 1989 snížil až na 858 v roce 1996.
|
|
Zpět
Nahoru