Dny Radiologie a Biomedicínského Inženýrství

Rozhodla jsem se přesunout konferenci do hotelových prostor, které nabídly větší komfort, více místa pro odborné partnery i dostatek prostoru pro neformální setkávání. Poprvé byla konference zpoplatněna, přesto se jí zúčastnilo přibližně 150 účastníků. A společenský večer znovu ukázal, že právě osobní setkávání je jednou z největších hodnot celé akce.

Po skončení třetího ročníku jsem si ale položila otázku, jestli je možné pokračovat stejným tempem.

Za každou konferencí jsou měsíce příprav, stovky hodin práce, mnoho rozhodnutí, stresu i radosti. Organizovat takovou akci každý rok není jednoduché, zvlášť když za ní stojí jeden člověk.

Přesto vím, že bych to nikdy nezvládla úplně sama. Obrovské poděkování patří mé vedoucí OZT, která mi byla po celou dobu oporou. Pomáhala mi při důležitých rozhodnutích, podporovala mě ve chvílích, kdy bylo potřeba najít správný směr, a dodávala mi jistotu, že i ta nejtěžší rozhodnutí mají řešení. Stejně tak děkuji celému PR týmu, který pomáhá dát konferenci její tvář a stará se o to, aby se myšlenka této akce dostala ke všem, kteří chtějí být její součástí. Poděkování patří také kolegům z KZM za jejich ochotu, spolupráci a podporu při organizaci konference.

Velké poděkování patří všem partnerům konference, kteří svou podporou přispívají k tomu, že můžeme každoročně připravit kvalitní odborný program a vytvořit příjemné zázemí pro všechny účastníky.

Zvláštní poděkování patří generálnímu partnerovi konference za dlouhodobou důvěru, podporu a významný podíl na rozvoji celé akce. Velmi si této spolupráce vážím.

Poděkování patří také obchodnímu náměstkovi a ekonomickému oddělení za jejich vstřícnost, spolupráci a podporu při zajištění organizačních i administrativních záležitostí, které jsou nedílnou součástí přípravy konference.

Ráda bych poděkovala panu řediteli za důvěru a za možnost každoročně pořádat konferenci, která propojuje odborníky napříč profesemi.

V jednu chvíli jsem byla přesvědčená, že nastal čas přejít na dvouletý cyklus.

Pak jsem ale otevřela dotazníky spokojenosti.

Mezi stovkami odpovědí se stále dokola opakovalo jediné přání.

„Každý rok.“

V tu chvíli jsem si uvědomila, že konference už dávno není jen moje. Stala se místem, kam se lidé vracejí nejen kvůli odbornému programu, ale také kvůli atmosféře, vzájemnému respektu a možnosti potkat kolegy napříč profesemi.

To je pro mě ta největší odměna.

A zároveň závazek.

Proto pokračujeme dál.