Antibiotická rezistence představuje významnou hrozbu pro veřejné zdraví a v současné době celosvětový problém. Trendy na úrovni Evropy ani naší republiky rozhodně nejsou příznivé. Bakterie odolné vůči antibiotikům se dnes staly běžnou součástí nemocničního prostředí, taktéž v komunitě roste rezistence u bakterií, které způsobují běžné infekce. Účinné, klinicky a epidemiologicky bezpečné používání antibiotik je společnou zodpovědností lékaře i pacienta. Na tuto skutečnost upozorňuje Evropský antibiotický den (EAAD), který se koná každoročně 18. listopadu.
„Je třeba si uvědomit, že antibiotika se odlišují od ostatních léků. Většina léků působí na buňky lidského těla a podporují nebo nějak modifikují jejich funkci. Antibiotika se zaměřují proti mikrobům, vyvolávajícím v lidském těle infekci, své cílové buňky zabíjejí a v ideálním případě ty lidské míjejí,“ vysvětluje vedoucí lékařka Antibiotického střediska Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně MUDr. Renata Tejkalová. „Problém je, že populace patogenních bakterií v nemocném člověku není uzavřená, ale je součástí veliké bakteriální populace, která je přítomna všude v prostředí,“ dodává. Lidé si bakterie při běžném kontaktu neustále vyměňují, ať už vzdušnou cestou nebo přímým či nepřímým kontaktem. Užíváním antibiotika u jednoho člověka tak dochází k ovlivňování i dalších osob v jeho okolí.
Bakterie se totiž dokáží vůči antibiotické léčbě velmi účinně bránit, a to schopností vytvářet si rezistenci. Mohou pro to využívat různé adaptační mechanismy nebo jejich kombinace a mohou si je předávat prostřednictvím virů nebo mobilních genetických elementů, nejen v rámci jednoho druhu, ale i mezi rody. „Prakticky to znamená, že v důsledku selekčního tlaku, který vytváříme soustavným používáním antibiotik, nutíme bakterie vytvářet si různé mechanismy rezistence a podporujeme i jejich schopnost předávat si geny, které rezistenci navozují,“ vysvětluje Tejkalová a doplňuje: „Z toho vyplývá, že čím více antibiotik užíváme, tím větší množství lidí se kolonizuje rezistentními mikroby. Zdánlivě se nic neděje, protože tito lidé nemusejí ihned onemocnět. Když ale někdy v budoucnu onemocní, standardní antibiotická léčba již nemusí být účinná.“
Hlavními důvody vzniku rezistence je kromě nadbytečného používání antibiotik jejich nesprávné užívání, zejména předčasné ukončení léčby, či nedodržování dávkovacích intervalů. Často jsou antibiotika vyžadována pacienty, často jsou ale také předepisována unáhleně a zbytečně lékaři. „Indikace antibiotické terapie by měla vždy vycházet z racionálních principů a znalostí původce infekce. V běžné praxi praktického lékaře je proto důležité potvrdit bakteriální původ nemoci, k čemuž nejčastěji využíváme CRP (C-reaktivní protein), PCT (prokalcitonin) a diferenciální rozbor krevního obrazu. Antibiotika se vždy snažíme nasazovat zejména dle výsledků kultivace a testování dané bakterie na citlivost k ATB, což provádí mikrobiologická laboratoř,“ popisuje lékař MUDr. Jakub Frýba z Oddělení praktických lékařů FNUSA a dodává: „Pokud to ale zdravotní stav pacienta vyžaduje, terapii zahájíme na základě empirických znalostí a dle pozdějšího výsledku v daném antibiotiku buď pokračujeme, nebo jej zaměníme za druh, u kterého již víme, že bude účinkovat.“
Specifický problém v nemocnicích představují nozokomiální nákazy, tedy infekce způsobené „lokálními“ bakteriemi, které dnes vykazují značnou míru rezistence. Cílem správné politiky antibiotického střediska Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně je proto nejen koordinace adekvátní antibiotické léčby pacientů, ale rovněž zpomalování vývoje bakteriální rezistence a prevence nozokomiálních nákaz. „Zajišťujeme odborné konzultace, formou schvalovacího procesu se podílíme na distribuci většiny antibiotik z lékárny k pacientovi, hodnotíme spotřebu antibiotik a rovněž v této oblasti vzděláváme především mladé lékaře FNUSA,“ vypočítává část agendy Antibiotického střediska MUDr. Renata Tejkalová.
