V prostorách Hvězdárny a planetária Brno začal šestý ročník konference Konopí a věda. Smyslem akce je zhodnocení rozvoje výzkumu i léčby konopím, osvěta i novinky z této oblasti. Konference se účastní 160 lidí z řad lékařů, biologů, výzkumníků, vědců, studentů i pacientů.

Kvůli epidemiologickým podmínkám musel na poslední chvíli zrušit svou účast jeden z hlavních přednášejících, doc. Lumír Hanuš, český chemik a vědec, žijící v Izraeli. I přesto má konference velmi nabitý program. „Dostaneme se od základního výzkumu, tedy studia genetiky, přes samotnou rostlinu, pěstování, zpracování, tvorbu léčivých preparátů až po klinické studie u nás i ve světě. V odpolední části dojde také na zkušenosti lékařů a jednoho pacienta,“ uvedl MVDr. Václav Trojan, vedoucí Klinicko farmakologické jednotky Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Konference původně vznikla jako akce několika nadšenců, kteří se zabývali výzkumem konopí. Nyní má mezinárodní účast, a to i profesorů z různých oborů. Všichni se shodují na tom, že konopí má budoucnost. „Díky změnám, které ohledně konopí nastávají v české legislativě, stojíme na prahu období, kdy se v této oblasti pohneme možná o větší kroky než v minulosti. To nám pomůže ještě zintenzivnit propojení výzkumu s pacienty,“ řekl ředitel Mezinárodního centra klinického výzkumu FNUSA Pavel Iványi.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně je v České republice lídrem v oblasti léčby konopím. „V současné době léčíme konopím chronické bolesti různého původu u 240 pacientů, loni jich bylo 220. Největší nárůst jsme zaznamenali začátkem roku 2020, kdy se rozhodlo o tom, že 90 procent předepisovaného léčebného konopí bude hradit zdravotní pojišťovna. Do té doby se jednalo pouze o desítky pacientů,“ doplnil vedoucí Centra pro léčbu bolesti FNUSA MUDr. Radovan Hřib, který se také podílí na výzkumu konopí v Mezinárodním centru klinického výzkumu FNUSA.

„Za poslední dva roky se nám povedla spousta věcí, namátkou vznik Cannabis research center nebo zprovoznění pěstírny konopí pro výzkum. Těší mě, že se mohu podílet na cestě, kdy začínáme u genetické informace a končíme u pacienta. Jsem hrdý a vděčný, že něco takového můžeme rozvíjet v této kombinaci a troufám si říci, že jsme jediní na světě. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně tak máme vědce, lékaře a pacienty na jednom místě, což je opravdu unikátní,“ dodal Václav Trojan.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně i nadále očkuje ve svých dvou očkovacích centrech – přímo v nemocnici, kde se očkují registrovaní i neregistrovaní zájemci, a také v brněnském OC Olympia, které slouží pouze neregistrovaným. Tento týden také začala nemocnice očkovat třetí dávkou zdravotníky, s třetími dávkami vyjede ve čtvrtek i mobilní očkovací tým do domovů pro seniory. Vždy se jedná o vakcínu výrobce Pfizer.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně již dnes evidovala zájemce o třetí očkovací dávku v registračním systému, první z nich (většinou z řad zdravotníků mimo FNUSA) se přijdou přímo do nemocnice naočkovat již zítra. Dnes začala nemocnice očkovat své zdravotníky, zájem o třetí dávku projevilo celkem 1855 zaměstnanců, během dneška jich bylo naočkováno 40. Většina z nich dostane vakcínu na svých pracovištích, tedy klinikách a odděleních, zbytek pak v očkovacím centru. První zájemci z řad veřejnosti 80+ přijdou „na řadu“ až 8. října (očkování veřejnosti 80+ ve FNUSA začalo 18. ledna 2021, druhá dávka byla v termínu od 8. února 2021).

Ve čtvrtek 23. září vyjede opět do „terénu“ mobilní očkovací tým, jako první přijde na řadu Domov pro seniory Vychodilova v Brně – tedy zařízení, ve kterém byl mobilní očkovací tým jako první v Jihomoravském kraji a jeden z prvních v České republice. Poté se zdravotníci přesunou do brněnského Domova pro seniory Kociánka. „V DS Vychodilova bychom měli naočkovat 63 lidí, v DS Kociánka 121 zájemců. Ty počtu jsou samozřejmě orientační, může se přímo na místě stát, že někdo nebude moci nebo naopak projeví zájem. Budeme očkovat i nové zájemce, a to dvoudávkovou vakcínou od Pfizeru nebo jednodávkovou od Janssena,“ uvedl vedoucí očkovacího týmu FNUSA MUDr. Libor Urbánek.

Aplikace třetí dávky je možná nejdříve za osm měsíců po aplikaci druhé dávky a její podání by naopak nemělo být později než za 12 měsíců od druhé dávky. Pokud byla předchozí vakcinace provedena v rámci Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, není nutný další informovaný souhlas. Ten je nutné vyplnit, pokud byly předchozí dávky podány jinde. Certifikát se po zápisu automaticky upraví na očkování 3/3 dávkami s datem aplikace třetí dávky a je možno jej vytisknout nebo stáhnout stejným způsobem jako u předchozí vakcinace.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně podala ve všech svých očkovacích centrech celkem již 163 tisíc očkovacích dávek (Hustopeče, které již skončily, nemocnice, Olympia). Konkrétně v OC Olympia pro neregistrované zájemce to bylo více než 20 tisíc. V Olympii se nyní denní průměry pohybují kolem 200-250 dávek, největší zájem je vždy v pátek, kdy počty dosahují až ke čtyřem stovkám. „Také v OC Olympia budeme podávat třetí dávky bez registrace, pouze s kontrolou dodržení intervalu,“ dodal MUDr. Libor Urbánek.

Byť by se mohlo na první pohled zdát, že slovo „ranhojič“ dnes najdeme už pouze v historických románech, opak je pravdou. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně se vyškolené sestry – specialistky pro hojení ran – scházejí a edukují v rámci kulatého stolu ranhojiček.

Tematika hojení ran a defektů rozhodně není jednoduchá. Tato oblast se posouvá mílovými kroky dopředu a sestry z mnoha různých pracovišť nemocnice se musí neustále vzdělávat, absolvovat odborné semináře, certifikované kurzy a mít znalosti teoretické i praktické. „Pracuji v nemocnici již 31 let a z toho se 26 let zabývám hojením ran, vedu kurzy, přednáším, zajišťuji praktickou stáž studentek v kurzu Hojení ran a defektů a pořád se mám co učit. Péče o nemocné s chronickou ránou je složitý proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup, logický postup, návaznost léčby a zapojení pacienta i rodiny do péče o ránu. Proto je důležité mít proškolený personál, mít vybrané sestry ranhojičky, které umí zhodnotit, popsat a zdokumentovat ránu, zjistit bolestivost rány u klienta, umět edukovat klienta i rodinu, navrhnout správný postup hojení, zajistit i zlepšení nutričního stavu pacienta, prostě stanovit jasný postup i plán,“ podotýká vrchní sestra II. chirurgické kliniky FNUSA a LF MU a garant ranhojiček ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně PaedDr. Mgr. Markéta Zapletalová, MBA.

Sestra, která se stala ranhojičkou, musí zvládat ustát i nepříjemné pachy, práci s larvální léčbou, pohled na velké rozpadlé rány, musí umět naslouchat a mít schopnost motivovat klienta a podpořit ho v dlouhé cestě za vyléčením. „Je to práce těžká, ale když vidíte úspěšně zvládnutou léčbu, spokojeného pacienta, kterému jste pomohli i k záchraně končetiny, jste šťastní a víte, že to, co děláte, má smysl,“ usmívá se Markéta Zapletalová.

Terapie léčby ran jsou různé. Jednou z nich je larvální terapie. Jedná se o alternativní metodu léčení a čištění ran pomocí sterilních larev bzučivky zelené, které se v medicínském prostředí přezdívá biologický nůž. Larvy lze použít při léčbě infikovaných ran a ran obsahujících mrtvou tkáň. „Larvy používáme například na léčbu ran u bércových vředů, proleženin, syndromu diabetické nohy nebo k vyčištění rány před transplantací. Larvy totiž dokáží produkovat vysoce účinné enzymy, které štěpí nekrotickou tkáň, živé buňky ale nepoškozují. Důležitou roli v této léčbě však hraje spolupráce pacienta i rodiny. Problémem totiž může být špatný psychický stav pacienta, nepříjemné vnímání pohybu v ráně a možnost krvácení z rány. Během léčby se musí řešit i nepříjemný zápach. Larvy podporují hojení ran, stimulují spodinu rány, zlepšují její prokrvení a podporují tvorbu granulační tkáně. Tzv. Maggot terapie je u nás na klinice používána již velice dlouho,“ upřesňuje vrchní sestra Markéta Zapletalová a dodává, že úspěšná je také podtlaková vakuová terapie. „Před lety jsme ji zaváděli jako vůbec první v České republice a velmi se osvědčila.“

V průběhu letošního 34. mezinárodního epileptologického kongresu, který proběhl virtuálně na přelomu srpna a září, byla tradičně udělena společná ocenění Mezinárodní ligy proti epilepsii (ILAE) a Mezinárodního byra pro epilepsie (IBE). Nejvýznamnější z nich je cena Ambassador for Epilepsy, která je vyhlašována vždy jednou za dva roky, a která byla v tomto roce udělena hned 14 nejvýznamnějším světovým epileptologům. Mezi nimi získal titul ambasadora, tedy nejvyšší ocenění na poli epileptologie, i prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D. za výjimečný mezinárodní přínos pro pochopení podstaty epileptického onemocnění. „Musím říct, že si tohoto ocenění velmi vážím, je to největší pocta, které může neurolog na poli epileptologie dosáhnout,“ okomentoval cenu prof. Milan Brázdil, který je přednostou I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Titul ambasadora, který je udělován od roku 1968, je uznáním za výjimečné činy na poli epilepsie, a to v oblasti klinické, vědecko-výzkumné a vzdělávací. Profesor Milan Brázdil se epileptologii věnuje nepřetržitě od roku 1992. Od roku 1995 pravidelně publikuje a prezentuje výsledky svého výzkumu v oblasti epilepsie a klinické neurofyziologie ve vysoce hodnocených mezinárodních časopisech, účastní se mezinárodní výuky epilepsie v rámci mnoha setkání, kurzů a konferencí, je zvaným přednášejícím na prestižních odborných akcích v ČR i zahraničí. Od roku 2008 se spolupodílí na organizaci každoročního Evropského kurzu epileptochirurgie v Brně, kde pravidelně vyučuje studenty z celého světa. V roce 2016 profesor Brázdil spolupředsedal velmi úspěšnému 12. evropskému kongresu o epilepsii, který se konal v Praze a hostil více než 2300 delegátů z 87 zemí. Působil také jako člen mezinárodních a vědeckých organizačních výborů pro evropské kongresy o epilepsii ve Stockholmu (2014), Praze (2016) a Vídni (2018). V letech 1997 – 2015 zastupoval Českou republiku ve Vědeckém panelu pro epilepsii při Evropské federaci neurologických společností a od roku 2015 pokračuje ve své práci pro Vědecký panel pro epilepsii při Evropské akademii neurologie.

Profesor Milan Brázdil rovněž spoluzakládal v roce 1993 komplexní Centrum pro epilepsie Brno a společně s prof. Ivanem Rektorem stál v roce 1995 u zrodu vysoce interdisciplinárního epileptochirurgického programu. V současné době brněnské centrum, ve kterém působí prof. Brázdil od roku 2013 jako jeho vedoucí, provádí více než 90 operací za rok. Pod jeho vedením se rovněž stalo řádným členem Evropské referenční sítě pro epilepsie EpiCARE.

Letošní houbařská sezóna zatím do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně „nepřivedla“ žádné pacienty s otravami nebo zažívacími problémy. Lékaři přesto varují před sběrem nesprávných hub i před jejich špatnou úpravou či skladováním.

Při cestě do lesa se rozhodně vyplatí pravidlo „co neznám, nesbírám“. Ale nejen to. „Na sběru a konzumaci hub jsou nebezpečné dvě věci. První je špatné skladovaní a nedostatečná úprava hub, které mohou způsobit zejména gastrointestinální potíže –  průjem a zvracení. U mladých pacientů většinou nehrozí žádné závažné komplikace, starší osoby vzhledem k riziku rozvoje dehydratace přijímáme na 24-48 hodin k infuzní léčbě a monitoraci životních funkcí.  Jde relativně o málo závažnou komplikaci a naštěstí se s ní potkáváme nejčastěji,“ uvedl MUDr. Aleš Průcha, vedoucí metabolické jednotky intenzivní péče II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Druhou nebezpečnou věcí je požití jedovatých hub, které obsahují velkou škálu toxinů. Některé způsobují „pouze“ zažívací potíže. Například vzácný hřib satan, ale také většina hřibovitých hub, po rozkrojení modrajících, které obsahují termolabilní toxiny. Ty se adekvátně dlouhou tepelnou úpravou inaktivují. „Problém však nastane, když se tyto houby suší nebo ošetří jen krátkou tepelnou úpravou. Poté se velmi záhy objevují průjmy a zvracení,“ doplnil Aleš Průcha.

Závažnější problém způsobují houby obsahující látky na bázi isoxazolu, obsažené například v muchomůrce tygrované, kterou lze při neznalosti zaměnit za jedlou muchomůrku růžovku. „První příznaky otravy se projevují za zhruba půl hodiny, někdy to trvá i dvě až tři hodiny po požití pokrmu. Dostavují se zažívací problémy, člověk může být dezorientovaný, mít závratě, halucinace, čímž otrava připomíná alkoholové opojení. Vážné komplikace naštěstí hrozí jen výjimečně,“ upřesnil lékař Aleš Průcha a dodal: „Největším zdravotním problémem je skupina hub, které obsahují silné toxiny, jako jsou například amanitiny nebo faloidiny. Sem patří třeba muchomůrka zelená, ale také některé druhy malých bedel. Tyto toxiny se po vstřebání z trávicího traktu vážou na jaterní buňky a vedou k závažnému poškození jater, v nejtěžších případech k jaternímu selhání. První příznaky se objevují relativně pozdě, osm až deset hodin po konzumaci. Otrava se začne projevovat opět nejdříve průjmy a zvracením, které vedou k těžké dehydrataci nemocného. Poté následuje zrádná „klidová fáze“, kdy se může houbař naivně domnívat, že je v pořádku. V dalším průběhu otravy však dochází k akutnímu selhání jater, poté i ledvin, a neléčená intoxikace končí smrtí mezi sedmým a devátým dnem.“

V případě, že má pacient po požití hub jakékoliv zdravotní potíže, měl by vyhledat lékaře. Zdravotníkům pak pomůže, pokud s sebou přinese dané houby, jejich odřezky, produkt, který z nich připravil nebo biologické vzorky. Z těch je možné dohledat spóry či zbytky hub, jasně je identifikovat a zahájit adekvátní léčbu.