Ve středu 11. května byly Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vyhlášeny výsledky veřejné soutěže programu EXCELES. Jde o výzvu vyhlášenou v rámci Národního plánu obnovy s cílem vytvoření Národního ústavu pro neurologický výzkum (NÚNV). Projekt bude zahájen v červenci, bude probíhat tři a půl roku a spolupracuje na něm jedenáct institucí z celé republiky. Hlavním příjemcem a koordinátorem je Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Celkově získaná dotace činí bezmála 590 milionů Kč.

Veřejná soutěž v Programu podpory excelentního výzkumu v prioritních oblastech veřejného zájmu ve zdravotnictví – EXCELES byla jedna z prvních výzev vyhlášených v rámci Národního plánu obnovy. Ty byly vypsány ve více oblastech, například se zaměřením na onkologii, metabolicko‑kardiologickou problematiku, virologii apod. Hlavním příjemcem podpory pro neurologický projekt je Fakultní nemocnice u svaté Anny (FNUSA). „FNUSA a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity vstoupily do projektu společně, na základě své úzké spolupráce. To, že jsme koordinátorem projektu, je prestižní záležitost,“ uvedl přednosta I. neurologické kliniky FNUSA a LF MU profesor Milan Brázdil. Vedle brněnské platformy jsou dalšími hlavními institucemi první a druhá Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, zapojena jsou i další pracoviště včetně Akademie věd nebo ČVUT a VUT.

Ústředním cílem projektu je propojení excelentních výzkumných týmů s podobným zaměřením zejména napříč univerzitami a akademií věd, maximálně využít jejich unikátní expertizu, podpořit efektivní využití stávajících kohort a již nabraných dat a umožnit specializovaným výzkumným laboratořím provádět hodnocení dat tak, aby se práce soustředila do těchto centrálních laboratoří a neprováděla se na více místech naráz.

Tento cíl vyžaduje zřízení nové národní autority – Národního ústavu pro neurologický výzkum (NÚNV), jehož hlavním posláním bude systematické vyhledávání průlomových poznatků o mozku a nervovém systému s cílem je programově využívat ke snižování zátěže neurologických onemocnění a ke zlepšení kvality života postižené populace. Výzkum se zaměří zejména na neurodegenerativní onemocnění, tj. například Parkinsonovu nemoc a demence, částečně také na COVID-19 a jeho dopady na neurodegenerace.

Úkoly NÚNV budou v rámci tohoto projektu spočívat na třech pilířích výzkumu pohlížejících na problematiku neurodegenerace ze tří různých aspektů – poruch řízení pohybu, kognitivních poruch a neurovývojových poruch. „A nejde jen o užší spolupráci mezi zúčastněnými institucemi, součástí projektu je také mobilita studentů, navázání větší spolupráce se zahraničím, získávání zahraničních studentů a internacionalizace našich vědeckých institucí,“ zdůraznila ředitelka FNUSA-ICRC prof. Irena Rektorová.

„Práce zdravotní sestry pro mě vždycky byla víc než povoláním posláním,“ říká Magdalena Sedláčková, služebně nejstarší sestřička Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Na I. interní kardioangiologickou kliniku nastoupila před 49 lety hned po zdravotní škole a neměnila by. Přečtěte si při příležitosti dnešního Mezinárodního dne zdravotních sester nejen její vyprávění o proměnách tohoto povolání. 

Vybavíte si, jak vypadal Váš první den u sv. Anny?

Nastupovala jsem 1. srpna roku 1973 na I. internu, odd. 31. Byla jsem plná očekávání, jak co bude a půjde, protože na praxích měl člověk za sebou neustále učitelku. Najednou jsem byla sama za sebe, ale měla jsem štěstí na dobrý kolektiv, staniční se nám novým snažila pomoci a ten nástup ulehčit.

Zůstala jste klinice věrná po celou dobu?

Ano, na I. IK jsem zůstala až do dnešního dne. Na odd. 31 jsem se později stala staniční sestrou, a když jsem se vrátila po mateřské, tak mi bylo nabídnuto „stanicování“, jak já říkám, na odd. 33, které v té době bylo na rozpadnutí. Mělo málo personálu, ale tenkrát jsme to zvládli dát dohromady, zůstaly bezva holky, nově jsme vymalovaly… A zůstala jsem tam až do roku 2016, to už jsem byla v důchodu, ale pořád jsem měla pocit, že mám pacientům co dát. A když se potom uvolnilo místo v ambulanci na ECHO, tak jsem se přemístila a jsem tam už šestý rok.

Kdy si plánujete dopřát penzi? J

Myslím, že ke konci roku bych to už ukončila, a to kvůli zdravotním problémům. Jsem z toho nešťastná, v pracovním životě jsem nikdy nemusela výrazně využívat pracovní neschopnost, ale teď už to je tak, jak je, a nechci kolegyně omezovat tím, že nečekaně vypadnu z provozu. No a začala bych se věnovat vnučce, je jí rok a půl, tak bych byla taková trochu aktivnější babička.

Přemýšlela jste někdy, že byste práci změnila?

Abych byla upřímná, tak ani ne. I když byly někdy těžké doby, šla bych na zdravotní školu nejspíš znovu, i když je teď studium nastavené tak zvláštně. Práce s lidmi mě naplňovala, v podstatě naplňuje do dnes. Kdyby nenaplňovala, tak v nemocnici už nejsem. Já jsem vždycky měla takový pocit, že se musím o někoho postarat. Nemusím, ale chci. (smích)

Proč právě svatá Anna?

Dělala jsem zdravotní školu v Kyjově, původně jsem měla být dětskou sestrou, ale v roce 1969 zrovna neotevřeli tuto větev, takže jsme byly přeřazeny na všeobecnou. A ze svaté Anny přišla nabídka z interny, což se mi líbilo, chirurgii moc nemusím. Tak jsem sem nastoupila s tím, že se po roce dvou vrátím domů, ale nakonec jsem se ani po padesáti letech nevrátila.

Když srovnáte své začátky s pracovní náplní sestry teď, došlo k výrazným změnám?

Myslím, že velké plus je strava. Dřív jsme tahaly těžké várnice a jídlo pro pacienty porcovaly a zahřívaly, teď je tablet systém, značka ideál. To si myslím, že je velká úleva pro sestry. Jinak bych řekla, že je teď více takové odborné práce, pacienti jsou někdy komplikovaní, ať už to jsou dekubity, defekty… Je to náročnější. Tím ale nechci říct, že když jsem začínala, bylo to jednoduché. Naopak jsme například měly skleněné stříkačky, musely se vyvařovat jehly, ty byly kolikrát ucpané, tupé, někdy se vůbec nedala pacientovi nabrat krev, praskaly zkumavky a podobně. Nebyl ale takový obrat pacientů, teď se všichni snaží hospitalizaci maximálně zkracovat, pacienta co nejdříve mobilizovat a dostat zpátky do běžného života.

Máte nějakou vzpomínku, která vás v pracovním životě silně zasáhla?

Velký šok pro mě byl první exitus. Ne že by si člověk neuvědomoval, že život je takový, že přijdeme a také odejdeme, ale tak úplně se na to připravit nejde. Odchodů mi bylo vždycky líto. No a pak naopak, silné byly také momenty, kdy se něco povedlo. Kdy za námi pacienti přišli po čase na kontrolu nebo jen pozdravit a viděli jsme, že se jim daří. To mě tak nějak drželo, nebyl to jen kolektiv, ale i vděční pacienti.

Dala byste kolegyním nějakou radu, jak si tu lásku k povolání udržet?

Já bych jim všem přála, aby měli štěstí na dobrý kolektiv, dobré staniční sestry, o které se mohou opřít. Ve zdravotnictví to je vždycky týmová práce, to je alespoň můj názor.

Půl století sestřičkou: Pořád mám pacienty ráda

Magdalena Sedláčková vlevo.


Pavla Musilová – II. interní klinika FNUSA a LF MU
Nástup: 18. 8. 1976

Vzpomínáte si na svůj první pracovní den u sv. Anny? Jak probíhal?

Nastupovala jsem do práce den po svých narozeninách, a tak kam jsem přišla, ať to bylo k hlavní sestře, vrchní nebo na personální, všude mně prvně pogratulovali a v uvolněném duchu se vedly přijímací pohovory. To bylo důležité, neb v roce 1976 se propadl chodník před nemocnicí a tou tragédií nás každý strašil, že tu mizí ženské pod zem.

Když srovnáte své začátky v nemocnici se současností, změnila se v něčem práce zdravotní sestry?

Práce zdravotní sestry se změnila v tom, že máme spoustu pomůcek, o kterých se nám v začátcích ani nesnilo. Např. ranní odběry na interním oddělení – odebrala jste několik zkumavek tupou kovovou jehlou a při cestě do laboratoře se vám stojánek zvrhnul a skleněné zkumavky se rozbily. To bylo na mašli. K tomu měly starší a zkušenější kolegyně peprné poznámky… Ale pamatuji si, že naopak k dobrému zvyku patřilo při noční směně se jít představit na protější oddělení. Kdyby bylo potřeba, tak jsme si byly oporou. A potřeba byla mnohokrát, to už se dnes asi nedělá. Bylo více fyzické práce, ale méně papírů, víc jsme si musely pamatovat, ať jméno, diagnózu nebo léky.

Proč jste se rozhodla stát zdravotní sestrou? Volila byste tak znovu?

Práce mě ještě pořád naplňuje, jinak bych tu nebyla, ale je pravda, že pracuji na dialýze a ta se liší od standardu. Rozhodla bych se stejně, uspokojuje mě, že mohu o něčem rozhodovat, ale přitom jsem podřízená, takže míra zodpovědnosti je snesitelná.

Dala byste mladším kolegyním nějakou radu, jak si k povolání udržet pozitivní vztah?

Ze všeho nejvíc zaleží na kolektivu. Práce může být mraky a zvládne se, ale když chybí porozumění, tolerance a vstřícnost, tak se pracuje špatně. A to já jsem měla a taky jsem vytvářela a nekazila. Důležitý je humor! Měla jsem a mám spoustu koníčků, ať to dříve byly ruční práce, kultura, divadlo, nebo hlavně četba. Pomocí těchto znalostí poučuji a rozdávám někdy i nevyžádané rady. A tak to tady táhnu už 46 let s přetržkou 5 let mateřské.

Krátce: pořád se o někoho starám, prvně o mladší sourozence, pak o nemocnou kolegyni, pak jsem si vzala nevidomého manžela, pak jsem měla v 36 a 39 letech dvě děti, také se starám o naše pacienty, kteří sem dlouhodobě chodí – máme s nimi úplně jiný vztah než na odděleních.


Marie Šplíchalová – I. neurologická klinika FNUSA a LF MU
Nástup: 1. 8. 1976

Vzpomínáte si na svůj první pracovní den u sv. Anny? Jak probíhal?

Na oddělení 83 dětské neurologie jsme nastoupily čtyři spolužačky, takže nám to připomínalo hodiny ošetřovatelské péče na zdravotnické škole. Staniční sestra s námi měla trpělivost, proto jsme se cítily dobře. Byl to pěkný začátek.

Oddělení 83 krátce po nástupu Marie Šplíchalové

Když srovnáte své začátky v nemocnici se současností, změnila se v něčem práce zdravotní sestry?

Práce zdravotní sestry je v základu pořád stejná. S postupem času přibyly modernější pomůcky, což usnadňuje práci, na druhou stranu je ale více administrativy.

V neurologické ambulanci po nástupu z mateřské dovolené

Proč jste se rozhodla stát zdravotní sestrou? Volila byste tak znovu?

Líbilo se mi povolání dětské zdravotní sestry a práce mě uspokojovala. Ano, rozhodla bych se tak znovu.

Dala byste mladším kolegyním nějakou radu, jak si k povolání udržet pozitivní vztah?

Nenosit pokud možno pracovní problémy z práce domů. V práci si vytvořit priority a méně důležité věci řešit později, hodně napomáhá i dobrý pracovní kolektiv. Doma je dobré mít pohodové zázemí a hlavně si najít koníčka, který Vás pozitivně naladí.


Eliška Koláčková – Ústav klinické imunologie a alergologie
Nástup: 1. 8. 1976

Práce zdravotní sestry je sice velmi náročná, ale také nesmírně krásná a zajímavá. Odměnou je pro člověka hlavně vděčnost, kterou mu pacienti vyjádří. Určitě bych tedy neměnila. Za svůj profesní život jsem poznala i lékaře a spolupracovníky, kterých si stále velmi vážím, i když mnozí už dnes nejsou mezi námi. S mnohými jsem dodnes v kontaktu. Musím ale zmínit, že v současnosti se pracovní vztahy velmi změnily, neboť chybí pokora a využívání zkušeností starších a zkušenějších kolegů.

Po maturitě jsem pracovala 19 let na oddělení ARO až do roku 1995, kdy jsem přešla na ambulanci ÚKIA, kde pracuji dodnes. Intenzivní medicína byla vždycky můj sen. Zajímaly mě diagnózy, léčba a následná prognóza pacientů.

Při práci s lidmi je důležitá hlavně empatie, schopnost vcítit se, a také trpělivost. Od pacientů jsem se také mnohé naučila. Mnozí se potřebovali vypovídat a předali mi během mé práce řadu cenných rad a zkušeností. Mnohokrát na mě vyšla také služba na Štědrý den. Snažila jsem se, aby hlavně nebyli smutní. Mnohdy se mi to až tolik nedařilo, protože je přepadly vzpomínky a melancholická nálada.

Pro toto povolání by měl mít člověk samozřejmě určité vlohy. Žádné peníze nevykompenzují to, co je nutné pro tuto práci obětovat. Povolání zdravotní sestry může vykonávat každý, kdo se dokáže obětovat pro druhé. Musí umět také komunikovat s lidmi a neošklivit si činnosti, které jsou s povoláním sestry spojené. Například přebalování pacientů. Nejsmutnější okamžiky jsem zažila vždy, když mně nadobro odešel nějaký pacient. Smrt je vždy bolestná. Pokud jsem se o pacienta starala dlouhou dobu a dobře ho poznala, těžce jsem jeho odchod nesla. I s tím se musí v tomto povolání počítat. Takový je koloběh života, jedni se narodí a druzí zemřou.

Nicméně je příjemné ten život i žít a udělat si čas i na sebe. Tohle povolání nejde dělat jen pro peníze. To, co tomu totiž obětujete, je penězi nevyčíslitelné. Je to práce k nezaplacení.


Bronislava Horňáková (I. NK)
Nástup: 15. 7. 1975

Vzpomínáte si na svůj první pracovní den u sv. Anny? Jak probíhal?

První den byl plný očekávání a trochu také obav, abych všechno dobře zvládla. Začínala jsem tu po škole na I. interně a vše dobře dopadlo i díky skvělému přístupu kolegyň.

Když srovnáte své začátky v nemocnici se současností, změnila se v něčem práce zdravotní sestry?

Je rozdíl ve změně některých postupů, pomůcek, spousta různých vyšetření. Přibylo také dokumentace a papírování. Navýšily se i počty pacientů.

Proč jste se rozhodla stát zdravotní sestrou? Volila byste tak znovu?

Ráda pomáhám potřebným lidem. Člověk má z toho dobrý pocit, že je užitečný. Myslím, že bych se tak rozhodla znovu.

Dala byste mladším kolegyním nějakou radu, jak si k povolání udržet pozitivní vztah?

Hlavně nenosit si práci domů a najít si vhodného koníčka, který dodá adrenalin a zbaví špatné nálady, je to také prevence vyhoření. Důležité je mít doma dobré zázemí. Nesnažit se být perfektní, některé věci snesou odklad. Rozlišit priority. Dnes mají mladí více ocenění, peněz, různé benefity, které za nás nebyly.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zve při příležitosti Mezinárodního dne zdravotních sester na Májový benefiční koncert do katedrály na Petrově. Výtěžek z dobrovolného vstupného chce nemocnice věnovat na zdravotnickou pomoc Ukrajině.

Hudební akce se uskuteční 11. května od 19 hodin v Katedrále svatého Petra a Pavla v Brně. Během koncertu zazní slavné Gloria in Re Antonia Vivaldiho a Chrámové sonáty Wolfganga Amadea Mozarta v podání Sboru brněnské katedrály Magnificat, sólové party zazpívají Zuzana Jeřábková a Lenka Laurincik Schallenberger a zahraje Orchestr katedrály sv. Petra a Pavla v Brně pod vedením Petra Kolaře. Záštitu nad koncertem přijal biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle.

Nemocnice chce akcí pořádanou v předvečer Mezinárodního dne zdravotních sester nejen poděkovat svým zaměstnancům za odváděnou práci, ale zároveň také pomoci v kontextu aktuální situace na Ukrajině. „Během pandemie nemoci COVID-19 jsme ze strany veřejnosti registrovali velkou vlnu solidarity s našimi zdravotníky. Rádi bychom teď při koncertu spojili příjemné s užitečným a udělali pro přetížené kolegy na Ukrajině něco zase my,“ uvedl ředitel nemocnice Ing. Vlastimil Vajdák s tím, že případný výtěžek z akce nemocnice věnuje na zdravotní péči pro Ukrajince zasažené válkou. Koncert je určen široké veřejnosti.

Májový benefiční koncert

Odběrové centrum Transfuzního oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně nyní kromě krve odebírá také krevní plazmu. Dárci se mohou na plazmaferézy objednávat prozatím na tři termíny denně, a to vždy od pondělí do čtvrtka v 10, 11 a 12 hodin.

„Plazmaferéza je proces, při kterém se dárci odebere pouze krevní plazma, zatímco krvinky se vrátí zpět do krevního oběhu,“ popsala ve zkratce primářka Transfuzního oddělení FNUSA MUDr. Jarmila Celerová. Výhodou je menší zátěž organismu, darovat plazmu tímto způsobem lze jednou za 14 dní. Na druhou stranu se dárci musí připravit na delší trvání odběru, na přístroji zvaném separátor si poleží 45 až 60 minut.

Podmínky darování plazmy jsou stejné jako pro dárce krve s rozdílem minimální váhy, která je v tomto případě stanovena na 60 kg. Zájemce musí také nejprve absolvovat bez komplikací alespoň jeden běžný odběr plné krve na daném pracovišti v posledních šesti měsících. Po odběru krve je do odběru plazmy nutné vyčkat měsíc.

Dárci krevní plazmy mají nárok na pracovní volno v den odběru, 3000 Kč odpočet ze základu daně, občerstvení po odběru v hodnotě 200 Kč a benefity od zdravotních pojišťoven a partnerů nemocnice. Zájemci se mohou hlásit na čísle 543 182 190, objednávkový kalendář je v přípravě.

 

V úterý 26. dubna 2022 byla za účasti ředitele Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Ing. Vlastimila Vajdáka, děkana Přírodovědecké fakulty MU prof. Mgr. Tomáše Kašparovského, Ph.D. a ředitelky Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) prof. MUDr. Ireny Rektorové, Ph.D. podepsána Smlouva o spolupráci PřF MU a FNUSA-ICRC.

Po podepsání smlouvy s Lékařskou fakultou MU je to další krok k posílení spolupráce mezi Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně a Masarykovou univerzitou v oblasti výzkumu. „Spolupráce s Masarykovou univerzitou patří dlouhodobě k mým prioritám. Nejde jen o formalizaci vzájemných vztahů, ale skutečné zefektivnění dlouhodobé spolupráce,“ dodal ředitel nemocnice Vlastimil Vajdák.

Předmětem smlouvy je úprava podmínek spolupráce při provádění vědeckovýzkumné činnosti společnými výzkumnými skupinami FNUSA a PřF MU, jakož i výzkumnými skupinami, jež v budoucnu vzniknou. „Mám velkou radost, že po dlouhých, ale konstruktivních jednáních se nám podařilo dospět ke smlouvě, která je výhodná pro obě strany,“ uvedl děkan PřF MU Tomáš Kašparovský. „Mimo jiné jsme se s panem ředitelem dohodli na tom, že naši absolventi oborů Biochemie a Molekulární biologie a genetika by mohli v rámci spolupráce s nemocnicí získávat zajímavé pracovní nabídky.“ Profesorka Rektorová dodává: „Za formalizaci vztahů jsem moc ráda, smlouva navíc deklaruje společný vstup obou institucí do velkých strategických projektů. Dalším společným zájmem je podíl motivovaných vědců FNUSA-ICRC na pregraduální či postgraduální výuce na PřF MU, učitelské pozice se soutěží výběrovým řízením.“

Společných týmů PřF MU a FNUSA-ICRC je hned několik. Patří mezi ně výzkumná skupina Protein Engineering prof. Jiřího Damborského, který působí v rámci Loschmidtových laboratoří PřF MU, RECETOXu a FNUSA-ICRC. Dále se jedná o skupinu Medicinal Chemistry doc. Kamila Parucha a skupinu Laboratory Oncology Translational Research RNDr. Jana Škody.

 

Pandemie onemocnění COVID-19 jako vedlejší efekt způsobila, že se chřipka v populaci po dlouhé měsíce prakticky nevyskytovala. Testy schopné zachytit kromě covidu i další infekční agensy nyní ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně ukazují, že je onemocnění zpět.

Laboratoř Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU využívá od roku 2021 také multiplexní PCR testy, které umožňují prokázat v jedné reakci nejen SARS-CoV-2, ale i chřipku typů A a B a RS virus.

„Vloni jsme takto zachycovali jen SARS-CoV-2, kdežto letos se od března kromě tohoto viru, který samozřejmě stále dominuje, objevuje i chřipka typu A,“ upozorňuje přednosta Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU prof. MUDr. Filip Růžička, Ph.D. Zvýšený výskyt chřipky byl dle Národní referenční laboratoře pro chřipku a jiná respirační onemocnění zaznamenán v celém Česku.

„Může to být způsobeno například tím, že striktní protiepidemická opatření, jako byl lock down nebo nošení respirátorů, chránila v minulém roce dobře také před jinými respiračními onemocněními,“ vysvětluje prof. Růžička a dodává, že COVID-19 bylo navíc nové onemocnění, vůči kterému nefungovala kolektivní imunita, a jiná respirační onemocnění jím tak mohla být vytěsněna.

Za březen laboratoř Mikrobiologického ústavu FNUSA a LF MU otestovala multiplexní PCR metodou celkem 581 vzorků, ze kterých bylo 196 (34 %) pozitivních na SARS-CoV-2 a 34 (6 %) pozitivních na chřipku typu A. „Na to, že i chřipky mohou mít fatální následky, by se nemělo zapomínat,“ upozorňuje prof. Filip Růžička s tím, že v nemocnici bylo za březen hospitalizováno 14 takto nemocných pacientů.

 

Průměrná délka dožití za posledních 25 let vzrostla o osm let. Zareagovat na tento trend a přizpůsobit nemocniční péči stárnoucí populaci s vyšším výskytem chronických nevyléčitelných onemocnění si ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně vzal za cíl Konziliární tým geriatrické a paliativní péče pod vedením MUDr. Ladislava Kabelky, Ph.D. Za rok svého působení nemocnici nasměroval ke změnám v přístupu k takto nemocným a přiblížil ji k další metě – založení lůžkového geriatricko-paliativního oddělení.

„Pokud pacient trpí nevyléčitelným onemocněním, potřebuje trochu jinou, komplexnější péči, než jen tu medicínskou. V momentě, kdy už víme, že pacienta nevyléčíme, je naším hlavním cílem zajistit mu co nejvyšší kvalitu zbývajícího času, a to vždy samozřejmě v úzké spolupráci s jeho blízkými,“ vysvětluje geriatr MUDr. Ladislav Kabelka.

Právě určení onoho momentu, kdy přichází čas už i na paliativní péči, je poměrně složité a vyžaduje reprofilizaci přístupu celé nemocnice. „Setkáváme se se zdravotníky, kteří si ani po třiceti letech praxe nejsou schopni připustit, že některé pacienty už nezachrání – a nedivím se,“ říká Kabelka. „Dnešní medicína umí tuto situaci odvracet, ale je potřeba tomu nepodléhat a vidět dopředu. Jaká bude kvalita pacientova života za půl roku, za rok? Není už čas na paliativu? To jsou otázky, které si musíme klást. Musíme vidět, co skutečně přispěje k délce i úrovni jeho života.“

Konziliární tým geriatrické a paliativní péče FNUSA nabízí ošetřujícím lékařům konzilia, při kterých se o pacientově situaci mohou poradit, dojít ke společným závěrům a v případě potřeby se tým může zapojit do další komunikace směrem k pacientovi a jeho rodině. Tým zároveň pracuje na proškolování ošetřovatelského i lékařského personálu formou workshopů a seminářů. „Velká část naší práce je leadership, ukazování jiných alternativ, jiné cesty a umožnění kolegům, aby na té cestě šli s námi,“ popisuje Kabelka.

Jedním z témat je například prohloubení vztahu v tandemu sestra – lékař. „Snažíme se nastavovat komunikaci tak, aby byl více zohledněn pohled sester na pacienta, protože právě ty s ním jsou 24/7 a moc dobře ví, jak na tom je. Že se například horší a kurativní léčba nezabírá, takže by bylo třeba už načase popřemýšlet o tom, co dál,“ vysvětluje vrchní sestra paliativního týmu Hana Kaštan.

Ošetřovatelství má v sobě podle ní už z principu více potřebného komplexního, holistického přístupu. V jeho rámci tým navazuje spolupráci také s dalšími složkami nemocnice. „Máme psycholožku, sociální pracovnici, kaplanku… Právě díky multidisciplinární péči můžeme život pacientů výrazně zkvalitňovat,“ dodává Kaštan.

A to se také podle zpětné vazby nemocných a jejich rodin děje. „Rodiny po úmrtí pacienta často telefonují nebo se za námi staví poděkovat za péči a přístup, který je opravdu trochu odlišný od toho běžného medicínského, kde není tolik prostoru,“ říká Kaštan.

Dalším velkým krokem, který tým čeká, je založení paliativního lůžkového oddělení. Mělo by se tak stát začátkem příštího roku. Velkou výhodou oproti hospicové péči je podle Kabelky přímé napojení na nemocnici, umožňující vnitřní, postupný překlad, při kterém nedochází ke ztrátě informací a zpřetrhání vazeb mezi rodinou a zdravotníky. Oddělení by mělo nabídnout asi dvacet lůžek.

„Byl bych rád, kdyby se nám tu podařilo vybudovat takový modelový příklad, jak by moderní péče o nevyléčitelné pacienty měla vypadat,“ říká Kabelka a upozorňuje, že v Česku je podobných konziliárních paliativních týmů asi jen do dvaceti, a těch plně funkčních jako ve FNUSA ještě méně. Klíčová je podle něj také snaha o propojení na navazující, mimo nemocniční, terénní či lůžkové služby.

„Máme jedno z nejlepších zdravotnictví na světě, stejně tak sociální systém, ale dynamika stárnutí populace je obrovská a medicína ji zaspala. Geriatrů a geriatrické odbornosti je v klinické praxi přítomno jen velmi málo. Současné nepřipravenosti zdravotnictví v tomto směru nepomáhá ani rozvodovost a mizející mezigenerační solidarita. Vše tohle vede k úvaze, že změna v systému je nezbytná, ale zároveň to je opravdu výzva, protože situace vyžaduje koncepční změnu zakořeněných postupů,“ hodnotí Kabelka.

Jednou z překážek je také přirozená intimita paliativy, jde o těžké téma, které i u profesionálů vede ke konfrontaci s vlastním životem a smrtelností. „Tohle je potřeba mít vyřešené do takové míry, aby s tím člověk mohl denně pracovat, a někdy to zkrátka nejde, či to chce svůj čas a trpělivost – se sebou i s druhými,“ upozorňuje lékař.

Hana Kaštan se k paliativě dostala přes intenzivní medicínu, na silné osudy tak byla zvyklá. I tak si svou cestu teprve hledá. „Mám před sebou ještě kus práce, někdy to není jednoduché, ale dává mi to maximální smysl. Na konci cesty vidím dobro pacienta, který mohl dožít podle svých představ, a to je podle mě ten největší dar,“ uzavírá zdravotní sestra.

Kvalitní paliativa vyžaduje systémovou změnu

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zřídila UA POINT, nízkoprahovou ambulanci poskytující primární zdravotní péči občanům Ukrajiny. UA POINT se nachází na detašovaném pracovišti nemocnice na adrese Výstavní 17, tedy v těsné blízkosti Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině na BVV. Válečným uprchlíkům nabídne přítomnost tlumočníka a možnost návazné péče.

Provoz ambulance zahájí v pondělí 21. března. S ohledem na absenci pediatrie ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně UA POINT zajistí primární zdravotní péči pouze pro dospělé osoby. Ze stejného důvodu nebude poskytována pomoc v oblastech gynekologie a porodnictví. „Ambulance by měla sloužit jako přechodná stanice pro ty, kteří potřebují lékařskou péči, například předepsat léky na chronická onemocnění nebo antibiotika a prozatím zde nenašli praktického lékaře nebo daného specialistu,“ uvedl lékařský náměstek FNUSA MUDr. Jindřich Olšovský, Ph.D.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zřídila UA POINT z rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR. Smyslem celorepublikové sítě nízkoprahových ambulancí je zajištění plynulého procesu poskytování zdravotních služeb osobám z Ukrajiny, které nebude schopna absorbovat síť poskytovatelů primární péče.

UA POINT Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně bude v provozu každý všední den od 7 do 15 hodin. Mimo provozní dobu a v akutních případech, jako jsou úrazy nebo náhlé změny zdravotního stavu, mohou uprchlíci z Ukrajiny směřovat do areálu nemocnice na ulici Pekařská na urgentní příjem v budově B1.

 

Zhubněte deset kilo za měsíc bez cvičení. Připravte si dvakrát denně nápoj vyrobený podle nejnovějších vědeckých poznatků a kila půjdou dolů sama. Natřete se magickým krémem z tajné směsi bylin a tukové buňky se ve vašem těle rozpustí. S podobnými slogany se setkává většina z nás dnes a denně. Jakmile však lidé do přípravků investují mnohdy nemalé peníze, zjistí, že výsledek je vždy stejný. Vytoužený efekt se zkrátka bez práce nedostaví.

Boj proti přebytečnému tuku rozjíždí začátkem března i Kardiovize 2030 v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny. Na rozdíl od zázračných přípravků však neslibuje zázraky na počkání. „V novém Lifestyle programu se naopak snažíme klientům vštípit zásady zdravého životního stylu, radíme jim s jídelníčkem, pohybem, ale i psychikou, která se důležitou součástí jakékoliv životní změny,“ uvedl mluvčí svatoanenské nemocnice Jiří Erlebach.

Roční Lifestyle program nabídne zájemcům dvaadvacet hodinových skupinových lekcí s koučkou, při kterých proberou všechna témata související se zdravým životním stylem. Oporou jim budou další účastníci, se kterými si budou na skupinách vyměňovat poznatky. „Musím říct, že mě skupina k hubnutí hodně motivovala. Věděla jsem, že v tom nejsem sama. A když jsem měla nějaký problém, pomohla mi s ním nejen koučka, ale také ostatní členové, kteří třeba podobný problém v minulosti řešili,“ řekla Jitka, která pilotní verzi programu absolvovala loni.

Nezdravé jídlo z ledničky nepoletí

Odborníci z Kardiovize 2030 také vědí, že hubnutí není otázkou krátké chvíle. Jde hlavně o vytvoření dlouhodobých návyků. Proto také nefungují drastické diety, jelikož po jejich ukončení se lidé často vrátí k původním zvyklostem. „Určitě nebudu lidem vyhazovat jídlo z ledničky nebo něco zakazovat. Společně se naopak zamyslíme nad tím, které potraviny jsou pro nás vhodnější a budeme hledat zdravější alternativy,“ vysvětlila koučka a koordinátorka programu Martina Bruzlová.

Po celou dobu programu bude účastníkům k dispozici také nutriční terapeutka Monika Kunzová. „Klientům vysvětlím důležitost všech živin a jejich funkcí v těle. Budou se na mě moct třeba obrátit i v případě, kdy budou váhat, zda se daná potravina do jejich jídelníčku hodí,“ informovala.

Roční kurz startuje v březnu

Zájemci o změnu životního stylu by s přihlašováním do programu neměli váhat. Začíná totiž už v březnu. Omezená je také kapacita. „Protože chceme mít dostatek času na všechny, bude v každé ze dvou skupin maximálně dvanáct účastníků,“ podotkla Bruzlová. Doplnila, že v případě, že by se lidé nemohli účastnit všech lekcí, je pro ně připravená alternativa v podobě videa. „Kdo by pak nechtěl své pocity sdílet se skupinou, může si připlatit za soukromá sezené,“ poznamenala.

Cena programu začíná na 950 korunách za měsíc, v případě individuálních konzultací je cena měsíčně o 250 korun vyšší. Další informace najdou lidé na webu projektu.

Na antigenní a PCR testy ze slin si zájemci do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zajdou od pondělí 21. března i bez objednání. Klasické PCR testy výtěrem z dutiny nosní zůstávají i nadále s povinností registrovat se předem přes rezervační systém.

„Objednávkový systém jsme se rozhodli zrušit kvůli opadávajícímu zájmu veřejnosti. Osoby, které přijdou na tyto typy testů, jsme nyní schopni odbavit bez čekání i bez rezervace termínu,“ uvedl vedoucí zdravotník testovacího centra FNUSA Vlastimil Širůček. Na antigenní testy v posledních týdnech přichází nižší desítky lidí denně, o PCR testy ze slin, které jsou určené výhradně dětem a mladistvým do 18 let, je zájem minimální.

Odběrové centrum COVID-19 ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně funguje denně od 7:00 do 18:30 hodin v budově C. Účastníci zdravotního pojištění v ČR mají aktuálně nárok na jeden bezplatný PCR test v kalendářním měsíci, antigenní testy od loňského listopadu propláceny nejsou a zájemci si je tak musí hradit sami.