Teprve pátým místem v Evropě, kde dokázali úspěšně transplantovat játra, se před 40 lety stala II. chirurgická klinika brněnské Fakultní nemocnice u svaté Anny. Tamní lékaři v čele se slavným chirurgem Vladimírem Kořístkem se na zákrok, který provedli 2. února 1983, připravovali více než deset let. Transplantace největší a nejdůležitější žlázy lidského těla patří ke složitým chirurgickým výkonům. V Česku se v současnosti ročně uskuteční kolem stovky těchto operací.

Prvním pacientem týmu lékařů pod vedením profesora Vladimíra Kořístka se stal tehdy šestatřicetiletý Josef Mynář z Tišnova. Trpěl nevyléčitelnou jaterní chorobou a transplantace mu zachránila život. V roce 1986 se Mynář vrátil do zaměstnání a deset let pracoval na nádraží jako staniční dělník. Milovník lesa a myslivec pak musel sice odejít do invalidního důchodu, ale jak mu zdraví dovolilo, pracoval ještě jako strážný a vypomáhal jako domovník a topič.

Profesor Kořístek začal se svými spolupracovníky experimentovat již v roce 1975, kdy játra transplantovali prasatům. „Teprve po dvou letech nám většina zvířat přežívala,“ vzpomínal. Játra nakonec úspěšně transplantovali asi 150 prasatům. První lidskou výměnu jater povolilo až v roce 1983 ministerstvo vnitra, a to navíc s podmínkou, že zákrok musí mít označení „experiment na člověku“.

Kromě brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie (CKTCH) má od roku 1994 ve svém programu transplantaci jater také Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) a krátkodobě také Fakultní nemocnice Ostrava, kde byl ale po čtyřech letech ukončen. IKEM dosud provedl celkem více než 1300 transplantací jater, CKTCH loni provedl devítistou transplantaci jater.

Loni bylo celkově transplantováno 180 jater, zatím nejvyšší počet byl 216 v roce 2018. V loňském roce provedl pražský IKEM první transplantaci jater od žijícího dárce, kdy příjemcem byla dospělá pacientka. Nového štěpu odebraného tímto způsobem se dočkalo devět pacientů. IKEM od roku 1998 provádí také transplantace dětem mladším než tři roky, které dříve musely být operovány v zahraničí. V roce 2007 zde nová játra dostalo osmiměsíční dítě, unikátní výkon byl u takto malého pacienta v ČR proveden poprvé. IKEM si připsal i další prvenství při takzvané domino transplantaci. Lékaři při ní transplantovali játra dvěma pacientům současně, přičemž první byl dárcem orgánu pro druhého a sám získal játra od zemřelého dárce.

Játra se transplantují lidem například s cirhózou jater, s chronickou žloutenkou typu B či C, s některými druhy jaterních nádorů nebo pacientům, jimž játra akutně selhala, například při otravě. Jsou druhým nejčastěji transplantovaným orgánem. Přežívání českých pacientů se řadí nad průměr udávaný evropským registrem. S novými orgány podle údajů CKTCH přežije rok 92 procent pacientů, pět let 81 procent a deset let 72 procent.

Celý další život po transplantaci je potřeba užívat léky, které zabraňují vzniku odhojovací proces organismu (rejekce) proti cizímu orgánu. Komplikací je i zvýšená náchylnost k infekcím. I přes tato úskalí však úspěšná transplantace mění značným způsobem kvalitu života pacienta. Nemocní, kteří byli často odkázáni na předchozí několikaměsíční pobyt na lůžku, mohou vést zcela normální život.

Játra byla poprvé transplantována v roce 1963 v americkém Denveru. Úspěšný byl ale až druhý pokus tamního týmu Thomase Starzla v roce 1967. Pacient po výkonu žil déle než rok, zemřel však na nové vzplanutí nádorového onemocnění. V Evropě byla první transplantace jater provedena v roce 1968 v Cambridgi. V současnosti se v celém světě realizuje přibližně 10.000 transplantací jater za rok.

V drtivé většině se transplantují od zemřelých dárců, vhodných orgánů je ale nedostatek. Mezníkem v dalším rozvoji byl proto rok 1989, kdy v Chicagu provedli úspěšnou transplantaci části jater živého dárce. Dvouleté holčičce byla voperována část jaterního laloku její matky. Protože však tento zákrok může pro dárce znamenat i velké riziko, přistupují k němu lékaři jen výjimečně.

Historie Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie je úzce spojena s historií kardiochirurgie a transplantační chirurgie v Brně. Hlavní zásluhu na rozvoji brněnské kardiochirurgie měl profesor Jan Navrátil (1909-1992). Vladimír Kořístek, který se kromě první transplantace jater v ČR zasloužil o rozvoj chlopenní chirurgie, léčby ischemické choroby srdeční, revaskularizaci myokardu a v ČR má také prvenství v zavádění podpůrných srdečních mechanismů, zemřel v květnu 2021 ve věku 93 let.

ČTK: rmi, ped

Lékaři, psychologové a nutriční terapeuti z Kardiovize II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU otevřeli Bari-klub – místo setkávání pro pacienty, kteří uvažují o bariatrické operaci, nebo ji už mají za sebou. Zájemci se za přítomnosti odborníků můžou v důvěrném prostředí seznámit se všemi náležitostmi zákroku a především sdílet své zkušenosti.

Bariatrická chirurgie je souhrnné označení pro zákroky, kterými se řeší těžší stupně obezity. Indikují se také u pacientů s lehčím stupněm obezity, kteří zároveň trpí diabetem či jinou metabolickou poruchou. Mezi laiky se o nich mluví jako o „zmenšení žaludku“, i když ne všechny bariatrické operace se týkají pouze žaludku. Zájemci mohou bariatrický zákrok nově podstoupit také na I. chirurgické klinice FNUSA a LF MU.

„Všichni pacienti se samozřejmě musí před operací edukovat, v průběhu léčby ale mohou nastat situace, které jsou pro ně nečekané. Informace pak shání často v různých diskusích a z neověřených zdrojů,“ popsala jeden z impulsů pro založení klubu psycholožka a organizátorka iniciativy ve FNUSA Mgr. Judita Konečná.

Účastníci Bari-klubu mohou využít nejen přítomnosti kompletního týmu obezitologie, který poskytuje relevantní odborné informace, ale zároveň mají prostor sdílet své zážitky, tipy i obavy s dalšími lidmi, kteří bariatrii ve svém životě řeší. „Ze své zkušenosti to považuji za velký benefit. Je to skvělá příležitost pro ty, kteří stále váhají, zda operaci podstoupit, ale také pro pacienty po zákroku, kteří se chtějí udržovat v módu „akce“ nebo si poslechnout o zkušenostech ostatních,“ doplnila Konečná.

Význam sdílení zkušenosti potvrzuje i pacientka Martina: „V jednu chvíli jsem znejistila, jestli operaci, a hlavně období po ní, zvládnu. Na jednom sezení si mě vzali mezi sebe pánové, kteří už byli po bariatrii, a ujišťovali mě, že to bude dobré. Může se to zdát jako maličkost, ale jejich podpora pro mě byla opravdu důležitá.“

Neformální setkání v rámci Bari-klubu se konají vždy první čtvrtek v měsíci od 16 hodin v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně na Pekařské, konkrétně ve 3. poschodí budovy C1 (Kardiovize). Zájemce k ničemu nezavazují a jsou zdarma. Nejbližší klubové setkání se uskuteční 2. února.

Samotné konzultace s pacienty se zájmem o bariatrický zákrok na I. chirurgické klinice FNUSA a LF MU probíhají v poradně bariatrické chirurgie v přízemí budovy M1 každé úterý od 8:00.

Bari-klub

Tým jedenácti proškolených interventů a peerů z řad zdravotníků nabízí ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně duševní podporu v těžkých situacích jak svým kolegům, tak blízkým nemocných. Tým psychosociální podpory v nemocnici působí už dva roky. „Všichni ve zdravotnictví známe ten hřejivý pocit, když pomůžeme někomu, kdo to právě moc potřebuje. A je jedno, jestli je to rána na těle, nebo na duši,“ říká Alena Ganobčíková, zdravotnická záchranářka z metabolické JIP, která je součástí týmu.

Systém psychosociální intervenční služby se skládá ze dvou základních větví. Peeři pomáhají zvládat stresové situace svým zdravotnickým kolegům a interventi naopak těm, kteří se nachází na druhé straně, tedy rodinám a blízkým pacientů. Alena Ganobčíková prošla speciálním výcvikem v obou směrech: „Výcvik na NCO NZO byl po psychické stránce extrémně těžký a vyčerpávající. Trénovali jsme velice citlivé situace a nebylo dne, kdy by se nebrečelo, ale stálo to za to. Znalosti a dovednosti získané ve výcviku aplikujeme v praxi téměř denně.“

Na straně zdravotníků peeři často řeší nadlimitní události, jako jsou neúspěšné resuscitace, sebevraždy pacientů nebo napadení, ale také situace, které souvisí s osobní duševní pohodou nebo vztahy na pracovišti. „Kolegové se na nás mohou obracet i se soukromými záležitostmi, pokud cítí, že zasahují do jejich schopnosti fungovat v práci,“ popisuje záchranářka a dodává, že samozřejmostí je stoprocentní mlčenlivost a diskrétnost.

Interventi jsou často voláni k příbuzným při náhlých úmrtích či komplikacích zdravotního stavu jejich blízkých. „Tito lidé se k nám dostávají často v nejhorších okamžicích svého života, kdy jejich milovaný bojuje o život anebo o něj právě nečekaně přišel. Vykazují známky akutní stresové reakce. Jako interventi si je proto přebíráme a poskytujeme první psychickou pomoc. Dohlížíme na naplňování základních biologických potřeb, doprovázíme k pacientovi, případně k zemřelému. Děláme v podstatě tlumočníky mezi rodinou a zdravotníky,“ shrnuje Ganobčíková a nabádá k tomu, aby se obě strany v případě potřeby nebály možnosti využít. Služba je bezplatná a nikdo nemusí být na těžkou chvíli sám.

Interventi jsou ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně dostupní denně od 6 do 22 hodin, se souhlasem příbuzných pacienta je aktivuje zdravotnický personál.

Krizové situace ve FNUSA pomáhá zvládat tým psychosociální podpory

Alena Ganobčíková pracuje jako zdravotnický záchranář na metabolické JIP.

Role laserů v dermatologii za poslední dvě desetiletí dramaticky vzrostla. I I. dermatovenerologická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU proto v loňském roce rozšířila spektrum nabízených služeb o tuto formu ošetření, která pacientům nabízí pomoc v boji proti kožním onemocněním i projevům stárnutí.

Klinika disponuje ND:YAG/alexandritovým pulsním laserem Light 4V, který v sobě pojí několik vlnových délek (l 1064 nm, 532 nm a 755 nm). Díky rozdílným vlastnostem těchto laserových paprsků dokáže působit na různé struktury kůže v různé hloubce. Má proto široké spektrum využití, ať už při léčbě některých kožních onemocnění, jako jsou hemangiomy, seborrhoické nebo vulgární veruky, tak i při rejuvenačních a kosmetických zákrocích. Laser zájemcům umožňuje nechat si vyhladit například jizvy po akné, zjemnit vrásky a odstranit další projevy stárnutí (žilky, pigmentové skvrny).

Dermatologové se zájemcem o laserové ošetření nejdříve proberou všechny možnosti, posoudí stav kůže a vyberou pro něj tu nejoptimálnější vlnovou délku. „Laserové ošetření je vhodné téměř pro kohokoliv, ale právě správné posouzení provádějícím lékařem je ta nejpodstatnější část celého procesu, aby vhodnost a bezpečnost zákroku a očekávání pacienta byla v rovnováze,“ upozornila vedoucí lékařka laserového pracoviště I. dermatovenerologické kliniky FNUSA a LF MU MUDr. Alena Vičíková. Ošetření se neprovádí například na opálené a silně pigmentované pleti, v době akutních onemocnění nebo užívání antibiotik.

Pacient po ošetření není nijak zásadně limitován ve svém obvyklém způsobu života. „Po určitou dobu je potřeba dodržovat pouze některá režimová opatření – nevystavovat pleť slunci, vynechat saunování, větší sportovní výkony a podobně,“ popsala dermatoložka a doplnila, že lékař pacientovi pomůže nastavit také vhodný způsob péče o ošetřenou pleť v následujícím období.

Zájemci o proceduru se mohou objednávat ke konzultacím na tel. 543 182 799. Kompletní informace o možnostech laserového ošetření ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně včetně ceníku jsou dostupné zde.

Dermatologové FNUSA nabízí ošetření na novém laserovém pracovišti

S ohledem na četný výskyt respiračních onemocnění Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zavádí zákaz návštěv na lůžkových odděleních. Opatření přijaté za účelem ochrany pacientů platí od středy 11. ledna 2023 až do odvolání.

Výjimky je možné udělit v terminálních stavech po předchozí domluvě se zdravotnickým personálem. U lůžka můžou být v těchto případech dvě osoby po dobu 30 minut. Prosíme návštěvníky, aby dbali také zvýšeného hygienického režimu a respektovali pokyny zdravotníků. Samozřejmostí je respirátor třídy FFP2.

Ve FNUSA platí zákaz návštěv

Za účelem propojení excelentních výzkumných neurologických týmů s podobným zaměřením vznikl v červenci Národní ústav pro neurologický výzkum (NINR). Projekt financovaný z Národního plánu obnovy poběží tři a půl roku a jeho hlavním příjemcem a koordinátorem je Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „První měsíce hodnotím jako úspěšné. Ukázalo se, že spolupráce všech jedenácti zapojených institucí a především jednotlivých výzkumníků funguje na výbornou,“ uvedl prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D., přednosta I. neurologické kliniky FNUSA a LF MU a nově také hlavní řešitel celonárodního projektu NINR.

Co považujete v oblasti neurologických témat za aktuálně největší problém?  

Nepochybně neurodegenerativní onemocnění. V souvislosti s dramaticky se prodlužujícím průměrným věkem dožití a celosvětovým nárůstem jejich výskytu vzrůstá také potřeba jejich soustředěného výzkumu. Tento imperativ je o to významnější, že zdravotní a ekonomický dopad na naši společnost bude v následujících dekádách enormní. Nelze přehlédnout, že neurologické poruchy se celosvětově staly nejčastější příčinou invalidity a druhou nejčastější příčinou úmrtí.

Zmiňované neurodegenerativní choroby jsou jedním z hlavních předmětů výzkumu NINR. Co o nich víme?

Neurodegenerativní mechanismy nejsou příčinou jen známých neuropsychiatrických onemocnění, jako jsou Alzheimerova a Parkinsonova nemoc. Zásadním způsobem se uplatňují například také při rozvoji epileptogeneze, vzniku schizofrenie, u geneticky podmíněných neurovývojových poruch v dětském věku, nebo dokonce jako důsledek opakovaných traumat mozku spojených s kontaktními sporty. Jedná se o procesy s dosud nevyjasněnou etiologií a patogenezí a neexistující preventivní či kauzální terapií. Naší povinností je proto hledat a rozpoznat potenciální biomarkery neurodegenerace, abychom dokázali identifikovat ty neuropatologické procesy, které je způsobují nebo modifikují.

Téma neurodegenerace je v současné době vysoce aktuální také v souvislosti s pandemií COVID-19. Podle prvních odhadů by mohla být spojena právě s rizikem rozvoje následných neurologických a psychiatrických onemocnění…

O eventuálních dlouhodobých dopadech tohoto onemocnění na nervový systém stále mnoho nevíme, ale existují oprávněné obavy, aby podobně jako po epidemii španělské chřipky a von Economovy encefalitidy nedošlo i nyní k dalšímu nárůstu  počtu neurodegenerativních onemocnění. První výzkumy skutečně naznačují, že COVID-19 patří mezi neurotropní viry s potenciálem neurodegenerativní procesy iniciovat.

Díky NINR se výzkumu v této oblasti může věnovat koordinovaně jedenáct zapojených institucí…

Přesně tak, spojení sil nejlepších výzkumných týmů z významných univerzit a dalších institucí umožňuje maximálně využít dostupnou expertizu, efektivně sdílet a využívat stávající kohorty a nabraná data nebo například umožnit specializovaným výzkumným laboratořím provádět hodnocení dat tak, aby se práce soustředila do těchto centrálních laboratoří a neprováděla se na více místech naráz, či investovat do nákladného přístrojového vybavení, aniž by docházelo k duplicitám. Už jen taková spolupráce není málo, ale důležitým rozměrem projektu je také vznik národní autority, která bude určovat a podporovat národní politiku a strategii pro budoucnost excelentního neurologického výzkumu.

Je naděje, že v budoucnosti si medicína s neurodegenerativními onemocněními dokáže poradit?

U neurodegenerativních onemocnění běžně dochází k hromadění patologických proteinů, které se postupně šíří nervovým systémem – podobně jako u infekčních chorob. Současná věda již nabízí nástroje, kterými je možné detekovat tyto změny, což vede k rozpoznání neurodegenerativních procesů již ve stádiu nespecifických příznaků ohlašujících příchod nemoci. Národní ústav pro neurologický výzkumu proto také usiluje o zavedení podobných moderních metod do výzkumu vybraných neurologických onemocnění, a to včetně zmiňovaného postcovidového syndromu. Úzkým propojením základního a klinického výzkumu v této nesmírně důležité medicinské oblasti bude, doufejme, v budoucnosti možné dosáhnout průlomových objevů, které po převedení do klinické praxe napomohou v časné diagnostice a léčbě celé řady neurologických onemocnění, které s neurodegenerací patogeneticky souvisejí.

Jedenáct institucí spojilo síly v boji proti neurodegenerativním onemocněním

prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D.

Odběrové centrum Transfuzního oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně má za sebou další rok svého fungování. Do odběrových křesel v něm usedlo téměř osm a půl tisíce dárců, kteří společně darovali skoro 3200 litrů plné krve.

„V loňském roce k nám přišlo přesně 8455 dárců krve, z toho 1081 osob u nás darovalo poprvé,“ upřesnila primářka Transfuzního oddělení FNUSA MUDr. Jarmila Celerová. „Oproti roku 2021 jsme v počtu dárců zaznamenali nárůst více než čtyřicet procent, což je skvělý výsledek a všem lidem, díky kterým jsme ho dosáhli, patří velké poděkování. Věříme, že i v roce 2023 se k nám dárci budou rádi vracet, a že se nám zároveň podaří oslovit i nové prvodárce,“ doplnila.

Do registru dárců kostní dřeně se v loňském roce ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně zapsalo 78 lidí. Nejvýraznější novinkou bylo ale rozšíření provozu o odběr a zpracování krevní plazmy. Z Krevní banky se tak na začátku května stalo plnohodnotné Transfuzní oddělení, s čímž souvisela také rozsáhlá úprava prostor a nákup přístrojového vybavení. Možnost darovat plazmu, jejíž odběr představuje pro dárce menší zátěž a může se tak opakovat častěji, přilákala do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně celkem 177 zájemců.

Do roku 2023 Transfuzní oddělení FNUSA vstupuje s akcí nazvanou Novoroční relax, při které si dárci mohou z odběrového centra odnést voucher na zvýhodněný vstup 1+1 zdarma do wellness 4Comfort. Nabídka platí v termínu 9.–13. ledna. „Dárcovství je dobrovolné, bezpříspěvkové a primární motivací by vždy měl být dobrý pocit z pomoci druhým, rádi si ale naše dárce hýčkáme a vymýšlíme způsoby, jak jim poděkovat. V zaběhnutých tematických akcích proto plánujeme pokračovat i v tomto roce,“ uvedla Celerová.

 

Srazit nemocnému dítěti horečku sirupem či čípkem se stalo pro řadu rodičů nečekaně složitým problémem. Důvodem je masivní výpadek dětských antipyretik a analgetik, se kterým se potýkají lékárny napříč celou republikou. Farmaceuti Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně situaci řeší pomocí vlastních, individuálně připravovaných léků ve formě čípků.

Rodiče dětských pacientů v lékárnách FNUSA seženou čípky jak s ibuprofenem (60 mg a 125 mg), tak paracetamolem (100 mg). „Poptávka po těchto lécích je zvláště v tomto období, kdy se potýkáme se zvýšeným výskytem chřipky, velmi vysoká. Rozhodli jsme se proto začít připravovat čípky sami v našich prostorách, abychom alespoň částečně pokryli výpadek běžně dostupných léčiv. Denně takto připravíme více než 1000 čípků,“ uvedla vedoucí oddělení přípravy léčiv Nemocniční lékárny Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Mgr. Monika Pecháčková.

Ministerstvo zdravotnictví České republiky oznámilo, že se mu společně se Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) podařilo vyjednat dodávku 300 tisíc balení sirupu s obsahem ibuprofenu, která by měla dorazit do lékáren ještě před Vánocemi.

Očkovací centrum Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně bude do konce roku v provozu pouze v pátek 16. 12. a 23. 12. 2022 od 7:30 do 15:00. Zájemci o vakcínu proti nemoci COVID-19 se tak mohou v letošním roce dostavit pouze ve dvou termínech, neboť v týdnu 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023 je očkování zcela zrušeno.

Děkujeme za pochopení.

 Termíny očkování proti COVID-19 do konce roku

„Nemoci tu budou, ať chci nebo ne. Můžu to ignorovat nebo pro pacienty něco udělat,“ říká šestadvacetiletá dobrovolnice Nikola Trochtová. Za pacienty Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně dojíždí kdykoliv, kdy je to pro ni možné, až z Ivanovic na Hané. V rámci dobrovolnického programu DobroCentrum u sv. Anny navštěvuje nemocné v těžkém stavu i ty, kterým zdravotní stav umožňuje třeba výtvarně tvořit. Přečtěte si při příležitosti dnešního Mezinárodního dne dobrovolníků její vyprávění o pomoci druhým. 

Jste vystudovaná ajťačka, jak jste se k pomoci v sociální oblasti dostala?

Začala jsem pomáhat jedné paní po propuštění z nemocnice. Potom jsem se zapojila do projektu Diakonie Návštěvy proti samotě a pomáhala manželskému páru špatně se pohybujících seniorů, aby se dostali ven. Pak  jsem se přihlásila do DobroCentra u sv. Anny, ale kvůli covidu jsem stihla pouze pohovor, než se uzavřela oddělení. Tam jsem pak začala docházet v září 2021 a od té doby dobrovolničím pravidelně.

Proč jste se rozhodla, že budete pomáhat?

To je strašně jednoduché, mě to zkrátka baví.  Už to dělám jako jakýkoliv jiný koníček. Jestli tam je něco smysluplného, to já nevím, ale mně to sobecky přináší radost. A jsem strašně vděčná, že tato možnost dobrovolničení u sv. Anny existuje.

Prošla jste i výcvikem dlouhodobého dobrovolníka, který individuálně dochází na návštěvy za pacienty na lůžková oddělení. Jak s pacienty navazujete kontakt a vznikají třeba i nějaké hlubší vazby, vidíte se vícekrát?

Docházím na neurochirurgickou JIP, kde se pacienti rychle střídají. Jednou jsem se tam setkala s kamarádem, poprvé jsme se nepoznali, kvůli nádoru oslepl. Ležel tam pět týdnů, tak s tím jsem se viděla víckrát, jinak sestřičky většinou pacienty znají, ví, za kým mě mají poslat. Prosondují to a já už jdu jen na tip za konkrétními lidmi, kteří mají zájem. Také chodím na Doléčovací a rehabilitační oddělení, kde pacienti leží měsíce, tam je snazší ten vztah navázat, ale snažím se, aby bylo jasně vidět, že jsem jen dobrovolník.

Jak samotné setkání s pacientem probíhá?

Na té JIPce nic moc jiného než povídání si nelze. Někdy pacientům čtu, teď jsem si kvůli tomu pořídila čtečku. Poptávala jsem ji z druhé ruky a původní majitelka byla tak hodná, že mi ji přenechala zadarmo, když zjistila, za jakým to je účelem. Většinou to ale je o tom povídání. Je to kolikrát taková zpovědní chvilka, někteří pacienti jsou na tom opravdu špatně. Neví, co bude za den, natož za týden.

Musí to být dost psychicky náročné i pro vás…

To říká každý, ale můžu buď být doma a ignorovat to, nebo tam zkusit jít a něco dělat. Mně přijde lepší ta druhá varianta. Bude se to dít, ať už chci, nebo ne, tomu nezabráním. Takto můžu nemocným ten čas v nemocnici alespoň zpříjemnit, i když je to třeba jen čtení bible. Někteří si chtějí jen postěžovat. Pacientovi neuleví, když mu budu dávat svou zpětnou vazbu nebo názor, ale když ho vyslechnu. Tak sedím a poslouchám. Někdy je nejlepší mlčet.

Zažila jste nějaký osud, který pro vás byl opravdu silný?

Silné pro mě bylo, když mě poslali k mladé postižené dívce, která byla slepá, a v nemocnici s ní byla 24 hodin denně maminka. Byla prakticky dítě. A když jsem je viděla i s tou maminkou, tak to bylo nad mé síly, ale brečet jsem nemohla. Byla milá, veselá, všechno brala s humorem, tak jsem ji chvíli pohlídala, aby si maminka mohla odskočit na nákup. Tohle mě vzalo, protože si člověk říká, co z toho života má, a zároveň jak strašně náročné to musí být i pro tu maminku, pro celou rodinu.

Angažujete se také na jednorázových akcích, které dobrovolníci pořádají, například výtvarných dílničkách…

Ano, našila jsem například tašky, na které jsme potom s pacienty malovali. Tento formát se dost uchytil, takže jsem po volných chvílích ušila už asi padesát tašek a pokračuji. Sháníme látky, kde se dá.

Dobrovolnice FNUSA: Pomáhat může každý. Kdo říká, že ne, ten to nezkusil

Pro tyto účely DobroCentrum pořádá i pravidelné sbírky výtvarných potřeb…

Máme jednak číslo účtu, kam nám lidé v případě zájmu můžou poslat peníze, ze kterých výtvarné potřeby nakupujeme, ale většinou čerpáme právě z veřejných sbírek věcí ke tvoření, které už lidé nepotřebují. Pokud by měl někdo doma plonkové barvy, papíry, svíčky, samolepky a podobně, budeme moc rádi, pokud by nás tím obdaroval.

Doporučila byste lidem, kteří třeba přemýšlí o dobrovolničení v nemocnici, aby do toho šli?

Já bych to doporučila minimálně zkusit. Přirovnala bych to třeba k tomu, když prarodiče hlídají vnoučata – je to pro ně občas asi náročné, ale nabije je to energií. Každého jinak, ale je tam to vyvážení vynaloženého úsilí, člověk za to dostane něco zpět. Takže bych to zkusila, nikoho to dopředu na další spolupráce nezavazuje. Není ani potřeba chodit pravidelně na oddělení, stačí třeba jednou za čas pomoci na jednorázových akcích. Strašně nerada slyším, když někdo říká, že by to nemohl dělat.  Když jde člověk pomoci například na dílničky, tak tam se nesetkává se smutnými příběhy, právě naopak vidí, jak ten pacient u tvoření ožívá.

Měl by člověk, co zvažuje dobrovolničení v nemocnici, mít nějaké predispozice, schopnosti?

Já myslím, že ten, co má chuť to zkusit, už má všechno, co potřebuje. Zbytek se naučí. Komunikace s pacienty je samozřejmě v něčem trochu specifická, ale to si zájemci všechno natrénují při vstupním školení. A pokud by se zájemce o dobrovolničení necítil na setkávání s pacienty, tak se dá pomoci i z domu. Třeba právě přípravou „polotovarů“ na dílničky, může dělat přáníčka… Těch možností je spousta.

Takže ani argument, že člověk nemá čas v konkrétní dobu, neplatí…

Přesně tak, akce fungují tak, že paní koordinátorka obešle databázi dobrovolníků a přihlásí se ten, kdo zrovna může. V případě návštěv na odděleních by měla být dodržována určitá pravidelnost, ale pokud má zájemce jen omezené časové možnosti, může v dobrovolnickém programu najít formu pomoci, která bude vyhovovat jemu. Hodí se každá ruka, nás aktivních dobrovolníků je aktuálně málo.

Tak věřím, že vaše nadšení někoho chytne. ☺ 

Už jsem „ukecala“ jednoho kamaráda a nakonec uznal, že mu to dělá radost, když může pacienty rozveselit na akcích. Tak to udělalo radost i mně. Chápu, že když někomu vyprávím, že chodím na neurochirurgickou JIPku, zní to trochu děsivě, ale opravdu se dá najít vyhovující způsob pomoci pro každého.

Nikola chodí pravidelně za pacienty neurochirurgické JIP.