Klinika plastické a estetické chirurgie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU drží československé prvenství v replantaci amputovaného prstu. Od dubna roku 1978, kdy k tomuto mikrochirurgickému úspěchu došlo, se na klinice podařilo zachránit už tisíce prstů – jen za dekádu od roku 2010 lékaři přišili oddělený prst zpět k ruce více než pětsetkrát. S příchodem jara teď navíc šíří osvětu, jak v případě úrazů, jdoucích často ruku v ruce právě s teplejšími dny, správně postupovat.

Úrazy horních končetin jsou často spojeny s prací na zahradě, v jarních měsících jich proto obvykle přibývá. Typickými příčinami bývají nehody při používání cirkulárních pil, úhlových brusek, seker či akumulátorových nůžek. Jen od začátku dubna lékaři na klinice ošetřili jednadvacet pacientů s těžkým poraněním ruky. Významnou část případů však celoročně tvoří také pracovní úrazy, zejména při manipulaci se stroji, které nezřídka způsobují těžká devastující poranění i ve vyšších částech končetiny.

Pro úspěšnost replantace, tedy operace, při které je přišita amputovaná část na původní místo, je zcela zásadní správné ošetření a uchování amputátu. Chirurgové z Kliniky plastické a estetické chirurgie se však ve svých praxích bohužel často setkávají s nesprávně ošetřenými případy, například macerovanými nebo zmrzlými amputáty. Takto poškozené části již nelze vždy úspěšně přišít.

Pokud se pacienti naopak zachovají správně, zvyšují svou šanci na záchranu prstů, dlaně nebo jiné amputované části těla. „U dobře ošetřeného amputátu se prodlužuje doba, kdy lze provést úspěšnou replantaci, a to až na 24 hodin od úrazu,“ upozorňuje přednosta kliniky doc. MUDr. Zdeněk Dvořák, Ph.D.

V rámci edukace a prevence proto v loňském roce s kolegy vytvořili instruktážní a informativní materiály pro chirurgická pracoviště a odborné společnosti. „Zdravotníci včetně záchranářů jsou většinou dobře informováni, avšak laická veřejnost při péči o amputát mnohdy postupuje chybně. Proto jsme také na instagramovém profilu kliniky zveřejnili zábavné video o první pomoci při amputaci v oblasti horní končetiny. Sledující v něm najdou praktické tipy, jak správně amputát zabalit a uchovat,“ říká lékařka Mária Lacková. Spolu s kolegy z replantačního centra KPECH věří, že tato forma komunikace osloví zejména mladší generaci a pomůže jí v kritické situaci zachovat chladnou hlavu a správně zareagovat.

Klinika plastické a estetické chirurgie FNUSA a LF MU je jedním ze dvou replantačních center v tuzemsku. Vysoce odbornou péči tak poskytuje pacientům nepřetržitě a napříč celou republikou. Právě první replantace amputovaného prstu v roce 1978 na klinice odstartovala tradici inovativních mikrochirurgických zákroků a předznamenala rozmach mikrochirurgie a přenosu tkáňových celků na tomto pracovišti. V historii kliniky nalezneme unikátní případy, jako replantace osmi ušních boltců, dokonce i zmrzlého, či nosu, který byl ukousnut a sněden psem.

Mezi hlavní příznaky Parkinsonovy choroby patří zejména třes, ztuhlost, zpomalené pohyby, ale i přecitlivělost, ztráta schopnosti soustředit se, úzkostlivost a poruchy spánku. Tuto chronickou neurodegenerativní nemoc připomíná každoročně 11. dubna Světový den Parkinsonovy choroby. Onemocnění se bohužel nedá vyléčit, lékaři však mají k dispozici možnosti, jak zlepšit pacientům kvalitu života. Jednou z nich je i hluboká mozková stimulace (DBS), která se neustále vyvíjí a v současnosti již dokáže spolupracovat s mozkem pacienta a vybírat nejvhodnější formu terapie.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně provádí tento zákrok jako jedna ze tří pracovišť v Česku, a při realizaci této metody úzce spolupracují dvě kliniky – Neurochirurgická klinika FNUSA a LF MU a I. neurologická klinika FNUSA a LF MU.

Hluboká mozková stimulace spočívá v zavedení tenkých elektrod přímo do mozku, kde poté pomocí propojeného podkožního neurostimulátoru probíhá stimulace pacientova mozku. „Jde o přibližně pět až šest hodin trvající operaci, kde přesnost je nesmírně důležitá. Oblast v hloubi mozku, do které se elektrody zavádí, je totiž velká asi jako zrnko rýže a elektrody samotné umožňují vůli stimulace jen asi milimetr na každou stranu. Je také důležité, že při operaci pacient zůstává při vědomí a my ho můžeme monitorovat, abychom věděli, kde mají elektrody největší klinický efekt,“ popisuje přednosta Neurochirurgické kliniky Radim Jančálek.

Adaptivní DBS

Na konci minulého roku byl pacientovi voperován první nový typ dobíjitelného stimulátoru, který je zajímavý zejména možností adaptivní stimulace. Samozřejmostí je dobíjení na stejném principu jako mají moderní mobily či hodinky, tedy pouze přiložením nabíjecího disku přes kůži. Adaptivní stimulace znamená, že elektrody při ní dokáží přečíst elektrické impulsy pacientova mozku a samy si podle toho nastaví optimální intenzitu stimulace. To zvyšuje komfort pro pacienta a snižuje spotřebu baterie neurostimulátoru.

Úzká spolupráce s I. neurologickou klinikou, potažmo s Centrem pro abnormální pohyby a parkinsonismus, které na klinice funguje, je přitom klíčová. Ne každý pacient s Parkinsonovou chorobou je totiž pro tuto terapii vhodný, a také samotné nastavení DBS je individuální. „Každý pacient je jiný a pro každého máme k dispozici jiné řešení. Samozřejmé existuje již spousta léků, důležitá je i terapie neléková, v podobě fyzioterapie či vlastní aktivity pacienta. K hluboké mozkové stimulaci přistupujeme u přibližně třiceti pacientů ročně, většinou tehdy, kdy je běžná léková terapie již neúčinná. Odstraněním příznaků jako je třes, zpomalenost a zatuhlost se nám daří pacienty vrátit o několik let zpět a zvýšit jim kvalitu života,“ dodává primář I. neurologické kliniky Marek Baláž.

V České republice byla hluboká mozková stimulace použita u přibližně tisícovky pacientů, ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně bylo od roku 2003 operováno 355. Osmdesát procent z nich trpí Parkinsonovou chorobou, nicméně DBS se používá například také u pacientů s epilepsií.

Rentgen při operaci

Primář Marek Baláž se stimulátorem