I. interní kardioangiologická klinika

Interní oddělení (18. – 19. STOLETÍ)

První všeobecné zdravotnické zařízení vzniklo na předměstí Brna v klášterním komplexu u sv. Anny na Pekařské ulici roku 1786 na základě dekretu císaře Josefa II. Mělo interní oddělení pro léčbu především horečnatých a kloubních nemocí, externí oddělení pro kožní a pohlavní choroby a chirurgickou léčbu abscesů, vředů, ran a zlomenin, a azyl pro choromyslné.

1919 – 1945 prof. MUDr. Rudolf Vanýsek (*1876 – †1957)
Patřil mezi osm zakládajících osobností Lékařské fakulty. Jako přednosta Interní kliniky ji rozmisťuje v provizorním pavilonu Zemské nemocnice a rozšiřuje o posluchárnu a chemickou, rentgenovou a elektrokardiografickou laboratoř. R. 1921 stojí u zrodu Spolku českých lékařů v Brně. Stává se zakladatelem moravskoslezské internistické školy. Za protektorátu Čechy a Morava byla s uzavřením vysokých škol zrušena též Interní klinika, Vanýsek musel odejít, všichni pracovníci byli rozprášení a vybavení kliniky zničeno. Po skončení války začíná Vanýsek budovat kliniku znovu. Když se po válce začaly ustavovat další interní kliniky, byla Vanýskova označena jako 1. interní klinika.

1946 – 1969 prof. MUDr. Miloš Štejfa st. (*1898 – †1971)
Ujímá se vedení I. interní kliniky r. 1946 po Vanýskově odchodu do důchodu. V roce 1945 pomáhá budovat Vanýskovi kliniku a r. 1946 je jmenován profesorem. Absolvoval studijní cesty po Evropě, byl členem výboru Čs. Kardiologické společnosti a jednatelem Spolku českých lékařů v Brně. Zabýval se hlavně kardiologií (koronární nemoc, hypertenze, cor pulmonale), pneumologií (chronická bronchitis a emfyzém plic) a hematologií (dřeňové útlumy). Začátkem 60. let byla vybudována katetrizační hemodynamická laboratoř a spirometrická laboratoř a připravovala se Koronární jednotka.

1969 – 1972 prof. MUDr. Karel Svoboda, CSc. (*1918 – †1988)
Přebral kliniku v obtížné době „normalizace“ v únoru 1969. Vyrostl na I. interní klinice a věnoval se hlavně elektrokardiografii, zvláště arytmiím, a hypertenzi. V r. 1969 byla zahájena intenzivní péče o nemocné s akutním infarktem myokardu a v roce 1971 otevřena první koronární jednotka v jihomoravském kraji s moderním přístupem k léčně akutního infarktu myokardu. Bylo zřízeno Centrum pro trvalou kardiostimulaci v roce 1971 a dále zavedeno invazivní elektrofyziologické vyšetřování převodního systému. R. 1972 musel prof. Svoboda z politických důvodů kliniku opustit.

1972 – 1986 doc. MUDr. Jan Žák, CSc (*1921 – †2011)
Byl pověřen vedením kliniky v roce 1972 nejdříve prozatímním a od roku 1975 byl jmenován přednostou 1. interní kliniky. Doc. Žák promoval v roce 1949 a nastoupil jako sekundární lékař na interní oddělení ve Zlíně (tehdy Gottwaldově). V roce 1956 přešel jako odborný asistent na 1, interní kliniku. Habilitoval v roce 1969 na téma „Vývoj elektrokardiografického obrazu cor pulmonale – vektokardiografický rozbor. V souvislosti s rozvojem kardiovaskulárního programu byl zřízen krajský ordinariát pro kardiologii (Lupínek, Zeman), pro trvalou kardiostimulaci (Kamarýt) a angiologii (Otisk). V té době odešla z kliniky na jiná pracoviště řada kardiologů (prof. Semrád, doc. Chaloupka, prof. Vítovec, Dr. Bohanes, Doc. Janoušek a další).

1986 – 1990 doc. MUDr. Zdenko Lupínek, CSc. (*1930)
V březnu 1959 přijal místo asistenta na I. interní klinice v Brně a roku 1961 byl převeden mezi odborné asistenty. Jeho badatelskou doménou byla kardiologie, z tohoto oboru publikoval řadů originálních prací. Zabýval se dále diagnostikou a moderní léčbou akutního srdečního infarktu. Než se stal přednostou kliniky, byl vedoucím koronární jednotky a v té době byl se svými spolupracovníky průkopníkem trombolytické léčby akutního srdečního infarktu. Pro studenty napsal skripta Náhlé příhody v interním lékařství a Náhlé příhody v kardiologii.

I. Interní angiologická klinika

1990 – 1996 prof. MUDr. Miloš Štejfa jr., DrSc. (*1929 – †2015)
Převzal kliniku po sametové revoluci r. 1990. Po promoci na MU pracoval 4 roky na Slovensku, r. 1957 nastoupil na II. interní kliniku v Brně, habilitoval r. 1968 na téma Angina pectoris a založil zde JIP. Profesorem byl jmenován r. 1988. 1. interní kliniku U sv. Anny směroval kardioangiologicky, takže získala označení 1. interní kardioangiologická klinika. Začal její přestavbu. Vedle metod neinvazivních (zřízeny laboratoře echokardiografická, holterovská, ambulantní monitorování tlaku krevního, angiologické oddělení) prosadil zřízení invazivní/intervenční kardiologie. K ambulanci kardiostimulační, hypertenzní a srdečního selhání přibyly poradny pro arytmie, ICHS, lipidologii, angiologii a obecnou kardiologii. Ve spolupráci s Centrem kardiovaskulární a transplantační chirurgie začala klinika zajišťovat péči o nemocné před a po srdečních operacích a transplantaci srdce. Se spolupracovníky napsal skripta Základy interní propedeutiky, Základy elektrokardiografie, Základy kardiologie a nakonec monografie Kardiologie. Byl 1. prezidentem České lékařské komory, členem Pařížské lékařské společnosti, Fellow Evropské kardiologické společnosti. Nutno též vzpomenout jeho zástupce pro LPP, kteří mu pomáhali a to prim. Josef Dolíhal a prim. Ivo Hofírek.

1996 – 2002 prof. MUDr. Jiří Toman, CSc. (*1947 – †2002)
Narozen v Ostravě, r. 1947, po promoci r. 1971 na brněnské lékařské fakultě pracoval na interním oddělení v Třebíči. Na I. interní kliniku nastoupil r. po prvních letech v třebíčské nemocnici, začal se věnovat invazivní kardiologii, echokardiografii a srdečnímu selhání. R. 1993 habilitoval na téma Mírné srdeční selhání srdečního s výraznou systolickou dysfunkcí levé komory. Po předchůdcově odchodu do důchodu byl vybrán r. 1996 za přednostu kliniky. R. 1997 obhájil profesorské řízení. Pokračoval v započaté práci, dokončil přestavbu kliniky. Jeho prioritami byly srdeční selhání, genetika kardiomyopatií, transplantační kardiologie. Na poli léčebně preventivní činnosti mu pomáhali prim. Hofírek a prim. Ladislav Groch Byl proděkanem, jednatelem České kardiologické společnosti, Fellow Evropské kardiologické společnosti, zasloužil se o konání výročních kongresů České kardiologické společnosti v Brně. Jeho plodný život byl přerušen nenadále prudkou nemocí v létě 2002.

2002 – 2012 prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc. (*1951)
Jako přednosta I. interní kardioangiologické kliniky byl vybrán v listopadu 2002. Promoval v Brně r. 1975. Začínal na I. interní klinice a r. 1981 přešel na II. interní kliniku. Habilitoval r. 1996 na téma „Hodnocení léčby srdečního selhání.“ Profesorské řízení obhájil r. 2001. Je proděkanem LF. Jeho zájmy jsou kardiovaskulární farmakologie, intenzivní kardiologická péče, srdeční selhání a hypertenze. Byl proděkanem LF MU v letech 1997– 2003. Je členem International Society of Cardiovascular Pharmacotherapy, Fellow of European Society of Cardiology, členem výboru České kardiologické společnosti, České společnosti pro hypertenzi. Je především znám podle řady monografií s kardiologickou tématikou (farmakoterapie, srdeční selhání, klinické studie a ICHS). Pokračoval v započatém kardiologickém směrování kliniky. Za jeho působení byla ve Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně postavena nová budova Mezinárodního centra klinického výzkumu (FNUSA-ICRC), kam se celá klinika přestěhovala. Také zde je nutno vyzvednout pomoc všech tří jeho zástupců. Pro LPP prim. Ladislava Grocha, pro školství prof. Lenku Špinarovou a pro vědu a výzkum prof. Jaroslava Meluzína, vrchní sestry Ireny Höklové, která v nelehkých dobách stabilizovala středně zdravotnický personál.

Od r.2013 prof. MUDr. Lenka Špinarová, Ph.D. (*1961)
Promovala v Brně v r.1985, po krátkém působení v Nemocnici Ivančice je od roku 1988 na I. interní klinice. V roce 2000 ukončila Ph.D. na téma „Tělesný trénink u pacientů se srdečním selháním“, v roce 2002 habilitovala na téma „Humorální aktivace u srdečního selhání“ a v roce 2005 byla jmenována profesorkou. Před převzetím funkce přednostky vedla pracovní skupinu srdečního selhání a potransplantační péče, jejím zájmem je ještě echokardiografie a farmakoterapie. Je Fellow of European Society of Cardiology, byla členkou výboru České kardiologické společnosti, předsedkyní PS Srdeční selhání a v současnosti je předsedkyní PS Kardiovaskulární farmakoterapie, je členkou Vědecké rady LF a předsedkyní oborové rady Kardiologie LF MU.Převzala kliniku v lednu 2013, jako první žena v historii vedení I. interní kardioangiologické kliniky a hned na začátku musela zorganizovat kompletní přestěhování kliniky z původních prostor do nové budovy B1. Také se musela vypořádat s organizací nového provozu, včetně nízkoprahového příjmu a nových specializovaných ambulancí. Motivuje lékaře k přednáškové a publikační činnosti nejen na domácích sjezdech ale hlavně na zahraničních prestižních kardiologických kongresech.