S lítostí oznamujeme, že nás po těžkém boji s rakovinou navždy opustil doc. MUDr. Tomáš Kára, Ph.D.

Byl dlouholetým lékařem I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU a ačkoli tu již řadu let nepracoval, zanechal tu nejen kolegy, se kterými ho nadále pojily profesní a přátelské vazby, ale hlavně nesmazatelnou stopu v podobě Mezinárodního centra klinického výzkumu. Právě jeho úzké vazby s Mayo Clinic stály za vznikem tohoto vědeckého centra.

„Docent Kára byl nejen skvělý lékař, ale také vizionář, který dokázal svůj sen zhmotnit. Mezinárodní centrum klinického výzkumu by bez něj nevzniklo. Děkujeme za vše, co pro naši fakultní nemocnici udělal,“ dodal ředitel FNUSA Ing. Vlastimil Vajdák.

Upřímnou soustrast rodině, přátelům a všem, kteří ho znali, vážili si ho, a pro které dokázal mnohé udělat.

Mezinárodní den zdravého spánku připadá na 20. března, tedy první jarní den. Není to náhoda – díky dříve vycházejícímu sluníčku se nám v těchto dnech začíná lépe vstávat, a to by měla být ideální příležitost k zamyšlení se nad vlivem spánku na naše životy. Ač prospíme přibližně 25 let, málokdy spánku věnujeme patřičnou pozornost. Pro naše celkové zdraví, zejména pak to kardiovaskulární, je přitom zcela zásadní. „Ve spánku naše tělo ukládá informace, které nasbíralo den předchozí, a zároveň regeneruje. Zpomaluje se nám tepová frekvence a všechny naše orgány mají šanci si odpočinout a nabrat sílu na další den,“ vysvětluje MUDr. Lujza Zikmund Galková, vedoucí lékařka Kardiovaskulárního spánkového centra při I. interní kardioangiologické klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Kdybyste měla vypíchnout jednu věc, díky které můžeme spát lépe, co by to bylo?

Zásadní je dodržování pravidelného režimu. Chodit spát a vstávat ve stejnou dobu, nehledě na to, zda je pátek nebo svátek. No a neméně důležité, ale zároveň nejtěžší, je zbavit se stresu. Protože když jdeme do postele s hlavou plnou myšlenek na to, co se nám stalo nebo co nás bude další den čekat, bude se nám usínat zákonitě špatně. Takže zkusme jít spát s čistou hlavou, v čistém voňavém prostředí, ideálně za tmy a vstávat za světla. Do postele bychom také měli jít až s tím, že jdeme opravdu spát, v nejlepším případě unavení. No a k tomu nám pomáhá už režim během dne – pokud chceme kvalitně spát, měli bychom se o sebe starat nejen v ložnici. To znamená občas si zacvičit, jíst vyváženou stravu a udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost.

V poslední době se hodně řeší modré světlo. Proč bychom se mu měli před spánkem vyhýbat?

Vliv má zejména na usínání – modré světlo oddaluje vyplavení hormonu melatoninu, který se přirozeně u zdravých lidí do krve uvolňuje se stmíváním, a stojí za naší chutí jít spát. Když na sebe svítíme z mobilu nebo tabletu, tak oddalujeme vyplavování tohoto hormonu a potom se nám špatně usíná.

V dnešní uspěchané době se nám zkracuje doba spánku, je přesto nějaká hranice, za kterou bychom neměli jít?

Ideálních je plus mínus sedm hodin. Každý to máme trochu jinak, ale pod pět hodin je málo a nad devět zase moc. Pro zdravý spánek je důležité procházet fázemi REM a non REM, které se střídají v průměru po 45 minutách – záleží, jak dlouho budeme spát, ale za tu optimální spánkovou dobu bychom měli projít pěti až sedmi spánkovými cykly.

Chytré hodinky nebo jiné technologie často nabízí funkci měření právě těchto spánkových fází. Jak moc jsou tato data vypovídající?

Určitě to může být dobré jako doplněk, který někoho může dovést k lékaři, ale nutno říct, že tyto hodinky měří pouze z tepové frekvence, případně z hladiny kyslíku krvi a pohybové aktivity, kdežto vyšetření, které děláme ve spánkové laboratoři, měří elektrickou aktivitu mozku. Můžeme přímo říct, kterými spánkovými fázemi pacient prošel, a zda měl hluboký spánek. Takže ano, je fajn se hlídat, ale ne vždycky to, co naměří aplikace v telefonu, je to, co naměříme my v laboratoři.

Jak je to se sny, můžou nám také něco prozradit o kvalitě spánku?

Někomu se sny vůbec nezdají, ale můžou nám napovědět ve chvíli, kdy jsme sny vždy měli a přišli jsme o ně. Jejich absence totiž může být známkou toho, že neprocházíme hlubokými fázemi spánku. Takže ne každý musí snít, ale pokud snil a teď nesní, a jinak se u něj nic nezměnilo, tak by možná měl zavolat do spánkové laboratoře.

Na co přesně se u vás ve spánkovém centru zaměřujete?

Zaměřujeme se na pacienty, kteří v noci přestávají dýchat, což je onemocnění známé pod názvem syndrom spánkové apnoe. Tyto zástavy jsou dlouhé minimálně deset vteřin, ale trvají často mnohem déle. Nejvíce jsme u nás naměřili přes dvě a půl minuty. Pauzy v dýchání se frekventovaně opakují, a znemožňují tak kvalitní spánek.

V čem je spánková apnoe nebezpečná? Nejde jen o únavu a psychickou nepohodu, ale v dlouhodobém horizontu může na těle napáchat výrazné škody…

Pacienti s těžkou spánkovou apnoí často mívají významné výkyvy hladiny kyslíku v krvi, tzv. desaturace, a toto velice zatěžuje jejich kardiovaskulární systém. Dochází k výkyvům tepové frekvence i krevního tlaku, což výrazně zatěžuje srdce a cévy. Často k nám přichází mladí pacienti s vysokým krevním tlakem, bez obtíží, u kterých se nedaří odhalit příčinu jejich onemocnění. Vysoký krevní tlak je jednou z nejvýraznějších komplikací souvisejících se syndromem spánkové apnoe. Dále tito pacienti mohou být ohroženi infarktem myokardu, jakožto projevem ischemické choroby srdeční, srdeční arytmií, selháním srdce, mozkovou mrtvicí, ale třeba také demencí nebo onemocněním ledvin. Zároveň je u nich i vyšší riziko cukrovky a obezity.

Jak probíhá vyšetření ve spánkovém centru?

Pacienty vyšetřujeme buď přímo u nás ve spánkové laboratoři, kdy u nás stráví noc, anebo v domácím prostředí. Vyšetření, které absolvují doma, se jmenuje limitovaná spánková polygrafie a dokážeme jím odhalit syndrom spánkové apnoe za pomoci monitorování pohybů hrudníku, břicha a současně vydechovaného vzduchu a saturace krve kyslíkem. Monitorujeme také srdeční aktivitu pomocí EKG. Za hospitalizace využíváme buď již zmíněné polygrafické vyšetření, nebo polysomnografické vyšetření, kdy měříme také mozkovou aktivitu a další signály, díky kterým dokážeme kromě spánkové apnoe odhalit i další onemocnění související se spánkem, například syndrom periodických pohybů dolními končetinami ve spánku.

Koho se syndrom spánkové apnoe nejčastěji týká?

Nejčastěji tímto onemocněním trpí muži ve vyšším věku, ale ohroženi jsou prakticky všichni. Hlavní predispozicí pro syndrom spánkové apnoe je obezita. Můžeme říct, že pacient, který je obézní a chrápe, bude mít s velkou pravděpodobností spánkovou apnoi. Udává se, že v populaci nemocí trpí zhruba 21 % mužů a 9 % žen. Takto nemocných je ale určitě více, než si myslíme. Pacientů stále přibývá, jak se nemoc pomalu dostává do většího povědomí veřejnosti.

Zmiňujete chrápání, které je charakteristickým projevem onemocnění. Ne každé chrápání je ale spánková apnoe. Jak to můžeme odlišit? Respektive kdy zbystřit, zda se nás nemoc netýká?

Přesně tak, dokonce existují i tiší apnoici, kteří nechrápou vůbec. Chrápání je pouze zvukový vjem, který je sice nepříjemný, ale nemá negativní vliv na zdraví, kdežto syndrom spánkové apnoe už je onemocnění, které ovlivňuje náš kardiovaskulární systém. U pacienta se projevuje častým opakovaným buzením s neschopností znovu usnout, probouzením lapáním po dechu, častým nočním močením, takže člověk ráno vstává nevyspalý. To se podepisuje i na jeho výkonu během dne – pacienti usínají u běžných činností, mají problémy v práci. Právě to je to, co by pacienta mělo dovést k nám. Pokud strávíme v noci v posteli spánkem osm hodin, určitě bychom neměli být nevyspalí a usínat během dne.

Jaké jsou možnosti léčby?

Pokud pacientovi diagnostikujeme syndrom spánkové apnoe středně těžkého (15–30 minimálně desetisekundových přestávek v dechu během hodiny spánku) nebo těžkého stupně (nad 30 přestávek za hodinu spánku), nemoc léčíme přetlakovou ventilací, což je aktuálně jediný způsob léčby. Pacienti spí s maskou a na nočním stolku mají přístroj, který jim přes hadici vhání do dýchacích cest vzduch pod tlakem, a udržuje je tak po celou dobu spánku otevřené. Hladina kyslíku v krvi se tím často stabilizuje, pacient v klidu spí, nebudí se a většinou je již po první noci na léčbě jako znovuzrozený.

Pokud má někdo podezření, že se ho diagnóza týká, co může udělat pro to, aby se dostal do spánkového centra na pozorování?

Ideální je, aby zavolal na 543 185 491. Objednáváme jenom v úterý v čase 8:30–11:00 a 12:00–13:00, kdy sestřička s pacientem proberou jeho obtíže a domluví se na dalším postupu. Důležité je, aby pacient měl žádanku – nemusí být jen od praktického lékaře, může být od lékaře jakékoliv odbornosti. Čekací lhůty máme vcelku příznivé, pacienty většinou vyšetříme a nastavíme na léčbu do čtyř měsíců.

MUDr. Lujza Zikmund Galková

MUDr. Lujza Zikmund Galková

Až polovina lidí trpících zeleným zákalem neboli glaukomem o své nemoci neví. Postavit se tichému zloději zraku, jak se onemocnění přezdívá, mohou zájemci na Oddělení nemocí očních a optometrie ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně v rámci tradičního Glaukomového dne už v pátek 22. března. Preventivní akce, při které bude příchozím změřen nitrooční tlak zdarma a bez objednání, se uskuteční mezi 8. a 14. hodinou.

Glaukom je chronické, progresivní onemocnění, které vede k nevratnému poškození zrakového nervu, ztrátě zorného pole a k trvalému poklesu zrakové ostrosti. Nerozpoznané a neléčené onemocnění je jednou z hlavních příčin výskytu slepoty.

Pokud pacient pozoruje zhoršené vidění, jedná se o pozdní příznak onemocnění, kdy je nevratně poškozeno více než 40 procent vláken zrakového nervu. „Rozhodně nejde spoléhat na to, že nástup onemocnění rozpoznáme podle příznaků,“ upozorňuje primářka Oddělení nemocí očních a optometrie FNUSA MUDr. Hana Došková, Ph.D. Pravidelná oční vyšetření s měřením nitroočního tlaku tak zůstávají nejlepší cestou k prevenci nebo včasné diagnóze glaukomu, a právě k tomu chce přispět i letošní Glaukomový den ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Zvláště důležitá je prevence po čtyřicátém roku života.

Lékaři z Oddělení nemocí očních a optometrie v rámci minulého ročníku akce změřili nitrooční tlak sto dvaceti zájemcům. „Téměř u každého desátého jsme zjistili hodnoty výrazně přesahující horní hranice normy. Tyto pacienty jsme okamžitě objednali k dovyšetření v naší glaukomové poradně,“ říká prim. Došková. Včasná diagnóza a správná léčba dokáže významně oddálit progresi onemocnění.

Riziko výskytu glaukomu může zvyšovat genetická zátěž, významnou roli ale hraje i rasa, dioptrické vady ve smyslu krátkozrakosti i dalekozrakosti nebo sklon k nižším hodnotám krevního tlaku.

Samotné měření nitroočního tlaku je rychlé, bezbolestné a v rámci Glaukomového dne 22. března 2024 od 8 do 14 hodin se na něj není nutné objednávat. Zájemci mohou přijít do ambulance Oddělení nemocí očních a optometrie v 3. nadzemním podlaží budovy A (vstup z ulice Pekařská).

Glaukomový den 2024

Výdejna Nemocniční lékárny FNUSA na Mendlově náměstí bude ve čtvrtek 21. března 2024 od 7 do 10 hodin uzavřena. Důvodem jsou probíhající stavební práce v budově K nad lékárnou. 

Pacienti si během této plánované odstávky mohou nadále vyzvedávat svoje léky v lékárnách na Hybešově (budova S) nebo u hlavního vchodu z ulice Pekařská. V obou výdejnách bude posílen provoz.

Po desáté hodině bude opět možné využívat i služeb lékárny na Mendlově náměstí.

Děkujeme za pochopení.

Lékárna na Mendlově náměstí ve čtvrtek dopoledne omezí provoz

Glaukomový den 2024ý

Hvězdné darování krve

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně s okamžitou platností ruší zákaz návštěv na lůžkových odděleních. Vzhledem k přetrvávajícímu výskytu chřipky však zůstává nutnost dodržovat zvýšený hygienický režim a vstupovat na oddělení pouze s respirátorem. Zároveň žádáme, aby lidé za svými blízkými chodili pouze v případě, že se cítí zcela zdraví.

Hospitalizované pacienty je opět možné navštěvovat každý den od 14 do 18 hodin, na Doléčovacím a rehabilitačním oddělení a na Klinice tělovýchovného lékařství a rehabilitace pak od 15 do 17 hodin.

 

FNUSA ruší zákaz návštěv

Poslední únorový den tradičně patří problematice vzácných onemocnění, tedy těch, která se vyskytují u méně než pěti osob z deseti tisíc. Právě kvůli nízkému zastoupení v populaci mívají lidé trpící těmito nemocemi problém nejen s léčbou, která mnohdy neexistuje, ale velmi často také se samotným stanovením správné diagnózy. Pomocnou ruku nabízí Evropské referenční sítě pro vzácná onemocnění, které sdružují a propojují excelentní evropská pracoviště v dané oblasti a umožňují při diagnóze a určování léčby spojit síly odborníků napříč Evropou. Pacientovi se tak dostane vysoce specializované péče a zároveň může zůstat v domácím prostředí. Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně je zapojena do tří takových sítí – dvou neurologických a jedné dermatologické.

Setkáváme se s případy, kdy je pacient někdy měsíce či roky veden pod úplně jinou diagnózou. Se vzácnými diagnózami se zkrátka v běžné praxi moc nepočítá,“ říká vedoucí lékařka Centra pro vzácná kožní onemocnění při I. dermatovenerologické klinice FNUSA a LF MU MUDr. Eva Březinová, Ph.D. Pracoviště je součástí sítě ERN-Skin od roku 2016. „Naše centrum je aktivně zapojeno do skupiny řešící autoimunitní bulózní dermatózy a závažné, život ohrožující polékové reakce typu toxické epidermální nekrolýzy a Stevens-Johnsonova syndromu,“ upřesňuje dermatoložka a dodává, že díky mezinárodní spolupráci s dalšími odborníky mohou na rozdíl od běžných dermatologických ambulancí pacientům zajistit výsledky úzce zaměřených laboratorních vyšetření v co nejkratší možné době. „Tak jako u každého onemocnění je přitom samozřejmě lepší diagnostikovat nemoc hned v začátku, léčba pak zabírá lépe.“

I. neurologická klinika FNUSA a LF MU je členem hned dvou evropských referenčních sítí, a to ERN EpiCARE, která je zaměřená na diagnostiku a léčbu vzácných a komplexních epilepsií, a ERN RND (Rare Neurological Disorders). Ta se zaměřuje především na vzácná neurodegenerativní onemocnění, například multisystémové atrofie nebo cerebelární ataxie, či vzácné typy demencí, jako je třeba demence s Lewyho tělísky.

Kvalitní multidisciplinární péče může významně zlepšit kvalitu života pacientů, stále se však platí, že vzácná onemocnění jsou v naprosté většině nevyléčitelná. Účinná kauzální léčba je dostupná jen pro přibližně šest procent vzácných diagnóz. „Farmaceutické společnosti mají relativně malý zájem o tzv. „orphan drugs“, cena specifických léčebných prostředků je často vysoká, a navíc byl dosud často problém i s uznáním jejich plné úhrady,“ vysvětluje přednosta I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D.

Lidé, kterým vstoupí vzácné onemocnění do života, tak musí začít znovu. Představy o budoucnosti se rozplynou a vystřídá je shánění informací, lékařů, asistentů, podpory a v neposlední řadě obavy o to, co bude dál. A to se netýká pouze nemocných, ale celých rodin – až 70 procent vzácných genetických onemocnění se projevuje už v dětství.

Česká asociace vzácných onemocnění, která u nás stojí za organizací Dne vzácných onemocnění, proto aktuálně usiluje o vytvoření edukačního centra pro lidi se vzácnými onemocněními a jejich blízké. Jednou z aktivit, které by mělo centrum poskytovat, jsou pobyty pro celé rodiny, umožňující strávit společný čas a sdílet své zkušenosti. V duchu tohoto záměru zní slogan letošního Dne vzácných onemocnění následovně: „Pro více vzácných chvil“.

Vzácných diagnóz je více než šest tisíc. Každý rok přibývají

Úlohou fakultní nemocnice je nejen léčit a vzdělávat budoucí generace zdravotníků, ale také přispívat k výzkumu. Právě tuto oblast, respektive podporu výzkumné činnosti napříč institucí, má na svých bedrech náměstek pro vědu a výzkum. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně funkci nově zastává prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D., který je zároveň přednostou Anesteziologicko-resuscitační kliniky FNUSA a LF MU. „Za hlavní cíl si kladu zůstat vstřícný a zachovat si nadhled,“ říká.

Náměstkem pro vědu a výzkum jste byl jmenován v lednu letošního roku. S jakou vizí jste do svého funkčního období vstoupil? 

Náměstkem pro vědu a výzkum jsem se u sv. Anny stal již potřetí, tak se mi snad povede dokázat, že i „repasované koště dobře mete“. Za hlavní body své agendy pak konkrétně považuji podporu akademického výzkumu, ať už jde o rozvoj vnitřní grantové agentury fakultní nemocnice nebo podporu grantových projektů obecně, návrhy smysluplného využití institucionální podpory, koordinaci a kontrolu vykazování publikačních výstupů. Rád bych se pokusil, aby nutné „papírování“ spojené s výzkumem bylo k výzkumníkům vstřícnější. Mou další povinností je pomoci Lékařské knihovně FNUSA k tomu, aby lékařům co nejvíce usnadňovala odborný růst.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně má na rozdíl od jiných fakultních nemocnic jisté specifikum, a to Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC). Jakým způsobem plánujete spolupracovat s touto vědeckou organizací, která je společným pracovištěm naší FN a LF MU?

Není mým úkolem přímo podporovat ICRC, ale s jeho vedením bych chtěl uchovat takové vztahy, aby se výzkumníci vzájemně podporovali. Spolu s výkonným ředitelem Mezinárodního centra klinického výzkumu FNUSA a LF MU bych pak chtěl nastavit práci oddělení klinických studií a oddělení grantové podpory, aby byla ještě efektivnější.

Jak je na tom naše fakultní nemocnice s úrovní výzkumu?

Výzkumný potenciál se vždy odvíjí od toho, jací lidé se sejdou na jednotlivých pracovištích, a zda jsou vedeni nejen ke kvalitní klinické a edukační práci, ale také k výzkumu. Tady vidím nezastupitelnou úlohu kolegů ve vedení jednotlivých klinik, ústavů a oddělení.

V čem vidíte přednosti výzkumu ve FNUSA?

Svatá Anna má dlouhodobě silný neurologický a kardiologický vědecký program – tato orientace ostatně vedla ke vzniku Mezinárodního centra klinického výzkumu. ICRC jednoznačně posunulo naši nemocnici vědecky kupředu, zjednodušilo spolupráci základního a klinického výzkumu, podpořilo translační výzkum. Pomohlo dát dohromady velice kvalitní vědecké skupiny orientované na bazální výzkum a vychovalo několik kliniků, jejichž vědecké výstupy snesou evropská měřítka.

Vnímáte v nějaké oblasti naopak prostor pro zlepšení?

Myslím, že věda by měla být součástí programu každé kliniky, ústavu nebo oddělení. Aby se tak stalo, pracoviště k tomu musí mít vhodné podmínky. Především finanční zajištění, ale také dostatek personálu, který je – vedle klinické práce – možné pověřit řešením výzkumných projektů. Tady vidím potenciál v dalším (povinném?) rozvoji doktorského studia na pracovištích. Je to nejlepší cesta, jak ze svých řad vychovat budoucí přednosty a primáře.

Jakým směrem by se podle vás měl výzkum ve FNUSA dál ubírat? Jsou například nějaká témata, která by bylo vhodné akcentovat?

Za předpokladu, že navržené výzkumné projekty budou reálné – a tady vidím úlohu Vědecké rady FN – nevidím důvod, aby se nerozvíjel jakýkoliv obor, který ve fakultní nemocnici máme. Záleží na tom, o co mají lékaři zájem, a na co seženou prostředky.

Čemu se ve výzkumu právě teď věnujete vy?

Já jsem již na konci své vědecké dráhy – v oblasti intenzivní medicíny jsem dosáhl Hirschova indexu 12, což je u klinika v Česku slušná úroveň, a dál paroží tohoto „dvanácteráka“ asi nebudu mít sílu rozvětvit. Doufám, že se mi podařilo naplnit primární cíl, se kterým jsem na přelomu tisíciletí ke sv. Anně přicházel, tedy podpořit výzkum na Anesteziologicko-resuscitační klinice. V současné době na ARK pracují čtyři samostatné vědecké skupiny, částečně fungující i pod hlavičkou ICRC, a jejich produkce je na velmi dobré úrovni. Moje další role bude nadále podpůrná, ale „kluci“ jsou dnes samostatní a ve vědecké práci lepší než já. Já sám bych se chtěl do budoucna v medicíně více posunout od „fyziologie k filozofii“.

Novým náměstkem pro vědu a výzkum FNUSA je prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.

Novým náměstkem pro vědu a výzkum FNUSA je prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.