Úsměv, zlepšení dne nebo návrat vzpomínek. Nemalé změny, které na nemocničních pokojích dokáže vyvolat návštěva canisterapeutického psa. „U canisterapie okamžitě vidíte její efekt. Lidé se usmívají, ožijí, začnou komunikovat a těší se na další návštěvu,“ říká zdravotní sestra z Oddělení nemocí očních a optometrie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Silvie Welshová, která se canisterapii věnuje společně se svou rodinou jako dobrovolnice.
Jak jste se ke canisterapii dostala?
Ke canisterapii jsem se dostala ve chvíli, kdy jsem si pořídila své pejsky. Jeden náš odchovanec složil zkoušku a jeho majitel s ním začal navštěvovat pacienty. Jako zdravotnice mám ráda práci s lidmi – s nemocnými, dětmi i seniory, takže mě to hned zaujala a rozhodla jsem se to také zkusit.
Máte vlastní chovnou stanici?
Ano, naše stanice s názvem Moravian Magic Majesty se specializuje na plemena Welsh corgi pembroke a Welsh corgi cardigan. Málokdo ví, že existují dvě samostatná plemena, která se mezi sebou nesmí křížit, i když mají podobný název. Každé je úplně jiné.
Kolik psů máte a věnují se canisterapii všichni?
Máme pět pejsků a všichni složili canisterapeutické zkoušky. Ne každý se ale pro tuto práci hodí stejně. Jedna naše fenka sice zkoušku zvládla výborně, ale povahově není pro canisterapii úplně ideální. Ostatní čtyři si tuto práci vyloženě užívají. Canisterapii se věnuje celá naše rodina, zkoušky musíme mít složené i my – psovodi.
V čem zkoušky spočívají?
Testují povahu psa i jeho poslušnost. Naše zkoušky v Brně probíhaly v centru pro děti s mentálním a tělesným postižením, kde pes musel zvládat běžné povely, ale také různé nečekané situace – hluk, chrastění, pohyb berlí nebo invalidního vozíku. Pejsci nesmí reagovat agresivně, ale ani bázlivě. Musí toho zkrátka hodně vydržet – lidé je někdy tahají za srst nebo jsou při kontaktu méně opatrní, takže zvíře musí zůstat v klidu i v náročných situacích.
Kam s pejsky docházíte?
Kromě Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně navštěvujeme dětské rehabilitační centrum a penziony pro seniory. Snažím se chodit přibližně jednou za měsíc. Pro pejsky je canisterapie vyčerpávající, pacientům věnují kus své energie, která jim potom chybí. Po hodině a půl bývají velmi unavení a potřebují odpočinek, proto se nedá dělat příliš často.
Jaké bývají reakce pacientů?
Zatím jsme měli vždy jen pozitivní zkušenosti. Nikdy se nestalo, že by pes někoho ohrozil nebo reagoval nevhodně. V rehabilitačním centru už děti pejsky dobře znají, těší se na ně a oslovují je jménem. Krásné jsou i návštěvy seniorů. Často si s námi povídají o svých vlastních psech a ukazují fotografie z mládí. Není to jen o pohlazení pejska, ale hlavně o kontaktu a vyslechnutí jejich příběhu.
Jak takové návštěvy probíhají?
V penzionech bývají klienti většinou společně v denní místnosti. Pejsci předvedou pár triků, lidé si je pohladí nebo jim dají pamlsek. V nemocnici chodíme přímo po pokojích za pacienty, kteří o návštěvu stojí. Protože máme menší plemena, pacienti si pejsky často berou i do postele, hladí je a povídají si s námi. U ležících pacientů si pejsek často lehne vedle nich a dotyční ho jen hladí nebo na něm nechají položenou ruku. I takový jednoduchý kontakt má obrovský význam.
„Nejvíc mě dokáže nabít chvíle, kdy i apatický nebo málo komunikující pacient zareaguje a hned víme, že naše činnost má smysl.“
Vybavíte si nějaký silný moment?
Takových momentů bylo více. Velmi silný zážitek jsme měli například na interním oddělení. Jedna paní téměř nekomunikovala a celou dobu jen ležela. Když jsme přišli s pejsky, posadila se na posteli, začala je objímat a povídat si s námi. Úplně ožila, když už to u ní nikdo bohužel moc nečekal. Často také slýcháme příběhy o psech, které pacienti kdysi měli. Návštěva pejska jim připomene hezké vzpomínky a mnohdy jim viditelně zlepší náladu.
Co podle vás přináší pes pacientům navíc oproti zdravotníkům?
Myslím si, že je to hlavně ten fyzický kontakt, pocit tepla, klidu a blízkosti. Pejsek si k člověku lehne, nechá se hladit a dává mu bezpodmínečnou pozornost. Zdravotní sestra samozřejmě také pohladí, ale pacient často ví, že musí zase rychle odejít za další prací. U pejska mají lidé pocit, že tam je jen pro ně. Je to taková čistá radost a láska.
Silvie Welshová pracuje jako zdravotní sestra na Oddělení nemocí očních a optometrie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
Na jakých odděleních vás s pejsky mohou pacienti potkat?
Spolupracujeme s DobroCentrem u sv. Anny a vše domlouváme společně podle možností oddělení, která projevila zájem o naše návštěvy. Veškerou canisterapii děláme dobrovolně a zdarma o víkendech. Největší odměnou jsou pro nás reakce pacientů.
Jaké máte plány do budoucna?
Naši pejsci jsou zatím mladí a aktivní, takže určitě budeme pokračovat dál. Každý z nich má trochu jiné zaměření – někteří se věnují výstavám, jeden závodně pase ovce a další jsou ideální právě pro canisterapii. Snažíme se, aby měli dostatek pohybu, péče i aktivit, které je baví. A právě pro canisterapii se nám toto plemeno velmi osvědčilo.
