Byť by se mohlo na první pohled zdát, že slovo „ranhojič“ dnes najdeme už pouze v historických románech, opak je pravdou. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně se vyškolené sestry – specialistky pro hojení ran – scházejí a edukují v rámci kulatého stolu ranhojiček.

Tematika hojení ran a defektů rozhodně není jednoduchá. Tato oblast se posouvá mílovými kroky dopředu a sestry z mnoha různých pracovišť nemocnice se musí neustále vzdělávat, absolvovat odborné semináře, certifikované kurzy a mít znalosti teoretické i praktické. „Pracuji v nemocnici již 31 let a z toho se 26 let zabývám hojením ran, vedu kurzy, přednáším, zajišťuji praktickou stáž studentek v kurzu Hojení ran a defektů a pořád se mám co učit. Péče o nemocné s chronickou ránou je složitý proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup, logický postup, návaznost léčby a zapojení pacienta i rodiny do péče o ránu. Proto je důležité mít proškolený personál, mít vybrané sestry ranhojičky, které umí zhodnotit, popsat a zdokumentovat ránu, zjistit bolestivost rány u klienta, umět edukovat klienta i rodinu, navrhnout správný postup hojení, zajistit i zlepšení nutričního stavu pacienta, prostě stanovit jasný postup i plán,“ podotýká vrchní sestra II. chirurgické kliniky FNUSA a LF MU a garant ranhojiček ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně PaedDr. Mgr. Markéta Zapletalová, MBA.

Sestra, která se stala ranhojičkou, musí zvládat ustát i nepříjemné pachy, práci s larvální léčbou, pohled na velké rozpadlé rány, musí umět naslouchat a mít schopnost motivovat klienta a podpořit ho v dlouhé cestě za vyléčením. „Je to práce těžká, ale když vidíte úspěšně zvládnutou léčbu, spokojeného pacienta, kterému jste pomohli i k záchraně končetiny, jste šťastní a víte, že to, co děláte, má smysl,“ usmívá se Markéta Zapletalová.

Terapie léčby ran jsou různé. Jednou z nich je larvální terapie. Jedná se o alternativní metodu léčení a čištění ran pomocí sterilních larev bzučivky zelené, které se v medicínském prostředí přezdívá biologický nůž. Larvy lze použít při léčbě infikovaných ran a ran obsahujících mrtvou tkáň. „Larvy používáme například na léčbu ran u bércových vředů, proleženin, syndromu diabetické nohy nebo k vyčištění rány před transplantací. Larvy totiž dokáží produkovat vysoce účinné enzymy, které štěpí nekrotickou tkáň, živé buňky ale nepoškozují. Důležitou roli v této léčbě však hraje spolupráce pacienta i rodiny. Problémem totiž může být špatný psychický stav pacienta, nepříjemné vnímání pohybu v ráně a možnost krvácení z rány. Během léčby se musí řešit i nepříjemný zápach. Larvy podporují hojení ran, stimulují spodinu rány, zlepšují její prokrvení a podporují tvorbu granulační tkáně. Tzv. Maggot terapie je u nás na klinice používána již velice dlouho,“ upřesňuje vrchní sestra Markéta Zapletalová a dodává, že úspěšná je také podtlaková vakuová terapie. „Před lety jsme ji zaváděli jako vůbec první v České republice a velmi se osvědčila.“

Sestry ranhojičky zachraňují nejen končetiny