,

Zdravotníci pracují vzorně, jen humoru ubývá…

Anesteziologicko resuscitační klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU se loni na jaře stala první a jedinou na Moravě, která se začala starat o pacienty s nemocí COVID-19 v těžkém stavu. Prvního pacienta přijali na kliniku 16. března 2020. „Náš zdravotnický personál je po téměř roce péče o velký počet těžce nemocných, kteří navíc vyžadují speciální přístup, opravdu unavený. Pracují pořád vzorně, jen humoru ubývá,“ říká přednosta ARK prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.

V čem je pro vás horší aktuální vlna pandemie?

Navýšení počtu těžce nemocných přichází v době, kdy je celkový počet nemocných v nemocnicích vysoký. Rezervy rozšiřovat péči jsou menší než v předešlých vlnách. Navíc nám přibývá stále mladších nemocných s méně komorbiditami. Není stále jasné, zda je to vliv britské mutace nebo jiného faktoru.

Byli jste ve FNUSA první a chvíli i jediní, kdo se staral o covid+ pacienty. Učili jste potom ostatní zdravotníky, jak se k této nemoci a pacientům postavit?

Ano, bylo to nutné, protože nic podobného jsme předtím nezažili. Navíc u nás ve fakultní nemocnici léta nebylo infekční oddělení nebo klinika. Naše sestřičky také zaučovaly své kolegyně z ortopedické jednotky intenzivní péče. A musím smeknout – děvčata, která se v minulosti o takto těžce nemocné nikdy nestarala, jsou perfektní. Jen si občas povzdychnou, že by si „nějaké to koleno nebo kyčel“ pro odpočinutí také daly.

Jak aktuálně vypadá léčba pacienta s covidem na vaší klinice?

K nám se dostávají ti nejtěžší nemocní. To znamená intubovaní nebo na hranici intubace, takže až 95 procent z nich je na umělé plicní ventilaci. Tyto nejtěžší stavy stonají na naší JIP v průměru 14 dní a často i mnohem déle. To platí hlavně pro ty, kteří vyžadují náhradu plicních funkcí pomocí přístroje ECMO (mimotělní podpora života). U průměrného nemocného to vypadá většinou tak, že v prvních dvou až pěti dnech pacienta stabilizujeme, potřebuje často agresivní ventilaci, která vyžaduje uvedení do hlubokého umělého spánku. Poté ho postupně probouzíme, ventilaci jen podporujeme, snažíme se přejít na zcela spontánní ventilace (extubovat nebo odpojit pomocí přechodné tracheostomie – viz kdysi po operaci prezident Václav Havel). Nemocní mají často řadu komplikací trombotických, infekčních, selhávání dalších orgánů, například ledvin a podobně.

Dostanou se k vám pacienti přímo z domova?

Zdravotnická záchranná služba k nám přiveze zhruba 15–20 % nemocných, ostatní jsou přeloženi z jiných oddělení naší nemocnice nebo nemocnic v Jihomoravském kraji i mimo něj. Často se tak děje kvůli nutnosti použití přístroje ECMO nebo v posledních týdnech v rámci pomoci jiným krajům.

Daří se vám pacienty vyléčit a propustit domů?

Řekl bych, že ano, a docela dost, i když samozřejmě ne všechny. Ale nemocní nejdou od nás přímo domů. Vracíme je do mateřských nemocnic, na jiná oddělení naší nemocnice nebo jdou na následnou intenzivní péči, kde se musí doléčit.