Aktuální k 6. 4. 2020

Ing. Veronika Holá, Ph.D., Mikrobiologický ústav LF MU a FNUSA

Stabilita viru SARS-CoV-2 a jeho schopnost přežívání ve vnějším prostředí je velmi podobná stabilitě ostatních koronavirů. Přestože samotné virové částice koronavirů jsou na vnější prostředí velice citlivé, v aerosolech mohou koronaviry přežívat i v řádu několika dnů. Doremalen et al. (2020) se zaměřili na simulaci přenosu virů infikovanou osobou na běžně používané typy povrchů, a to například kašlem nebo dotýkáním se předmětů. Pak prokazovali, jak dlouho virus zůstal infekční na těchto površích. Koronavirus SARS-CoV-2 byl detekovatelný v aerosolech ve vzduchu po celou dobu experimentu, tedy po tři hodiny, i když jeho množství v průběhu těchto tří hodin pokleslo z infekčního titru 10^3.5 na 10^2.7 TCID₅₀ na litr vzduchu. Tento pokles titru byl podobný i u SARS-CoV-1, kde titr poklesl z 10^4.3 na 10^3.5 TCID₅₀ na litr vzduchu.

Viry byly nanášeny na povrchy (měď, karton, nerezovou ocel a plast) při teplotě udržované v rozmezí 21-23 °C a 40% relativní vlhkosti. Tyto podmínky byly udržovány po dobu 7 dnů. Všechny vzorky byly kvantifikovány titrací v koncovém bodě na tkáňových kulturách Vero E6. Výsledky testu životaschopnosti na testovaných površích se lišily v závislosti na konkrétním povrchu. SARS-CoV-2 byl stabilnější na povrchu z plastu a nerezové oceli než na mědi a na kartonu a životaschopnost viru byla prokázána až 72 hodin po aplikaci na tyto povrchy, i když titr viru byl výrazně nižší (z 10^3,7 na 10^0,6 TCID₅₀ na mililitr média po 72 hodinách na plastu a z 10^3,7 na 10^0,6 TCID₅₀ na mililitr média po 48 hodinách na nerezové oceli). Stabilita SARS-CoV-1 byla podobná (snížení titru z 10^3,4 na 10^0,7 TCID₅₀ na mililitr média po 72 hodinách na plastu a z 10^3,6 na 10^0,6 TCID₅₀ na mililitr média po 48 hodinách na nerezové oceli). Na povrchu z mědi nebyl prokázán životaschopný koronavirus SARS-CoV-2 po 4 hodinách a žádný životaschopný koronavirus SARS-CoV-1 po 8 hodinách. Na kartonu nebyl prokázán životaschopný koronavirus SARS-CoV-2 po 24 hodinách a žádný životaschopný koronavirus SARS-CoV-1 po 8 hodinách (viz grafy níže). Při testech stability v prostředí se tedy oba viry chovaly podobně, proto což bohužel nevysvětluje, proč se COVID-19 šíří mnohem více. (SARS-CoV-1, původce SARS, se rovněž vyskytl nejprve v Číně a v letech 2002-2003 infikoval více než 8 000 lidí. Onemocnění SARS bylo eradikováno intenzivním sledováním kontaktů a izolací případů a od roku 2004 nebyly zjištěny žádné nové případy.) Dle studie se na rozdíl od SARS-CoV-1 zdá, že většina sekundárních případů přenosu viru SARS-CoV-2 se vyskytuje spíše v komunitním prostředí, než v prostředí nemocničním. Přesto je i nemocniční prostředí přítomností a šířením aerosolů obsahujících koronaviry ohroženo a přenos dotykem z kontaminovaných předmětů je důležitým způsobem přenosu infekce.

Zdroj: N van Doremalen, et al. Aerosol and surface stability of HCoV-19 (SARS-CoV-2) compared to SARS-CoV-1. The New England Journal of Medicine. DOI: 10.1056/NEJMc2004973 (2020).

Životaschopnost SARS-CoV-1 a SARS-CoV-2 v aerosolech a na různých površích