3. března je každoročně připomínán Světový den sluchu. Důvodem je především snaha informovat veřejnost o možnostech léčby při ztrátě sluchu. Závažnou poruchou sluchu totiž trpí každý druhý senior ve věku nad 65 let. A podle lékařů naprostá většina starších lidí před svým okolím tento hendikep skrývá. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně pacientům pomáhají v poradně Centra kochleárních implantací na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU.

Klinika zajišťuje komplexní diagnostickou a léčebnou péči dospělým pacientům s poruchami sluchu. V roce 2012 vzniklo Centrum kochleárních implantací a také specializovaná poradna. „Poskytujeme zde konzultace kandidátům kochleární implantace nejen z jihomoravského regionu, ale i pacientům ze Zlínského kraje a Vysočiny. Pracoviště je úzce provázáno s Klinikou dětské ORL FNB, která zajištuje péči o dětské pacienty. Ročně v našem centru provedeme zhruba 50 implantací, z nichž asi polovina jsou implantace u dospělých pacientů,“ uvedl přednosta Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU doc. Břetislav Gál, Ph.D. a dodal, že centrum mimo jiné jako první v republice nabídlo svým pacientům plně implantabilní kostní sluchadlo. „Kromě kochleárních implantátů nabízíme pacientům také možnost implantátů pro přímé kostní vedení, ty fungují na principu tzv. kostních sluchadel. Ty převádějí zvuk na vibrace, které jsou kostmi lebky vedeny do vnitřního ucha. Jsou určena především pro pacienty, kteří nemohou nosit běžná sluchadla s tvarovkou ve zvukovodu, například pacienti trpící alergickými a zánětlivými výtoky z uší.“

Kochleární implantát nahrazuje sluch lidem, kteří se buď narodili jako neslyšící anebo sluch ztratili v průběhu života. Umožňuje převedení zvuku na elektrické impulzy, které jsou přenášeny přímo k zakončením sluchového nervu. „Tento princip kochleární implantát zásadně odlišuje od klasických sluchadel, které fungují na principu zesilovačů a k jejich dobrému účinku je nutné zachování alespoň zbytků sluchu. Obecně lze říci, že sluchadly můžeme úspěšně kompenzovat sluchové poruchy lehkého a středně těžkého stupně, zatímco kochleární implantát je indikován u osob, u kterých je poškození vnitřního ucha tak velké, že vede k těžké nedoslýchavosti či hluchotě a efekt sluchadel již není a nemůže být dostatečný,“ upozornil doc. Břetislav Gál a dodal: „Takový pacient se může prostřednictvím svého ORL lékaře nebo přímo objednat do naší specializované poradny. Prvním krokem je základní audiometrické vyšetření sluchu, které určí typ a tíži sluchové vady. Je-li pacient vhodným kandidátem, je současně obeznámen s postupem přípravy ke kochleární implantaci.“

Samotná operace je jen jedním z kroků úspěšné rehabilitace sluchu kochleární implantací.  Vlastní chirurgický výkon je prováděn v celkové anestezii a trvá průměrně dvě hodiny. „Při operaci je trvale zakotvena zapouzdřená elektronická část implantátu do podkožní kapsy za uchem a tenký elektrodový svazek implantátu zaveden pod kontrolou mikroskopu do vnitřního ucha. Ačkoliv je operace velmi specializovaná a delikátní, troufám si i na základě našich výsledků říci, že je bezpečná a s naprostým minimem závažných komplikací.  Pacient do zhojení rány zůstává v nemocnici a je propuštěn do domácího ošetření asi po 7-10 dnech po operaci. S odstupem cca 4-6 týdnů, po bezpečném vhojení implantátu, následuje zapojení a je zahájena rehabilitace sluchu, tedy proces nastavování a ladění zvukového procesoru specializovaným týmem v pracovně biomedicínského inženýra našeho centra,“ popsal přednosta Břetislav Gál, který také doplnil, že kochleární implantát nepředstavuje dokonalou náhradu tisíců smyslových buněk ve vnitřním uchu.

„Při prvním zapojení pacienti popisují zvuk zpravidla jako nepřirozený a robotický. Teprve v průběhu dalších sezení se učí zvuky zprvu správně rozpoznávat a přiřazovat k uchovaným vjemům ve sluchové paměti. Rehabilitace sluchu je snazší a rychlejší u dospělých pacientů s normálně vyvinutou řečí a tím efektivnější, čím kratší byl interval od ohluchnutí. Přestože má slyšení zprostředkované kochleárním implantátem řadu omezení, i na základě našich zkušeností lze říci, že ohluchlé pacienty dokážeme vrátit do světa slyšících a uživatelé kochleární implantace v naprosté většině dosáhnou porozumění řeči bez nutnosti odezírání,“ uzavřel téma doc. Břetislav Gál, Ph.D., přednosta Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU.

doc. MUDr. Břetislav Gál, Ph.D., přednosta Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU

Mikroskopické zavádění elektrody implantátu do vnitřního ucha

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

Prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. z I. neurologické kliniky FNUSA a LF MU se svou celoživotní prací významně zasloužil o pozici Brna jako předního evropského centra v neurologii a výzkumu mozku. Bývalý přednosta kliniky a vedoucí Centra neurověd, výzkumu mozku a mysli Středoevropského technologického institutu CEITEC teď za svůj přínos pro region získal Cenu města Brna 2020 v oblasti lékařské vědy a farmacie.

Co Vás motivovalo k tomu, abyste se ve své profesní dráze zaměřil na neurologii a konkrétně pak epilepsii?

Můj otec byl psychiatr. Mozek mě přitahoval od puberty, ale po promoci jsem začínal v nemocnici v Uherském Hradišti na interně. Uvolnilo se tam místo na neurologii a ověřil jsem si, že mě obor  zajímá, i když možnosti byly tehdy podstatně menší než dnes. K epilepsii jsem se dostal až o pět let později, když jsem nastoupil jako asistent na neurologickou kliniku v Brně.

Když jste zakládal Centrum pro epilepsie Brno, inspiroval jste se ze svých bohatých zahraničních zkušeností…

Založení Centra předcházelo mých několik let v CNRS Gif sur Yvette na předměstí Paříže, kde jsem pracoval s epileptickými paviány Papio papio, a dva roky v centru chirurgie epilepsie na neurochirurgické klinice v Hȏpital Sainte-Anne (neboli nemocnice u sv. Anny) v Paříži, pod vedením zakladatele epileptochirurgie založené na stereo elektroencefalografii (SEEG) Pierre Bancauda. V Paříži jsem mohl zůstat natrvalo na slušné vědecké pozici, ale já jsem se cítil především jako klinik a po chvíli váhání – přece jenom, vyměnit Paříž za Brno – jsem se vrátil. Pozice šéfa I. neurologické kliniky FNUSA a LF MU mi umožnila přenést a rozvíjet v Brně to, co jsem se naučil v Paříži.

Jak si teď Česko v této oblasti stojí? Je péče o epileptické pacienty srovnatelná s úrovní v zahraničí?

Když jsme centrum zakládali, bylo to tehdy shodou okolností v době privatizace zdravotnictví, řada starších kolegů odešla z kliniky do privátu nebo do Bohunic a já jsem se ocitl na klinice s mimořádně nadanými a vysoce motivovanými mladými kolegy. To nám umožnilo  zavedení moderní terapie včetně chirurgie epilepsie, ale také centra pro Parkinsonovu nemoc a další extrapyramidová onemocnění. Později tak vznikla další centra – ikty,  demence,  roztroušená skleróza  atd. Tato centra vedou kdysi mladí kolegové, dnes stále ještě mladí profesoři, jako jsou Milan Brázdil, Irena Rektorová nebo Robert Mikulík, Martin Bareš je rektorem, všichni s mezinárodním renomé. A máme také mladé docenty, například Marek Baláž, Martina Bočková, právě habilitují Irena Doleželová a Martin Pail, centra vedou dále také Michal Dufek a Lenka Krajčovičová… Máme nadějné mladé kolegy, jejichž akademická kariéra je na vzestupu. Souhrnná odpověď je tedy ano, ve výše jmenovaných oborech jsme na evropské či světové úrovni. Vědeckému rozvoji pak velmi napomohlo to, že jsme zapojeni v CEITEC i FNUSA-ICRC.

Mimo oblast klinické neurologie se věnujete například výzkumu přenosu traumatu na potomky přeživších holokaustu. Můžete stručně vysvětlit, jak se následky přenáší?

Hotová a submitovaná je první část výzkumu, kde jsme analyzovali celoživotní psychologické a MR (magnetická rezonance) projevy u přeživších extrémního traumatu, tedy holokaustu, před více než sedmdesáti lety. Jeho známky, třeba postižení struktur mozku související se stresem,  jsou i dnes jasně patrné. Předběžné výsledky ukazují psychologické projevy stresu, ale i změny v konektivitě mezi mozkovými strukturami i v druhé a třetí generaci. Snažíme se zjistit, zda přenos je epigenetický nebo behaviorální, výsledky ale ještě nemáme.

Co je předmětem Vašeho výzkumného zájmu v poslední době?

Výzkumně se zaměřuji na epilepsii, ale také na Parkinsonovu nemoc, zejména hlubokou mozkovou stimulaci (DBS). Letos jsme získali granty na určení epileptogenní léze u multilezionální epilepsie a na DBS u Parkinsonovy nemoci a epilepsie. Máme ale i jiné projekty, např. výzkum hudby, zejména tzv. Mozartova efektu. Práce je založena na snímání intracerebrálními elektrodami, kdy jsme popsali mechanismus působení hudby na mozek. Právě  vyšla v European Journal of Neurology. Ve výzkumu dále pokračujeme.

V Brně žijete od svých patnácti let. Jste patriot?

Narodil jsem se v městě s deseti tisíci obyvateli, žil ve čtyřicetitisícovém i desetimilionovém městě, ale půlmilionové Brno se mi zdá optimální. Je tady dost kultury, díky osmdesáti tisícům vysokoškolských studentů město žije, je tady hodně cizinců. Brno má optimistickou atmosféru města s budoucností. Velmi se to liší od atmosféry před třiceti lety. A všude dojedu na kole.

Kde se tahle Vaše láska k cyklistice vzala?

V Uherském Hradišti, tam jezdily i babky v krojích na ortopedické vyšetření na kole. Když jsem se vrátil do Brna, zjistil jsem, že kolo mě baví, vidím zblízka svět kolem sebe a mám každý den pohyb. Takže v Brně samozřejmě, když není náledí nebo liják, tak jezdím denně, ale i na cestách, v Evropě, ale i v USA nebo Vietnamu. Vřele doporučuji.

Prof. Jiří Rektor

Anesteziologicko resuscitační klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU se loni na jaře stala první a jedinou na Moravě, která se začala starat o pacienty s nemocí COVID-19 v těžkém stavu. Prvního pacienta přijali na kliniku 16. března 2020. „Náš zdravotnický personál je po téměř roce péče o velký počet těžce nemocných, kteří navíc vyžadují speciální přístup, opravdu unavený. Pracují pořád vzorně, jen humoru ubývá,“ říká přednosta ARK prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.

V čem je pro vás horší aktuální vlna pandemie?

Navýšení počtu těžce nemocných přichází v době, kdy je celkový počet nemocných v nemocnicích vysoký. Rezervy rozšiřovat péči jsou menší než v předešlých vlnách. Navíc nám přibývá stále mladších nemocných s méně komorbiditami. Není stále jasné, zda je to vliv britské mutace nebo jiného faktoru.

Byli jste ve FNUSA první a chvíli i jediní, kdo se staral o covid+ pacienty. Učili jste potom ostatní zdravotníky, jak se k této nemoci a pacientům postavit?

Ano, bylo to nutné, protože nic podobného jsme předtím nezažili. Navíc u nás ve fakultní nemocnici léta nebylo infekční oddělení nebo klinika. Naše sestřičky také zaučovaly své kolegyně z ortopedické jednotky intenzivní péče. A musím smeknout – děvčata, která se v minulosti o takto těžce nemocné nikdy nestarala, jsou perfektní. Jen si občas povzdychnou, že by si „nějaké to koleno nebo kyčel“ pro odpočinutí také daly.

Jak aktuálně vypadá léčba pacienta s covidem na vaší klinice?

K nám se dostávají ti nejtěžší nemocní. To znamená intubovaní nebo na hranici intubace, takže až 95 procent z nich je na umělé plicní ventilaci. Tyto nejtěžší stavy stonají na naší JIP v průměru 14 dní a často i mnohem déle. To platí hlavně pro ty, kteří vyžadují náhradu plicních funkcí pomocí přístroje ECMO (mimotělní podpora života). U průměrného nemocného to vypadá většinou tak, že v prvních dvou až pěti dnech pacienta stabilizujeme, potřebuje často agresivní ventilaci, která vyžaduje uvedení do hlubokého umělého spánku. Poté ho postupně probouzíme, ventilaci jen podporujeme, snažíme se přejít na zcela spontánní ventilace (extubovat nebo odpojit pomocí přechodné tracheostomie – viz kdysi po operaci prezident Václav Havel). Nemocní mají často řadu komplikací trombotických, infekčních, selhávání dalších orgánů, například ledvin a podobně.

Dostanou se k vám pacienti přímo z domova?

Zdravotnická záchranná služba k nám přiveze zhruba 15–20 % nemocných, ostatní jsou přeloženi z jiných oddělení naší nemocnice nebo nemocnic v Jihomoravském kraji i mimo něj. Často se tak děje kvůli nutnosti použití přístroje ECMO nebo v posledních týdnech v rámci pomoci jiným krajům.

Daří se vám pacienty vyléčit a propustit domů?

Řekl bych, že ano, a docela dost, i když samozřejmě ne všechny. Ale nemocní nejdou od nás přímo domů. Vracíme je do mateřských nemocnic, na jiná oddělení naší nemocnice nebo jdou na následnou intenzivní péči, kde se musí doléčit.

Lékaři z covidového oddělení I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU vyzkoušeli u třiceti pacientů s onemocněním COVID-19 lék ivermektin. Diskutované antivirotikum podali pacientům s těžším průběhem nemoci.

Ivermektin podávali lékaři vybraným pacientům již od listopadu 2020. „Zatím se jedná o malý počet pacientů na to, abychom mohli dělat ucelené závěry. Nicméně tolerance léčby byla velmi dobrá, nežádoucí účinky minimální, zdravotní stav velké většiny pacientů se po užívání ivermektinu a ve spojení s další léčbou podařilo zlepšit natolik, že mohli být propuštěni domů,“ uvedl primář I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU MUDr. Michal Rezek.

Lékaři mají v úmyslu v léčbě ivermektinem pokračovat. „Ivermektin je levnější než ostatní léky, ale nyní je obtížně dostupný, protože v České republice zatím není registrovaný,“ konstatoval primář MUDr. Michal Rezek z I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., je bývalým přednostou I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Za svůj profesní život napsal řadu odborných knih, publikoval desítky článků v prestižních tuzemských i zahraničních odborných časopisech. Byl národním koordinátorem několika významných klinických studií, byl mu udělen titul Fellow ­Evropské kardiologické společnosti. Kromě práce na klinice se nyní věnuje především studentům Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Vynikající kardiolog oslaví 25. února 70. narozeniny.

Ke studiu medicíny se rozhodl už na gymnáziu, a to poté, co vyslechl nadšený rozhovor starších spolužáků o návštěvě pitevny. „To mě tak zaujalo, že jsem se další rok na medicínu přihlásil. A to i přesto, že jsem byl vychován svým dědou prof. Klapkou, který byl matematikem na VUT. Matematické geny však přeskočily až na mé děti a vnuky…,“ řekl prof. Jiří Vítovec.

Prof. Vítovec byl pracovně „věrný“ Fakultní nemocnici u sv. Anny, strávil zde neuvěřitelných 46 let a působí tady doteď. Začínal na I. interní klinice, mnoho let pracoval na II. interní klinice a poté na I. interní kardioangiologické klinice, kterou vedl jako přednosta 10 let až do roku 2012, kdy se stal zástupcem přednosty pro oblast školství. „V současné době jsem hlavně učitelem, snažím se věnovat především 5. a 6. ročníku a výuku vnitřního lékařství směřovat k základním znalostem, které by měl mít praktický lékař. Nechci z nich vychovávat kardiology, hematology či další interní specializace – to má být úloha postgraduální výchovy. Dnešní studenti jsou na tom podobně jako my, jen s tím rozdílem, že mají daleko větší možnosti získávaní informací, stáží v zahraničí, ale na druhé straně toho musí více vstřebávat, medicína se nesmírně rozšířila,“ uvedl Jiří Vítovec.

A jak vidí letošní sedmdesátník budoucnost kardiologie? „Určitě v dalším pokroku ve všech zmíněných podoborech, ale hlavně rozvoj telemedicíny, který už vlastně začal. Ale moje přání je, abychom nezapomněli na ten lidský přístup k nemocnému, jak kdysi napsal Antoine de Saint-Exupéry: „Vím, že přijde den, kdy se člověk trpící neznámou chorobou odevzdá do rukou fyziků. Ti se jej na nic nezeptají, odeberou mu krev, stanoví různé veličiny, navzájem je vynásobí, všechny výsledky pak zkontrolují dle logaritmických tabulek a jedinou tabletou nemocného vyléčí. Já ale, pokud onemocním, raději navštívím nějakého starého doktora. Ten mne prohlédne, poslechne, nahmatá puls, prohmatá břicho. Pak si zapálí dýmku, odkašle si, podrbe se na bradě a usměje se na mne, aby zmírnil mou bolest. Vážím si nejen vědy, ale také lidské moudrosti.“ Pod to bych se podepsal,“ dodal s úsměvem prof. Jiří Vítovec.

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz 

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně získala z veřejné soutěže Ministerstva zdravotnictví České republiky na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu bezmála 48 milionů Kč. Z rekordního počtu padesáti připravených projektů uspělo jedenáct.

Mezi podpořenými projekty, kde je hlavní řešitel z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, dosáhl výjimečného výsledku Cerebrovaskulární výzkumný tým z Mezinárodního centra klinického výzkumu (FNUSA-ICRC). Financovány budou hned dva jeho projekty – Komplexní integrovaný rámec zdravotní péče pro zlepšení výsledného stavu pacientů po cévní mozkové příhodě v České republice (CARES CZ) s hlavním řešitelem prof. MUDr. Robertem Mikulíkem, Ph.D. a Biokompatibilní nanočástice jako cílené systémy pro dodávání léčiv a teranostik pro léčbu cévní mozkové příhody doc. RNDr. Jaroslava Turánka, CSc. Další vybraný projekt se zaměří na trénink dechových svalů jako způsob pre-habilitace před plicním resekčním zákrokem, hlavní řešitel je doc. MUDr. Ivan Čundrle, Ph.D. z Anesteziologicko resuscitační kliniky FNUSA a LF MU. Z jedenácti úspěšných projektů byl také jeden juniorský (věk řešitele do 35 let), a to Paměť vrozené imunity jako nástroj pro obranu organismu před mikrobiální a SARS-CoV-2 pneumonií se závažným průběhem Marca De Zuaniho Ph.D. z výzkumného týmu Buněčná a molekulární imunoregulace FNUSA-ICRC.

Schválené projekty, kde je FNUSA v pozici partnera, se zaměří například na výzkum Parkinsonovy choroby, epilepsie anebo Alzheimerovy choroby. Za zmínku určitě stojí také fakt, že v panelu Choroby oběhové soustavy zvítězil projekt Využití vysokofrekvenčního EKG k predikci negativní remodelace levé komory srdeční při chronické kardiostimulaci, na kterém se bude jako spoluřešitel podílet také Ing. Pavel Leinveber z výzkumného týmu Biomedicinské inženýrství FNUSA-ICRC.

„V nabité konkurenci je úspěšnost přes dvacet procent skvělým výsledkem. Je to důkaz vynikající práce všech kolegů ve výzkumu,“ uvedl Pavel Iványi, MBA, LL.M., výkonný ředitel Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv Anny v Brně (FNUSA-ICRC).

„Jde o úctyhodný výkon, pokud si uvědomíme, že projekty připravovali lékaři a výzkumníci s vysokým pracovním vytížením, navíc v tak složité situaci vzhledem k pandemii nemoci COVID-19,“ zdůraznil doc. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., náměstek pro vědu a výzkum Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Kompletní seznam úspěšných projektů:

  • NU21-09-00548 Komplexní integrovaný rámec zdravotní péče pro zlepšení výsledného stavu pacientů po cévní mozkové příhodě v České republice (CARES CZ) prof. MUDr. Robert Mikulík, Ph.D.
  • NU21-06-00086 Trénink dechových svalů jako způsob pre-habilitace před plicním resekčním zákrokem doc. MUDr. Ivan Čundrle, Ph.D.
  • NU21-08-00510 Biokompatibilní nanočástice jako cílené systémy pro dodávání léčiv a teranostik pro léčbu cévní mozkové příhody doc. RNDr. Jaroslav Turánek, CSc.
  • NU21J-05-00056 Paměť vrozené imunity jako nástroj pro obranu organismu před mikrobiální a SARS-CoV-2 pneumonií se závažným průběhem Marco De Zuani, Ph.D.
  • Spoluřešitelské projekty:
  • NU21-04-00445 Klinická odpovídavost na STN-DBS u Parkinsonovy nemoci: vliv vaskulárních, kardiovaskulárních, metabolických a zánětlivých komorbidit prof. MUDr. Ivan Rektor,  CSc.
  • NU21-04-00254 Detekce zóny počátku záchvatu u multi-lezionální epilepsie s užitím multimodálního neurozobrazování prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D.
  • NU21-04-00305 Analýza transkriptomu a metylace DNA u pacientů s fokální kortikální dysplázií MUDr. Martin Pail, Ph.D.
  • NU21-05-00438 Úloha alternativních forem uPAR v rozvoji imunopatologických reakcí – MUDr. Roman Hakl
  • NU21-08-00373 Patogeny indukovaná senescence jako spouštěcí faktor Alzheimerovy nemoci – MUDr. Kateřina Sheardová
  • NU21-06-00408 Prediktivní potenciál dynamických změn v subpopulacích neutrofilů a monocytů ve vývoji SIRS a sepse po operaci nebo traumatu. – Mgr. Jan Frič, Ph.D.
  • NU21-02-00584 Využití vysokofrekvenčního EKG k predikci negativní remodelace levé komory srdeční při chronické kardiostimulaci – Ing. Pavel Leinveber

 

Pět příslušníků Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje dnes nastoupilo na covidová oddělení do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Dalších pět přibude za týden. Hasiči zatím stráví ve FNUSA jeden měsíc.

Hasiči pomáhali ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně již v prosinci, a to v odběrovém centru při testování veřejnosti. V době největšího náporu byla jejich pomoc velmi vítaná – stejně jako nyní, kdy přibývá pacientů s onemocněním COVID-19 nejen na standardních, ale především na JIP lůžkách.

Kromě hasičů pomáhají ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně také vojáci útvaru Vojenské policie Olomouc i příslušníci Policie České republiky. „Na pomoc vojáků, policistů i hasičů si naši zdravotníci rychle zvykli. Přestože příslušníci nikdy předtím v nemocnici nepracovali, velmi brzy se v nové profesi zorientovali a byli platnými členy týmu. Jejich pomoci si moc vážíme,“ uvedla Mgr. Jana Zvěřinová, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Jeden z hasičů, jednadvacetiletý Tomáš Kazda, dnes nastoupil pomáhat na covidovou jednotku intenzivní péče na I. interní kardioangiologickou kliniku FNUSA a LF MU. „Nikdy jsem v nemocnici nepracoval, ale doufám, že tady budu platný. Chtěl jsem pomáhat, přihlásil jsem se dobrovolně,“ řekl Tomáš, který je u Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje teprve 7 měsíců.

Jeho kolegové budou pomáhat na covidových odděleních také na II. interní klinice, dermatovenerologické klinice a II. chirurgické klinice FNUSA a LF MU.

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz 

Odborníci z lékárny Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně nabízejí ve svém konzultačním centru pomoc při odvykání kouření. Bezplatná služba funguje již šest let, v posledních měsících se však zájem veřejnosti zvýšil i s ohledem na dopady onemocnění COVID-19. „Závislost na nikotinu je podobně silná jako v případě heroinu,“ varuje vedoucí oddělení lékárny a konzultant z poradenského centra PharmDr. Marek Lžičař a dodává, že lidé nyní vzhledem k epidemiologické situaci více volají a komunikují elektronicky.

Běžně však poradenství probíhá v konzultační místnosti, která nabízí diskrétní prostředí pro nerušený průběh sezení. „Klientům při úvodní schůzce stanovíme míru závislosti na nikotinu a následně doporučíme další postup,“ říká Marek Lžičař s tím, že obvykle vytvoří plán na tři až čtyři měsíce, což je doba potřebná ke změně zažitého vzorce chování. „Klienty si zveme na kontroly jednou za týden až dva. Kratší rozestupy mezi konzultacemi odvykajícím pomáhají držet se cíle – vydržet nekouřit do dalšího týdne je snazší, než do dalšího měsíce,“ vysvětluje a dodává, že při konzultacích s klienty probírají nejen věcné záležitosti, ale že má osobní rozhovor někdy až terapeutickou funkci. „Pomáháme pacientům vidět se s odstupem, přijít jim na to, co je například vedlo k porušení svého rozhodnutí, uvědomit si, jestli to stálo za to, jaké jsou jejich priority.“

Klientům v počátku odvykání lékárníci měří také množství oxidu uhelnatého ve vydechovaném vzduchu, což umožňuje sledovat pozitivní změny a motivuje k dalšímu pokračování. Samotná farmakoterapie probíhá buď formou nikotinové substituce, kdy je klientovi na základě jeho anamnézy doporučena vhodná léková forma, nebo v těžších případech užíváním přípravku s vareniklinem. „Účinná látka obsazuje nikotinové receptory v mozku a znemožňuje vazbu nikotinu z cigaret na tyto receptory. Cigarety pak pacientům nechutnají a snáz dochází k přerušení kouření,“ vysvětluje Marek Lžičař.

Motivace se u klientů poradenského centra liší. „Přichází k nám mladí lidé, kteří si začínají uvědomovat svou závislost a obtěžuje je, lidé se zdravotními problémy, kterým bylo doporučeno přestat kouřit, ale například také senioři, kteří nechtějí svým zlozvykem ohrožovat vnoučata,“ vyjmenovává Lžičař. Několik zájemců se na poradnu obrátilo také kvůli obavám z koronaviru. Splnit svůj cíl se podle zkušeností pracovníků konzultačního centra FNUSA podaří více než padesáti procentům klientů.

Kromě odvykání kouření nabízí Nemocniční lékárna FNUSA pacientům poradenství také v oblasti léků a potravních doplňků, lidé mají možnost nechat si změřit tlak a do budoucna je v plánu i měření glykemie.

Konzultační středisko mohou zájemci navštívit v pracovní dny od 9 do 15 hodin v nemocniční lékárně FNUSA při vchodu z Hybešovy ulice v Brně. S prosbou o pomoc je možné lékárníky oslovit i prostřednictvím telefonu 543182164 nebo e-mailu vydej.hybesova@fnusa.cz.

Lékárník Marek Lžičař

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz 

V květnu loňského roku zahájili vědci Centra buněčného a tkáňového inženýrství Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) a Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity výzkum buněčné imunity proti nemoci COVID-19. Od té doby získali vědci krevní vzorky několika desítek dobrovolníků a zjišťovali množství paměťových buněk, které se tvoří po styku s onemocněním. Nyní bude výzkum pokračovat – vědce zajímá vývoj buněčné imunity pacientů po očkování.

Lidské tělo je pro boj s viry – nejenom s koronavirem SARS-CoV-2 – vybaveno hned několika úrovněmi obrany. V první linii je slizniční imunita, která se spustí pokaždé, když na sliznici detekuje cizorodé látky. Je nespecifická, to znamená, že není zaměřena na určitý typ virů či bakterií. Na účinnosti tohoto typu imunity pak záleží to, jaká virová nálož pronikne dále do těla. V další fázi přechází nespecifická imunita ve specifickou právě tím, že T-lymfocyty zahajují svou reprodukci na základě konkrétního proteinu, který virus manifestuje. „T-lymfocyty si můžeme představit jako buňky, které na sobě nesou různé zámky. Jejich úkolem je hledat na povrchu buněk patogenu – např. viru klíče, do kterých zapadnou. Pokud T lymfocyt – tedy zámek – je klíčem viru či jiného patogenu odemčen, nastartuje se celá řada procesů, které v těle vedou ke zlikvidování infekce,“ popsala doc. RNDr. Irena Koutná, Ph.D., vedoucí Centra buněčného a tkáňového inženýrství FNUSA-ICRC a vědkyně LF MU.

A právě na množství těchto speciálních buněk se zaměřuje popisovaný výzkum. Krevní vzorky nechají vědci vystavit působení viru SARS-CoV-2 a s pomocí průtokového cytometru určí množství paměťových buněk. „Tyto buňky si tělo vytvoří výhradně po styku s onemocněním. Paměťové buňky pak ve zkumavce při styku s kousky viru reagují produkcí specifického interferonu. Díky tomu změříme, kolik takových buněk člověk má,“ uvedla Irena Koutná. Z dosavadních výsledků výzkumu vyplývá, že variabilita paměťové stopy mezi lidmi, kteří nemoc prodělali, je velice široká a individuální, tedy nezáleží na tom, jestli měl pacient lehký anebo těžký průběh onemocnění. A co je důležité, přetrvává delší dobu než protilátky proti nemoci COVID-19, které jsou již po třech měsících téměř nedetekovatelné. „Paměťové buňky jsme u pacientů detekovali i tři čtvrtě roku po prodělané nemoci,“ zdůraznila doc. Irena Koutná. Paměťové buňky obecně nedokážou zaručit, že se daný jedinec nenakazí stejnou nemocí znovu. Jejich množství však určuje, jak rychle si organismus se stejnou infekcí poradí.

Výzkum buněčné imunity nyní v Mezinárodním centru klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně pokračuje, vědci se zaměřili na očkované pacienty.

První fáze studie bude přesně vyhodnocena v polovině března, ale již nyní jsou k dispozici předběžná data, která poměrně přesvědčivě ukazují, že jedna dávka očkování rozhodně nestačí. „Po první dávce se u většiny vytvořila buď nedetekovatelná nebo velice slabá paměťová stopa. Čtyři týdny po druhé dávce se u očkovaných vytvořila paměťová stopa srovnatelná s imunitou, kterou navozuje prodělání nemoci. Důležité je také z hlediska vybudování imunity dodržet třítýdenní očkovací „okno“. Nutno ovšem podotknout, že po prodělání nemoci měla řada pacientů vyšší hodnotu paměťové stopy. Na základě předběžných dat se však dá usuzovat, že očkování bude naočkované jedince chránit minimálně půl roku a snad i rok. Bude tedy pravděpodobně nutné přeočkování do prvního roku od první aplikace. Studie bude pokračovat dál, budeme testovat očkované i po půl roce a v delších časových řadách,“ dodala doc. Irena Koutná.

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz 

Lékař Pavel Homolka z Kliniky tělovýchovného lékařství a rehabilitace Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU je jako sportovní lékař v užší nominaci na Letní olympijské hry v Tokiu. S Českým olympijským výborem spolupracuje dlouhodobě, zúčastnil se již olympijských her v Londýně, v roli šéflékaře výpravy fungoval také při Youth Olympic Games v čínském Nanjingu.

Letní olympijské hry v Tokiu byly z důvodu pandemie koronaviru přesunuty z roku 2020 na rok 2021. „V současné době se formuje v rámci Českého olympijského týmu tzv. „Medical team“, konečný počet lékařů a fyzioterapeutů, tedy i moje účast, však bude znám až podle toho, jak velká výprava českých sportovců se nakonec na hry kvalifikuje. I mezi lékaři panuje ostrý nominační boj, každý lékař, ucházející se o nominaci musí být jmenován příslušným sportovním svazem, projít nominačním sítem a absolvovat celkem nelehkou zkoušku ve Světové antidopingové agentuře WADA (World Antidoping Agency). Širší Medical team se společně se členy servisního zázemí her sešel již v létě 2020 v Dříteči, kde se poprvé podrobně diskutovaly otázky organizace velkých sportovních akcí v podmínkách pandemie,“ popsal MUDr. Pavel Homolka, Ph.D.

Dodal také, že jsou již rámcově známa konkrétní opatření, která na sportovce a jejich doprovody čekají. „Bude povinné maximálně 72 h před odletem z České republiky a na letišti po příletu do Tokia u všech sportovců a doprovodu provést PCR testy na koronavirus, další testování lze očekávat během pobytu v olympijské vesnici a u sportovců 12 hodin před soutěží. V místě konání her bude nutné dodržovat odstupy a nosit roušky. Bude nutné dodržovat zvýšené nároky na osobní hygienu i úklid. Otázka očkování sportovců a testování během her se stále ještě diskutuje a upřesňuje. Dá se také předpokládat, že sportovci se budou snažit žít v tzv. bublinách s minimalizací kontaktů, pravděpodobně nebudou moci jít fandit na jiné sporty. Nejistá je také účast diváků v publiku. Tyto otázky budou zodpovězeny až těsně před hrami podle právě probíhající epidemiologické situace v Tokiu,“ uvedl lékař Pavel Homolka.

Zdravotní zabezpečení olympioniků i doprovodu Českého olympijského týmu je na vysoké úrovni a má již svoji dlouholetou tradici. Lékaři i fyzioterapeuti jsou k dispozici sportovcům permanentně 24 hodin denně. „Lékaři musí být podrobně obeznámeni s aktuálním zdravotním stavem sportovců ještě před odjezdem. Během dne jsou obvykle dle požadavků se sportovci na sportovištích. Musí se orientovat v problematice časového posunu (plus devět hodin), musí znát zásady správné a rychlé aklimatizace, zcela jistě bude mít řada sportovců po příletu do Tokia potíže s usínáním. Lékaři musí také být připraveni na práci ve velkých vedrech (30-38 st. C) a ve vysoké vlhkosti vzduchu (80 %), možná v podmínkách smogu, ale i na nemedicínské problémy jako zemětřesení, tajfuny, komplikované dopravní situace, překonávání velkých vzdáleností a podobně,“ vypočítává MUDr. Pavel Homolka z Kliniky tělovýchovného lékařství a rehabilitace FNUSA a LF MU a dodává, že to není zdaleka vše. „Musí se orientovat v základech sportovní medicíny, ve sportovní výživě, traumatologii a psychologii, v problematice pitného režimu. Pokud se jedná o vážnější zranění či onemocnění sportovce, lze navštívit specializovanou ambulanci na poliklinice v olympijské vesnici, která je k dispozici všem akreditovaným sportovcům i doprovodu 24 hodin, má k dispozici kromě jiného také pracoviště CT a magnetickou rezonanci.“

Otázkou však zůstává, zda se letos olympiáda v Tokiu vůbec uskuteční. „Letní olympijské hry by měly být oslavou života a oslavou vítězství nad pandemií a návratem k normálnímu životu, kéž by to tak bylo. Dnes neumíme odhadnout průběh vývoje pandemie za měsíc, natož za půl roku. 25. března se má rozběhnout olympijská štafeta. Do té doby musí být jasno,“ uzavírá téma lékař Pavel Homolka.

Lékař sedí u počítače.

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz