Na konci loňského roku zřídili odborníci z Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU poradnu pro poruchy čichu a chuti pro pacienty po onemocnění COVID-19. Od té doby se lékařům s problémem tohoto charakteru ozvalo více než 250 lidí.

Poradna v první fázi funguje pouze online, kdy lékaři komunikují s pacienty mailem. Na mail covid.poruchycichu@fnusa.cz tak mohou lidé, kteří prodělali nemoc COVID-19 a mají i po 4–6 týdnech od nemoci stále poruchy čichu, napsat o svých potížích. „V této elektronické formě již poradnu oslovilo více než 250 pacientů, z toho jsme nakonec k endoskopickým a dalším vyšetřením pozvali přes 60 z nich,“ uvedla primářka Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU MUDr. Pavla Urbánková, Ph.D.

Na poradnu se nejčastěji obracejí lidé, kteří ztratili čich úplně nebo téměř úplně. Mnohdy ale také ti, kterým se změnilo vnímání čichových vjemů. „Často je uváděna káva, setkáváme se také se změnou vnímání cigaretového kouře, lidé cítí spáleninu a kouř, i když nemají ve svém okolí žádný zdroj tohoto pachu. Jako velký problém také udávají, že nevnímají své tělesné pachy a nelibě nesou některé umělé vůně typu parfémy, nerozeznají zápach zkaženého jídla a podobně,“ upřesnila primářka Pavla Urbánková.

Největší části pacientů po onemocnění COVID-19 se čich vrací do 14 dnů až třech týdnů. Další skupině potom do dvou měsíců a zhruba pěti procentům se nevrací čich dlouhodobě nebo jen na velmi nízké úrovni. Bohužel v léčbě ztráty čichu nemají lékaři ORL žádné nové možnosti a veškerá opatření jsou pouze podpůrná. Je to například čichový trénink, užívání vitamínů nebo minerálů a podobně. „Například ale pravidelný čichový trénink, který pacienty učíme, má na návrat čichu po covidu poměrně velký vliv. Chce to sice trpělivost, ale výsledky se postupně dostaví,“ uzavřela téma primářka Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU MUDr. Pavla Urbánková, Ph.D.

Poradnu pro poruchy čichu po covidu využilo již na 250 pacientů

Před zlými silami se lidé chránili všelijak – kreslili na podlahu magické kruhy, kropili obydlí svěcenou vodou nebo před dveře pokládali čerstvá vejce. Dárci krve si ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně mohou zajistit ochranu před blížícím se pálením čarodějnic jednoduše dobrým skutkem. Tematické čarodějnické odběry v pátek 30. dubna budou navíc odměněny dárky od dobrovolníků z Dobrocentra u sv. Anny, kteří za akcí stojí.

„Každý, kdo v pátek 30. 4. dorazí, si odnese malý dárek jako poděkování za ochotu pomoci. Tentokrát zcela stylově – koště. A pokud už doma nějaké koště máte, nemusíte se bát, dostanete něco jiného, třeba nějakou sladkost. Ale hlavně přijďte, protože vašich 450 ml krve může pomoci někomu zachránit život,“ zve všechny pravidelné dárce i ty, kteří o darování krve teprve uvažují, na páteční akci v Krevní bance FNUSA Mgr. Svatava Kalná, hlavní koordinátorka dobrovolníků. Pro dárce bude zajištěno také speciální poděkování od sponzorů nemocnice v podobě sladkostí a čajů Biogena.

„Přestože současná situace neumožňuje dobrovolníkům docházet přímo za pacienty, v žádném případě nezahálíme, prostě pomáháme jinak,“ doplňuje Svatava Kalná. Další akci plánují v odběrovém centru Krevní banky FNUSA v květnu, ponese se v duchu jara.

Zájemci se mohou objednávat přes online rezervační systém na adrese kb.fnusa.cz nebo telefonicky na čísle 543 182 190 (7:00–15:00).

Momentálně nejvíce chybí krevní skupiny A+ a A-, B- a 0-. Odběrové centrum Krevní banky FNUSA však vítá každého zájemce o darování krve, které není v nemocnicích nikdy dost.

Na čarodějnice do FNUSA

Na čarodějnice do FNUSA

Laboratoř Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU začala testovat vzorky ze slin školáků několika brněnských soukromých škol. Výhodou PCR testů je jejich jednoduché provedení bez rizika podráždění sliznice, a hlavně zaručení vysoké citlivosti detekce. Navíc lze podle současné legislativy takové testy provádět pouze jednou týdně.

Jedná se v podstatě o sterilní a vysoce nasákavý žvýkací tampon, který dítě vloží do úst, ponechá v puse minutu až dvě a poté tampon opět do zkumavky vrátí. V laboratoři se pak hromadně otestuje skupina deseti takových vzorků dohromady. Jedná se o tzv. „poolování“, kdy během dvou hodin zjistí laboranti výsledek. Pokud je celý „pool“ negativní, znamená to, že jsou všichni žáci v něm negativní. V opačném případě se v laboratoři zpětně dotestují jednotlivě všechny vzorky daného „poolu“ a vyhodnotí se, který z nich pozitivitu způsobil. „Tento postup bývá s výhodou používán při očekávané nízké prevalenci pozitivních vzorků. Takto jsem schopni otestovat i velké množství vzorků za cenu srovnatelnou s antigenními testy, ale s řádově vyšší spolehlivostí výsledku,“ upřesňuje Mgr. Milada Dvořáčková, Ph.D., vedoucí laboratoře Mikrobiologického ústavu FN u sv. Anny v Brně a LF MU.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zajistila kompletní testování s veškerým servisem pro tři soukromé školy, a to od distribuce testů do škol až po zaslání výsledků. Konkrétně přiveze do školy zkumavky se žvýkacími tampony se štítky, na které každé dítě napíše přidělené číslo, a po odběru odveze zkumavky zpět rovnou do laboratoře, kde je otestuje a následně zašle výsledky testování elektronicky zadavateli.

V pátek 23. dubna takto laboratoř ve FNUSA poprvé otestovala 82 vzorků z Anglické mezinárodní školy v Brně. Všechny byly negativní. Dalších 65 vzorků z jiné soukromé školy testovala dnes rovněž s negativním výsledkem.

Laboratoř FNUSA začala vyhodnocovat „žvýkačkové“ PCR testy ze škol

Libor Novotný byl hospitalizovaný na covidovém oddělení II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. První příznaky nemoci covid-19 pocítil ještě doma v podobě vysoké horečky. Nebylo to však poprvé, co jeho organizmus reagoval vysokými teplotami na nějaký zdravotní problém, a tak se po konzultacích se svým praktickým lékařem léčil doma standardní formou. Po týdnu se cítil mnohem lépe a říkal si, že má nemoc za sebou. Pak ale přišel náhlý zvrat.

Co se stalo?

V noci z neděle na pondělí jsem najednou začal kašlat suchý dráždivý kašel, který mě obracel takříkajíc naruby. Požádal jsem proto praktika prostřednictvím SMS o léky na zklidnění a obdržel jsem CODEIN. Po zhruba 24 hodinách mi již bylo jasné, že něco není v pořádku, a na doporučení mé sestry jsem vyhledal lékařské vyšetření v podobě RTG plic ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Ošetřující lékař mi sdělil, že mám oboustranně zasažené plíce a má saturace kyslíkem je pod 89, a že v těchto případech se již pacienti podrobují kyslíkové a další léčbě. Původně jsem chtěl jen dostat léky a odjet domů, nakonec mě naštěstí lékař přesvědčil, abych zůstal v nemocnici.

Jak probíhala léčba?

S ohledem na časový odstup od počátku infekce by bylo neúčinné nasazení léků typu REMDESIVIR, a tak byl hlavní cestou kyslík a zastavení viru v plicích kortikoidy, vitamíny a minerály. Velmi důležité ale také bylo nevzdat to v hlavě. Lékaři samozřejmě dělají maximum, ale tělu musí poručit pacient, musí se rozhodnout prostě být zdravý a ne nečinně ležet na posteli a čekat, co přijde. Ano, bolí to, je to náročné, ale každý musí pracovat sám. Toto by měli lidé vědět, že lékaři nejsou všemocní, neschovávají si někde tajně léky, neb je nechtějí aplikovat, prostě mají v určité fázi tohoto onemocnění jen omezené možnosti a dávají Vám šanci. A nyní musíš Ty!

Co jste tedy vy osobně dělal?

Po cca 24-48 hodinách od aplikace všech infuzí a hlavně kyslíku jsem začal vnímat, že je potřeba se nějak dále posouvat a ne jen ležet na posteli, přijímat péči a čekat na zázrak. Začal jsem pravidelně cvičit dechová cvičení, abych rozpohyboval plíce až na hranici bolesti a kašle, posílil odhodlání a vůli, rozhodnutí se uzdravit…. Postupně jsem zkoušel omezovat přísun kyslíku vytažením tzv. “brýlí”. Měl jsem ohromnou podporu v laskavosti personálu a vnímal jsem to jako “obrovsky” důležitou věc, která mi pomáhala. Osobně bych si troufl říct, že nejvíce pro mě znamenal vždy ve slabé chvilce kyslík a jeho dostatečný přísun. Vzhledem k nechuti k jídlu jsem i výrazně ztrácel na váze, což jsem také chtěl zlomit, ale moc se mi to nedařilo. Po čtyřech  dnech, které byly opravdu “bojůvka”, a hlavně v noci, kdy jsem skoro vůbec nespal… Musím se přiznat, že mě provázely špatné myšlenky, obavy, místy i strach. To vše vedlo nakonec k rozhodnutí, že já se vrátím domů a budu OK.

Kdy se váš zdravotní stav začal zlepšovat?

Řekl bych, že po pár dnech, kdy jsem se snažil opravdu denně provádět dechová cvičení a spolu s fyzioterapeutkou i pohybová cvičení v rámci lůžka – no, cvičení je možná silné slovo, zkoušel jsem zvedat ruce, nezadýchat se, posadit se, stoupnout si… To vše bylo prospěšné. Ale také mi pomáhala moje snaha pozitivně myslet a nevzdat to. Pak už jsem dokázal i jít sám na ranní hygienu. Netušil bych, jaký to může být balzám na duši – sám udělat pár kroků, umývat se, protáhnout se. Požádal jsem i o snížení přísunu kyslíku, abych mohl trénovat samostatné dýchání a silou vůle si srovnával myšlenky orientované na uzdravení. Šlo to pomaličku, ale cítil jsem se každým dne lépe a lépe.

V jaké kondici jste poté opouštěl nemocnici?

Z nemocnice jsem odcházel s pocitem nepopsatelným. Šedivé Mendlovo náměstí v Brně bylo jak pod slunečníkem na karibské pláži, mohl jsem chodit, dýchat, i když velmi pomalu. Musím říct, že personál oddělení mi byl nenahraditelným motorem a motivací, jejich příjemný, vždy vstřícný přístup k potřebám někdy i nepříjemných pacientů jsou pro mě dosud mimo běžné pochopení. Mají můj neskonalý obdiv a respekt. Za to, s jakou odvahou a nasazením do pomoci pacientů jdou, jak dodávají morální i psychickou sílu doprovázenou úsměvem. Jinými slovy, opouštěl jsem nemocnici s pocitem, že jsem získal to NEJ, co se dalo v danou chvíli získat, neumím si představit lepší péči, překvapením byla i vysoce kvalitní strava, byť má chuť byla značně omezena. Ne že bych se chtěl do nemocnice vracet (úsměv), ale ke sv. Anně vždy s absolutní důvěrou.

Jak se cítíte teď? Máte ještě nějaké post covidové problémy?

Aktuálně stále cvičím, cítím se zcela v pořádku s lehkým kašlem, ale to beru jako takovou pánskou těžkou nemoc. Dýchám naplno, zvládnu již opravdu cvičit fyzicky, hodně jím a myslím, že následky v plicích sice déle zůstanou, ale časem to odezní. Nemohu být neskromný, na stav, v jakém jsem byl, se nyní cítím zcela zdráv.

Jak se zpětně díváte na celý průběh nemoci?

Nejsem si jist, že bych řekl, že jsem podcenil příjezd do nemocnice, prostě to přišlo z ničeho nic. Všem bych doporučil mít doma za pár stokorun oxymetr na měření saturace kyslíku v krvi, mnohé prozradí dopředu.  A pak nepodcenit kašel, který sedne na plíce. Nasazení uklidňujícího codeinu není léčba, a jen to oddálí skutečnou léčbu. Nejsem žádný panikář, ale chápu, že v době, kdy se po pozitivních testech s praktikem jedná jen po SMS či telefonu, je to taková dost amatérská diagnostika, která je zřejmě mnohdy špatně.

Vnímáte teď onemocnění covid-19 jinak než předtím?

Nikoliv, celou dobu COVIDU jako aktivní podnikatel jezdím po celé ČR, musím řídit lidi, setkávat se. Razím cestu odpovědného přístupu, nejít zbytečně naproti, ale řešením není se zavřít do sklepa a čekat. Domnívám se, že to projde přes všechny a někdo bude mít průběh silný a někdo lepší, asi je to kombinace organismu každého jednotlivce. Nikdy jsem COVID nezlehčoval na “chřipečku” a nikdy to neudělám. Je to zákeřný virus, velmi nebezpečný, a útočí pak i ze zálohy, když si člověk myslí, že je OK.

Osobně jsem se velmi mýlil, neb jsem si říkal, že jsem silný, a že já budu mít průběh lehký. Tak jsem dostal facku a za vyučenou…

Přeji všem pevné zdraví, hlavně silnou mysl při boji s tímto neřádem a děkuji všem lékařům, zdravotníkům, personálu v celé ČR za jejich práci – navždy hluboký respekt!!!

Dostal jsem od covidu facku, kterou jsem v této míře a ve své kondici nečekal

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

Centrum pro léčbu bolesti ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně bylo nuceno kvůli epidemiologické situaci výrazně omezit osobní kontakty s pacienty. Vzhledem k tomu, že recepty na omamné látky, tzv. opiáty, nemohou být vydány v elektronické formě, jsou lékaři nuceni hledat různá řešení. Naposledy například jeli za svou pacientkou až do Bruntálu.

Některé léky včetně receptů na léčebné konopí mohou v ambulanci bolesti zajišťovat i elektronicky. Opiáty většinou vyzvedávají osobně mladší příbuzní pacientů tak, aby došlo k minimálnímu kontaktu za dodržení všech bezpečnostních a epidemiologických opatření. „Naši pacienti nejčastěji trpí degenerativními bolestmi zad, bolestmi při artrózách různých kloubů, neuropatickými bolestmi, ať už po operacích, úrazech, při diabetu, mohou to být také bolesti autoimunitního nebo zánětlivého původu jako je revmatoidní artritida, Crohnova choroba a podobně,“ uvádí MUDr. Radovan Hřib, vedoucí lékař Centra pro léčbu bolesti Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně s tím, že část pacientů tvoří také léčba bolesti onkologického původu.

Centrum léčby bolesti má ve své gesci zhruba 2.500 pacientů z celé Moravy. Věkové spektrum je velmi široké – od devatenácti do devadesáti šesti let. Výjimečná situace nyní nastala u sedmdesátileté pacientky z okresu Bruntál. „Pacientka k nám jezdila každých devět týdnů. Je po opakovaných operacích zad a má pumpu, která vstřikuje morfin do páteřního kanálku a ulevuje jí od obrovské bolesti. Kvůli karanténě nyní nemohla přijet. Byly pouze dvě možnosti. Buď blokovat celý den malé nemocnici vytíženou infekční sanitku anebo se vydat za pacientkou, která by bez morfinu mohla být i ohrožena na životě. Díky výborné domluvě s primářem interního oddělení Nemocnice Bruntál jsme nakonec v izolované ambulanci mohli pumpu doplnit,“ popisuje nezvyklou situaci lékař Radovan Hřib.

Chronická bolest je samostatnou chorobou. Příčiny může mít různé a často jsou neodstranitelné. Spektrum léčby je od analgetik (opioidních, neopioidních), přes léčebné konopí, invazivní metody (obstřiky, katetry) až po doporučení fyzioterapie a rehabilitace, spolupráci s psychology a psychiatry. Nutná je spolupráce s dalšími medicínskými obory, bolest vyžaduje multidisciplinární přístup. Technologickým vrcholem jsou implantace neuromodulačních vysoce sofistikovaných zařízení jako jsou právě pumpy s dodávkou léčiva přímo do páteřního kanálu nebo stimulátory nervů či míchy.

Nemoc COVID-19 ovlivnila i fungování centra pro léčbu bolesti

Třes, ztuhlost, zpomalené pohyby, ale i přecitlivělost, ztráta schopnosti soustředit se nebo podezíravost. To vše jsou příznaky Parkinsonovy choroby, nevyléčitelné chronické nemoci, kterou každoročně připomíná 11. dubna Světový den Parkinsonovy choroby. S druhým nejčetnějším neurodegenerativním onemocněním se ve specializovaném centru Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně léčí okolo tisíce pacientů ročně.

Jedním z nich je také Libor Jaša. „Třepal se mi palec u levé ruky, šel jsem k praktické lékařce a ta správně odhadla, že by mohlo jít o Parkinsonovu nemoc,“ popisuje svou první zkušenost s nemocí. Do Centra pro abnormální pohyby a parkinsonismus FNUSA dochází od roku 2004, bylo mu tehdy čtyřicet let.

„Pana Jašu nemoc postihla v mladším věku, než bývá obvyklé. Nejčastější věk pacienta při stanovení diagnózy je 61 let, ale v deseti procentech případů se objevuje i u lidí mladších 40 let,“ popisuje doc. MUDr. Marek Baláž, Ph.D., specialista z Centra pro abnormální pohyby a parkinsonismus při I. neurologické klinice FNUSA a LF MU. To je jedním ze tří v České republice, která se na onemocnění zaměřují a poskytují pacientům komplexní terapii včetně té chirurgické. Vzniklo v roce 1993 jako první svého druhu u nás.

Počet lidí trpících Parkinsonovou nemocí se v Česku odhaduje na 30 tisíc a číslo se stále zvyšuje. „Je to tím, že se zlepšují diagnostické možnosti, a také stárnutím populace. S růstem průměrného věku se zvyšuje i výskyt neurodegenerativních onemocnění,“ říká doc. Marek Baláž a dodává, že i když se jedná o druhé nejčetnější onemocnění tohoto druhu, má zároveň nejširší možnosti léčby.

„Pro pacienty máme k dispozici základní lékovou terapii, důležitou součástí je však také terapie neléková. Například fyzioterapie, vlastní aktivita pacienta, aktivizace v běžném životě. Používáme i pokročilé, tedy invazivní terapie. Jedná se o pumpové metody, které umožní pacientům pomocí pump dávkovat bez přerušení léky, a o chirurgické metody,“ popisuje doc. Marek Baláž.

Chirurgickým řešením, které ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně podstoupilo už zhruba sedm set pacientů, je hluboká mozková terapie (DBS). Nemocnému jsou při ní zavedeny tenké elektrody do hlubokých oblastí mozku. Jsou spojeny s neurostimulátorem, který se vkládá pod klíční kost. Přístroj pacientům umožní prostřednictvím stimulů zmírnit hybné příznaky Parkinsonovy nemoci. „K DBS se přistupuje v situaci, kdy už pacientovi nestačí běžná léčba léky,“ doplňuje doc. Marek Baláž.

Zároveň ale upozorňuje, že žádná z metod bohužel nedokáže Parkinsonovu chorobu vyléčit. Dokážeme pouze potlačit příznaky a tím zlepšit kvalitu života pacientů. To potvrzuje také Libor Jaša, který se díky podstoupení neurochirurgického výkonu může dál věnovat například svému oblíbenému stolnímu tenisu. „Po operaci beru třetinu léků, hodně jsem se zlepšil, vrátilo mě to tak o deset let zpátky,“ pochvaluje si aktivní člen Parkinson klubu Brno, který se o svém onemocnění snaží také šířit osvětu.

Operace mě vrátila o deset let zpět, říká pacient s Parkinsonovou chorobou

Neurochirurgická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU je jedna z prvních v nemocnici, která mohla uzavřít covidové oddělení. Lékaři tak začali obvolávat své pacienty, kterým kvůli nemoci COVID-19 museli odkládat operace. První z nich již operační zákrok absolvovali tento týden.

Jedná se o návrat velmi pozvolný, protože je kvůli nedostatku odborného personálu z anesteziologicko resuscitační kliniky omezen počet běžně využívaných operačních sálů. „Nemáme žádný pořadník podle toho, kdy byla operace odložena. Snažíme se respektovat především charakter onemocnění a velikost potíží, kterými pacient trpí. Budeme tedy upřednostňovat ty pacienty,  u nichž by další odkládání vedlo k nevratným změnám, poškození, nebo příliš velkému utrpení,“ řekl přednosta Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU prof. MUDr. Radim Jančálek, Ph.D.

Jedná se například o pacienty, kteří potřebují operace páteře, epileptiky nebo pacienty s Parkinsonovou chorobou. „Typické onemocnění, u něhož se zákroky doposud odkládaly, je epilepsie nebo chirurgická léčba Parkinsonovy choroby. Včera jsme například operovali pacienta s epilepsií, u něhož by další odložení operace vedlo k nárůstu počtu frekvence záchvatů, s čímž je spojeno třeba i riziko úrazů,“ doplnil přednosta Radim Jančálek.

Na Neurochirurgické klinice FNUSA a LF MU jsou desítky pacientů, kterým byly operace odloženy. „My jsme se samozřejmě snažili průběžně operovat pacienty, u nichž by oddálení zákroku mohlo trvale zhoršit jejich zdravotní stav. Takže jich nyní nečeká tolik, jako například na ortopedii. Jedná se o zhruba stovku lidí, které chceme zařadit do operačního programu v následujících týdnech. Těžko však předvídat, jak to bude během letních měsíců. Personál je vyčerpaný, bude potřebovat dovolenou, někteří pacienti si také asi budou chtít užít prázdniny. Přesto teoreticky chceme počítat s tím, že odložené pacienty zvládneme do konce letních prázdnin,“ uzavírá prof. Radim Jančálek.

Neurochirurgie se pozvolna vrací k běžným operacím

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

SPIS je zkratka pro Systém psychosociální intervenční služby, který poskytuje první psychickou pomoc a psychosociální podporu ve zdravotnictví. Pracují v něm podpůrné týmy speciálně vyškolených zdravotníků. Poskytují podporu blízkým pacientů, ale i samotným zdravotníkům. Součástí pomoci je anonymní telefonická linka krizové podpory pro zdravotníky. Do projektu EU, který zavádí SPIS do nemocnic, se zapojila také Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Koordinátorkou SPIS ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně je Bc. Eva Justrová. Běžně pracuje jako zdravotní sestra v angiologické ambulanci II. interní kliniky FNUSA a LF MU. Jako zdravotník se rozhodla pomáhat nejen pacientům, ale také ostatním zdravotníkům. Kromě intervenční pomoci přímo v nemocnici slouží i na již zmíněné telefonické lince. „Služby si beru většinou přes víkend, protože přes týden pracuji v ambulanci. Někdy je to náročné, jeden hovor klidně trvá i hodinu. Volající jsou nejrůznějších zdravotnických profesí – lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, záchranáři, sanitáři, ale také třeba laboranti, farmaceuti nebo řidiči sanitních vozů. Nově i studenti lékařských fakult a zdravotnických škol. Občas zavolá i partner zdravotníka nebo bývalý zdravotník,“ zmínila Eva Justrová s tím, že témata volajících nyní jednoznačně  spojuje nemoc COVID-19.

„Loni na jaře, když linka začínala, byla znát zvědavost i počáteční obavy volajících. Rezonovalo hlavně téma nedostatku ochranných pomůcek, ale také nejistota a strach z neznámého viru a vývoje pandemie, strach z nákazy sebe i své rodiny, přesuny zdravotníků na pro ně neznámá pracoviště a nový kolektiv. Od podzimu 2020 dominuje a zesiluje problém celkové fyzické a psychické vyčerpanosti zdravotníků a s ním spojený nedostatek času a energie pro rodinu, děti, bez vize viditelného konce pandemie. Dále to jsou partnerské problémy vzniklé zmíněným nedostatkem času a energie, distanční výuka dětí, testování a očkování, opět strach o své blízké, vážný průběh onemocnění a zvýšený počet úmrtí pacientů, příbuzných či kolegů zdravotníků a nedostatečná podpora nadřízených. Hovory jsou podpůrné, ale i informační.“

Eva Justrová zaznamenala nárůst telefonátů během roku o zhruba 30 procent. „Nejtěžší jsou situace úmrtí blízkých v rodině či kolegů zdravotníků, nejen v souvislosti s COVID-19, ale i situace, kdy je volající naprosto vyčerpán a má nechuť k práci, k rodině, kamarádům, koníčkům a podobně. Někdy je velmi obtížné najít způsob, jak dotyčnému pomoci a dodat mu naději. Snažím se aktivně naslouchat, hledat záchytné body – co by pomohlo, pomoci vytvořit ‚plán‘ na další hodiny a dny, hledat vhodné copingové strategie (zvládání stresu), eventuálně předat vhodné kontakty na další odbornou pomoc,“ popsala Eva Justrová, která na otázku, proč to dělá a kdo pomáhá jí samotné, reagovala úsměvem. „Pomáhají mi právě ty záchytné body – manžel, rodina, procházky přírodou, víra v Boha, někdy také možnost konzultací s různými odborníky. A proč to dělám? Jako zdravotník vím, že tahle profese přináší nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž. Ta je mnohdy horší než únava a vyčerpání. A správné slovo ve správný čas má velkou sílu. Pokud někomu díky tomu pomohu jít zase kousek dál, moje pomoc není marná a má smysl,“ dodala Eva Justrová.

Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně momentálně působí v projektu SPIS dva vyškolení odborníci. Dalších 15 zdravotníků absolvuje během několika měsíců certifikované kurzy s výcvikem a postupně se do pomoci také zapojí.

Koordinátorka SPIS: Nejčastěji řeším vyčerpanost, přepracování nebo vyrovnání se se smrtí

 

Dobrovolníkům z DobroCentra u sv. Anny komplikuje jejich činnost dlouhodobý zákaz návštěv na lůžkových odděleních. Nemohou se tak věnovat své hlavní aktivitě, a to trávení času s pacienty. Přesto svou pomoc Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně nevzdávají a přikládají ruku k dílu tam, kde to nemá o nic menší smysl, a podporují dobrovolné dárcovství krve. Teď pro dárce chystají velikonoční akci s názvem NeVeselé Velikonoce u sv. Anny.

Pro dárce krve, kteří přijdou do odběrového centra Krevní banky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v termínu 29. 3. – 1. 4., mají dobrovolníci připravené tematické dárečky v podobě velikonočních dekorací. Příchozí si kromě nich vykoledují také čokoládové zajíce a sladkosti značky Ferrero (Kinder vajíčka, Raffaelo, Ferrero Rocher…).

Heslo „My to nevzdáváme“, které je podtitulem velikonoční akce, plně vystihuje odhodlání dobrovolníků pomáhat i v improvizovaných podmínkách. „Snažíme se teď zapojit do činností, které jsou prospěšné pro nemocnici jako takovou. Dobrovolníci jsou skupina velice různorodá a byla by škoda nevyužít jejich schopnosti a ochotu pomoci – zvlášť, když se jedná o podporu aktivit, které dávají smysl,“ vysvětluje hlavní koordinátorka dobrovolnického programu Svatava Kalná.

Není to zdaleka první akce, kterou DobroCentrum u sv. Anny v odběrovém centru iniciovalo. „Jsme už sehraný tým. Aneta Pilátová vytváří plakátky, Lukáš Janků je roznáší po Brně, manuálně zruční dobrovolníci vyrábí drobné dárečky, personál odběrového centra chystá prostory,“ popisuje Svatava Kalná.

„Jsme rádi, že dobrovolníky máme. Za všechny pracovníky krevní banky si dovolím říct, že se těšíme na každou další společnou akci! Všichni z DobroCentra u sv. Anny jsou velmi ochotní a kreativní a moc nám pomáhají s propagací dobrovolného dárcovství jako takového,“ říká vděčně primářka Krevní banky MUDr. Jarmila Celerová a dodává, že nemalá část dobrovolníků přispívá svou kapkou do mlýna i doslova – stali se pravidelnými dárci krve.

Odběry krve probíhají od pondělí do pátku v čase 6:15 až 9:45, zájemci se mohou objednávat přes online rezervační systém na adrese kb.fnusa.cz nebo telefonicky na čísle 543 182 190 (7:00–15:00).

Dárci krve si ve FNUSA vykoledují velikonoční nadílku

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

 

Pandemie koronaviru a s ní spojená opatření se odrazila mimo jiné negativně také na našich očích. Nutnost nošení roušek a respirátorů a také čas strávený u počítače, televize nebo mobilů – to vše může výrazně ovlivnit nebo zhoršit kvalitu slzného filmu na povrchu očí.

Slzný film je naší fyziologickou ochranou povrchu oka. Pokud dojde k jeho poruše, vzniká onemocnění zvané syndrom suchého oka. „Ten se projevuje mnoha různými subjektivními i objektivními příznaky. Pacienti popisují širokou škálu potíží, například pálení, řezání očí, pocit cizího tělesa, pocity tlaku v očích, mluví i o pocitu unavených očí až mírné bolesti hlavy. Často si stěžují na přítomnost bělavého lepkavého hlenu v očních koutcích nebo mezi řasami a také často popisují, že mají stále lehce zarudlé oči,“ popisuje primářka Očního oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně MUDr. Hana Došková, Ph.D.

Syndrom suchého oka v posledních letech trápí podstatnou část naší populace, některé odborné statistiky uvádí, že postihuje až třetinu populace. „Během pandemie se s těmito obtížemi setkáváme častěji. Roli hraje například nesprávné nošení roušek nebo respirátorů. Pokud si ochranné pomůcky nenasadíme tak, aby nám těsně doléhaly horním okrajem k nosu a kůži obličeje pod očima, dojde k tomu, že podstatná část vydechovaného vzduchu směřuje na povrch očí. Teplý vydechovaný vzduch výrazně ovlivní rychlejší odpařování vodnaté složky obsažené v slzném filmu. Tímto dochází k většímu narušení soudržnosti slzného filmu a rychlejšímu vzniku potíží, souvisejících se syndromem suchých očí,“ upozorňuje Hana Došková a dodává: „Další okolností, která v současné době hraje důležitou roli v kvalitě slzného filmu, je častější a delší práce s počítačem. Pokud dlouhodobě a intenzivně pracujeme na počítači, tak se zákonitě více soustředíme na psaný nebo čtený text.  Aniž bychom si to uvědomili, snižujeme frekvenci mrkání. Tím rychleji dochází k narušení celistvosti slzného filmu. Navíc současně více zapojujeme „zaostřovací mechanismus oka“ na jednu vzdálenost. I tato okolnost může vést k pocitu únavy a bolesti očí.“

Primářka Hana Došková doporučuje při problémech vyšetření očním lékařem, protože poruchy slzného filmu mohou být spojeny i s jinými očními nebo celkovými chorobami. „Pokud něco takového lékař vyloučí, jsou první volbou léčby kapky na bázi umělých slz. Já doporučuji ty s obsahem tukové složky a hlavně bez konzervačních přípravků. Také je dobré dodržovat pravidla oční hygieny, například v USA mají pravidlo 20-20-20. Po každých 20 minutách práce na počítači se máme alespoň na 20 sekund podívat do vzdálenosti alespoň 20 stop – tedy u nás 6,5 metrů,“ uvedla Hana Došková a s úsměvem dodala: „Pacienti se mě často ptají, jestli se jim oči mohou díváním se na televizi nebo počítač „zkazit“. Vždycky jim odpovídám, že oči nejsou játrová paštika, která se v teple po delší době zkazí. O oči musíme pečovat stejně jako o další části našeho těla.“

Pandemie zhoršila tzv. syndrom suchého oka

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz