Robotický operační program ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně slaví první rok od svého znovuobnovení. Za pomoci moderního přístroje da Vinci Xi lékaři odoperovali už přibližně dvě stě sedmdesát pacientů, nejčastěji s urologickým onemocněním. Ve více než čtyřiceti procentech případů z celkového množství operací šlo o odstranění prostaty.

Tým z Urologického oddělení stál také u úplně prvního zákroku za pomoci robota, který se uskutečnil v dubnu loňského roku. „Spolu s kolegy jsme tehdy úspěšně provedli dvě radikální prostatektomie u pacientů s karcinomem prostaty. K dnešnímu dni má náš tým na kontě už více než sto čtyřicet operací – kromě prostatektomií také několik desítek resekcí nádorů ledvin,“ komentuje primář Urologického oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně MUDr. Petr Filipenský, Ph.D.

Nejsou to ale pouze urologické operace, při kterých mohou pacienti i lékaři těžit z benefitů robotické chirurgie. Extrémně precizní navigace pacientovi přináší minimální chirurgické řezy a krevní ztráty, kratší hospitalizaci, rychlejší rekonvalescenci a snižuje se také riziko pooperačních komplikací.

Operatérovi pak systém nabízí možnost dostat se i do anatomicky obtížně dostupných oblastí, pomáhá redukovat třes rukou, přináší stabilní 3D vizualizaci operačního pole s až desetkrát zvětšeným obrazem a v neposlední řadě také ergonomickou pracovní pozici – operující robotická ramena totiž lékař ovládá vsedě od konzole mimo sterilní pole.

Dalšími rozvíjenými oblastmi v rámci robotické chirurgie ve Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně jsou břišní a hrudní chirurgie v gesci I. chirurgické kliniky a dále ORL chirurgie, kterou zajišťuje Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku.

Lékaři na robotickém sále v současnosti odoperují průměrně dva až tři pacienty denně, do budoucna by se číslo mělo zvyšovat. Průběžně se totiž do nové disciplíny zaškolují další operatéři, asistenční chirurgové i instrumentářky a sálové sestry. „Aktuálně máme šest certifikovaných konzolových chirurgů, další jsou v intenzivní přípravě,“ komentuje biomedicínský inženýr Martin Líška, který má na starosti koordinaci programu. „Konzoloví operatéři před získáním certifikace musí strávit desítky hodin u virtuálního trenažéru, kde se zdokonalovali v jemné motorice, odezvě a možnostech při ovládání robota. Později tréninkovými nástroji uvnitř fantomu břicha operují třeba pomeranč,“ vysvětluje proces zaškolování.

Klinika plastické a estetické chirurgie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU drží československé prvenství v replantaci amputovaného prstu. Od dubna roku 1978, kdy k tomuto mikrochirurgickému úspěchu došlo, se na klinice podařilo zachránit už tisíce prstů – jen za dekádu od roku 2010 lékaři přišili oddělený prst zpět k ruce více než pětsetkrát. S příchodem jara teď navíc šíří osvětu, jak v případě úrazů, jdoucích často ruku v ruce právě s teplejšími dny, správně postupovat.

Úrazy horních končetin jsou často spojeny s prací na zahradě, v jarních měsících jich proto obvykle přibývá. Typickými příčinami bývají nehody při používání cirkulárních pil, úhlových brusek, seker či akumulátorových nůžek. Jen od začátku dubna lékaři na klinice ošetřili jednadvacet pacientů s těžkým poraněním ruky. Významnou část případů však celoročně tvoří také pracovní úrazy, zejména při manipulaci se stroji, které nezřídka způsobují těžká devastující poranění i ve vyšších částech končetiny.

Pro úspěšnost replantace, tedy operace, při které je přišita amputovaná část na původní místo, je zcela zásadní správné ošetření a uchování amputátu. Chirurgové z Kliniky plastické a estetické chirurgie se však ve svých praxích bohužel často setkávají s nesprávně ošetřenými případy, například macerovanými nebo zmrzlými amputáty. Takto poškozené části již nelze vždy úspěšně přišít.

Pokud se pacienti naopak zachovají správně, zvyšují svou šanci na záchranu prstů, dlaně nebo jiné amputované části těla. „U dobře ošetřeného amputátu se prodlužuje doba, kdy lze provést úspěšnou replantaci, a to až na 24 hodin od úrazu,“ upozorňuje přednosta kliniky doc. MUDr. Zdeněk Dvořák, Ph.D.

V rámci edukace a prevence proto v loňském roce s kolegy vytvořili instruktážní a informativní materiály pro chirurgická pracoviště a odborné společnosti. „Zdravotníci včetně záchranářů jsou většinou dobře informováni, avšak laická veřejnost při péči o amputát mnohdy postupuje chybně. Proto jsme také na instagramovém profilu kliniky zveřejnili zábavné video o první pomoci při amputaci v oblasti horní končetiny. Sledující v něm najdou praktické tipy, jak správně amputát zabalit a uchovat,“ říká lékařka Mária Lacková. Spolu s kolegy z replantačního centra KPECH věří, že tato forma komunikace osloví zejména mladší generaci a pomůže jí v kritické situaci zachovat chladnou hlavu a správně zareagovat.

Klinika plastické a estetické chirurgie FNUSA a LF MU je jedním ze dvou replantačních center v tuzemsku. Vysoce odbornou péči tak poskytuje pacientům nepřetržitě a napříč celou republikou. Právě první replantace amputovaného prstu v roce 1978 na klinice odstartovala tradici inovativních mikrochirurgických zákroků a předznamenala rozmach mikrochirurgie a přenosu tkáňových celků na tomto pracovišti. V historii kliniky nalezneme unikátní případy, jako replantace osmi ušních boltců, dokonce i zmrzlého, či nosu, který byl ukousnut a sněden psem.

 

Mezi hlavní příznaky Parkinsonovy choroby patří zejména třes, ztuhlost, zpomalené pohyby, ale i přecitlivělost, ztráta schopnosti soustředit se, úzkostlivost a poruchy spánku. Tuto chronickou neurodegenerativní nemoc připomíná každoročně 11. dubna Světový den Parkinsonovy choroby. Onemocnění se bohužel nedá vyléčit, lékaři však mají k dispozici možnosti, jak zlepšit pacientům kvalitu života. Jednou z nich je i hluboká mozková stimulace (DBS), která se neustále vyvíjí a v současnosti již dokáže spolupracovat s mozkem pacienta a vybírat nejvhodnější formu terapie.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně provádí tento zákrok jako jedna ze tří pracovišť v Česku, a při realizaci této metody úzce spolupracují dvě kliniky – Neurochirurgická klinika FNUSA a LF MU a I. neurologická klinika FNUSA a LF MU.

Hluboká mozková stimulace spočívá v zavedení tenkých elektrod přímo do mozku, kde poté pomocí propojeného podkožního neurostimulátoru probíhá stimulace pacientova mozku. „Jde o přibližně pět až šest hodin trvající operaci, kde přesnost je nesmírně důležitá. Oblast v hloubi mozku, do které se elektrody zavádí, je totiž velká asi jako zrnko rýže a elektrody samotné umožňují vůli stimulace jen asi milimetr na každou stranu. Je také důležité, že při operaci pacient zůstává při vědomí a my ho můžeme monitorovat, abychom věděli, kde mají elektrody největší klinický efekt,“ popisuje přednosta Neurochirurgické kliniky Radim Jančálek.

Na konci minulého roku byl pacientovi voperován první nový typ dobíjitelného stimulátoru, který je zajímavý zejména možností adaptivní stimulace. Samozřejmostí je dobíjení na stejném principu jako mají moderní mobily či hodinky, tedy pouze přiložením nabíjecího disku přes kůži. Adaptivní stimulace znamená, že elektrody při ní dokáží přečíst elektrické impulsy pacientova mozku a samy si podle toho nastaví optimální intenzitu stimulace. To zvyšuje komfort pro pacienta a snižuje spotřebu baterie neurostimulátoru.

Úzká spolupráce s I. neurologickou klinikou, potažmo s Centrem pro abnormální pohyby a parkinsonismus, které na klinice funguje, je přitom klíčová. Ne každý pacient s Parkinsonovou chorobou je totiž pro tuto terapii vhodný, a také samotné nastavení DBS je individuální. „Každý pacient je jiný a pro každého máme k dispozici jiné řešení. Samozřejmé existuje již spousta léků, důležitá je i terapie neléková, v podobě fyzioterapie či vlastní aktivity pacienta. K hluboké mozkové stimulaci přistupujeme u přibližně třiceti pacientů ročně, většinou tehdy, kdy je běžná léková terapie již neúčinná. Odstraněním příznaků jako je třes, zpomalenost a zatuhlost se nám daří pacienty vrátit o několik let zpět a zvýšit jim kvalitu života,“ dodává primář I. neurologické kliniky Marek Baláž.

V České republice byla hluboká mozková stimulace použita u přibližně tisícovky pacientů, ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně bylo od roku 2003 operováno 355. Osmdesát procent z nich trpí Parkinsonovou chorobou, nicméně DBS se používá například také u pacientů s epilepsií.

 

 

Znělo by to jako zpráva z Černé kroniky. „Na nádraží na Vysočině byl nalezen muž v bezvědomí s těžkým podchlazením. Po příjezdu záchranné služby došlo k náhlému zastavení srdce kvůli závažné poruše srdečního rytmu.“ Nicméně tento příběh měl díky lékařům z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a modernímu přístrojovému vybavení šťastný konec.

Složky ZZS sice započaly ihned s kardiopulmonální resuscitací, ovšem situace byla natolik kritická, že bylo rozhodnuto o jeho převozu vrtulníkem do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Na Anesteziologicko-resuscitační klinice FNUSA a LF MU se rozhodli lékaři použít metodu mimotělního oběhu ECMO a po dlouhých 110 minutách se podařilo nemožné – srdce opět začalo fungovat.

„Díky této technologii, která dokáže nahradit činnost srdce i plic, měl pacient šanci na přežití bez vážného poškození mozku. Již druhý den byl odpojen od přístrojů a třetí den ve stabilizovaném stavu přeložen na interní oddělení. Metoda ECMO se ukazuje jako naděje pro pacienty, u nichž běžná resuscitace selhává,“ popsal vedoucí lékař ECMO programu doc. MUDr. Pavel Suk, Ph.D.

Pozitivním faktorem bylo v tomto mimořádném případě také podchlazení – pacient měl při přijetí tělesnou teplotu 25°C. „Hypotermie paradoxně chrání mozek před poškozením nedostatkem kyslíku, což dává šanci i těm, kteří by jinak neměli naději na uzdravení,“ upřesnil Suk.

Technologie ECMO vešla do širšího povědomí zejména kvůli pandemii COVID-19, kdy u pacientů s těžkým průběhem nahrazovala funkci plic a právě svatoanenská nemocnice je ECMO centrem pro jižní Moravu. Avšak nahrazení plic není jediným zapojením, které tento přístroj umí, druhý způsob je nahrazení funkce srdce i plic zároveň, tak, jak tomu bylo i v tomto případě. „V poslední době jsme měli ECMO využité pro pacienty s těžkými respiračními problémy v souvislosti s chřipkou, jinak jej využíváme právě pro pacienty se srdečním selháním. Obecně se dá říct, že u nás leží skoro pořád alespoň jeden pacient napojený na ECMO,“ dodal Suk.

Česko se v incidenci rakoviny ledvin řadí mezi světovou špičku. Lékaři evidují zhruba třicet případů zhoubných nádorů ledvin na sto tisíc obyvatel, což je například o polovinu nemocných více než v sousedícím Rakousku. Příčina tak častého výskytu v tuzemsku není zcela objasněna, svůj podíl ale může hrát špatná životospráva Čechů. Mezi rizikové faktory rozvoje tohoto onemocnění patří kouření, obezita nebo hypertenze, tedy vysoký krevní tlak.

„Zhruba ve čtyřech procentech případů je onemocnění způsobeno geneticky,“ doplňuje vedoucí lékař Urologického oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně MUDr. Igor Dolan, Ph.D. O něco větší pozor by si podle něj měli dát muži, jelikož právě ti jsou diagnózou zhoubného nádoru na ledvinách postiženi častěji – poměr vůči ženám je dva ku jedné. Rizikový věk pro nález je pak 50–70 let.

Nádory ledvin představují asi 2–3 procenta všech karcinomů, které lidstvo postihují. Jejich odhalení závisí jako u řady dalších typů především na prevenci a náhodě. „Záchyt je v Česku díky rozsáhlé síti ultrazvukových pracovišť velmi dobrý, více než 70 procent nádorů ledvin je asymptomatických a objeví se náhodně při jiných vyšetřeních,“ komentuje Dolan. Pokud se u pacienta projeví subjektivní potíže, jedná se obvykle už o pokročilé stadium nemoci. V těchto případech nádor zpravidla není možné odstraňovat laparoskopicky a prognóza onemocnění je horší.

Při včasném záchytu dnes onkologicko-chirurgická pracoviště k odstranění často využívají robotický operační systém, který pacientovi umožňuje rychlejší rekonvalescenci. Pokud to velikost a lokalizace nádoru na ledvině dovoluje, operatér odstraňuje pouze zasaženou tkáň, zatímco dříve se vzhledem k párovosti orgánu přistupovalo k vyjmutí celé ledviny. „Nikdy nevíme, zda nedojde k úrazu či jinému problému, při kterém by došlo k poškození zbývající ledviny,“ komentuje Dolan. Výsledky onkologické léčby jsou srovnatelné jako u jiných karcinomů, tedy pokud je nádor odstraněn kompletně a včas, šance na dlouhodobé přežití je poměrně vysoká.