„Nemoci tu budou, ať chci nebo ne. Můžu to ignorovat nebo pro pacienty něco udělat,“ říká šestadvacetiletá dobrovolnice Nikola Trochtová. Za pacienty Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně dojíždí kdykoliv, kdy je to pro ni možné, až z Ivanovic na Hané. V rámci dobrovolnického programu DobroCentrum u sv. Anny navštěvuje nemocné v těžkém stavu i ty, kterým zdravotní stav umožňuje třeba výtvarně tvořit. Přečtěte si při příležitosti dnešního Mezinárodního dne dobrovolníků její vyprávění o pomoci druhým.
Jste vystudovaná ajťačka, jak jste se k pomoci v sociální oblasti dostala?
Začala jsem pomáhat jedné paní po propuštění z nemocnice. Potom jsem se zapojila do projektu Diakonie Návštěvy proti samotě a pomáhala manželskému páru špatně se pohybujících seniorů, aby se dostali ven. Pak jsem se přihlásila do DobroCentra u sv. Anny, ale kvůli covidu jsem stihla pouze pohovor, než se uzavřela oddělení. Tam jsem pak začala docházet v září 2021 a od té doby dobrovolničím pravidelně.
Proč jste se rozhodla, že budete pomáhat?
To je strašně jednoduché, mě to zkrátka baví. Už to dělám jako jakýkoliv jiný koníček. Jestli tam je něco smysluplného, to já nevím, ale mně to sobecky přináší radost. A jsem strašně vděčná, že tato možnost dobrovolničení u sv. Anny existuje.
Prošla jste i výcvikem dlouhodobého dobrovolníka, který individuálně dochází na návštěvy za pacienty na lůžková oddělení. Jak s pacienty navazujete kontakt a vznikají třeba i nějaké hlubší vazby, vidíte se vícekrát?
Docházím na neurochirurgickou JIP, kde se pacienti rychle střídají. Jednou jsem se tam setkala s kamarádem, poprvé jsme se nepoznali, kvůli nádoru oslepl. Ležel tam pět týdnů, tak s tím jsem se viděla víckrát, jinak sestřičky většinou pacienty znají, ví, za kým mě mají poslat. Prosondují to a já už jdu jen na tip za konkrétními lidmi, kteří mají zájem. Také chodím na Doléčovací a rehabilitační oddělení, kde pacienti leží měsíce, tam je snazší ten vztah navázat, ale snažím se, aby bylo jasně vidět, že jsem jen dobrovolník.
Jak samotné setkání s pacientem probíhá?
Na té JIPce nic moc jiného než povídání si nelze. Někdy pacientům čtu, teď jsem si kvůli tomu pořídila čtečku. Poptávala jsem ji z druhé ruky a původní majitelka byla tak hodná, že mi ji přenechala zadarmo, když zjistila, za jakým to je účelem. Většinou to ale je o tom povídání. Je to kolikrát taková zpovědní chvilka, někteří pacienti jsou na tom opravdu špatně. Neví, co bude za den, natož za týden.
Musí to být dost psychicky náročné i pro vás…
To říká každý, ale můžu buď být doma a ignorovat to, nebo tam zkusit jít a něco dělat. Mně přijde lepší ta druhá varianta. Bude se to dít, ať už chci, nebo ne, tomu nezabráním. Takto můžu nemocným ten čas v nemocnici alespoň zpříjemnit, i když je to třeba jen čtení bible. Někteří si chtějí jen postěžovat. Pacientovi neuleví, když mu budu dávat svou zpětnou vazbu nebo názor, ale když ho vyslechnu. Tak sedím a poslouchám. Někdy je nejlepší mlčet.
Zažila jste nějaký osud, který pro vás byl opravdu silný?
Silné pro mě bylo, když mě poslali k mladé postižené dívce, která byla slepá, a v nemocnici s ní byla 24 hodin denně maminka. Byla prakticky dítě. A když jsem je viděla i s tou maminkou, tak to bylo nad mé síly, ale brečet jsem nemohla. Byla milá, veselá, všechno brala s humorem, tak jsem ji chvíli pohlídala, aby si maminka mohla odskočit na nákup. Tohle mě vzalo, protože si člověk říká, co z toho života má, a zároveň jak strašně náročné to musí být i pro tu maminku, pro celou rodinu.
Angažujete se také na jednorázových akcích, které dobrovolníci pořádají, například výtvarných dílničkách…
Ano, našila jsem například tašky, na které jsme potom s pacienty malovali. Tento formát se dost uchytil, takže jsem po volných chvílích ušila už asi padesát tašek a pokračuji. Sháníme látky, kde se dá.
Pro tyto účely DobroCentrum pořádá i pravidelné sbírky výtvarných potřeb…
Máme jednak číslo účtu, kam nám lidé v případě zájmu můžou poslat peníze, ze kterých výtvarné potřeby nakupujeme, ale většinou čerpáme právě z veřejných sbírek věcí ke tvoření, které už lidé nepotřebují. Pokud by měl někdo doma plonkové barvy, papíry, svíčky, samolepky a podobně, budeme moc rádi, pokud by nás tím obdaroval.
Doporučila byste lidem, kteří třeba přemýšlí o dobrovolničení v nemocnici, aby do toho šli?
Já bych to doporučila minimálně zkusit. Přirovnala bych to třeba k tomu, když prarodiče hlídají vnoučata – je to pro ně občas asi náročné, ale nabije je to energií. Každého jinak, ale je tam to vyvážení vynaloženého úsilí, člověk za to dostane něco zpět. Takže bych to zkusila, nikoho to dopředu na další spolupráce nezavazuje. Není ani potřeba chodit pravidelně na oddělení, stačí třeba jednou za čas pomoci na jednorázových akcích. Strašně nerada slyším, když někdo říká, že by to nemohl dělat. Když jde člověk pomoci například na dílničky, tak tam se nesetkává se smutnými příběhy, právě naopak vidí, jak ten pacient u tvoření ožívá.
Měl by člověk, co zvažuje dobrovolničení v nemocnici, mít nějaké predispozice, schopnosti?
Já myslím, že ten, co má chuť to zkusit, už má všechno, co potřebuje. Zbytek se naučí. Komunikace s pacienty je samozřejmě v něčem trochu specifická, ale to si zájemci všechno natrénují při vstupním školení. A pokud by se zájemce o dobrovolničení necítil na setkávání s pacienty, tak se dá pomoci i z domu. Třeba právě přípravou „polotovarů“ na dílničky, může dělat přáníčka… Těch možností je spousta.
Takže ani argument, že člověk nemá čas v konkrétní dobu, neplatí…
Přesně tak, akce fungují tak, že paní koordinátorka obešle databázi dobrovolníků a přihlásí se ten, kdo zrovna může. V případě návštěv na odděleních by měla být dodržována určitá pravidelnost, ale pokud má zájemce jen omezené časové možnosti, může v dobrovolnickém programu najít formu pomoci, která bude vyhovovat jemu. Hodí se každá ruka, nás aktivních dobrovolníků je aktuálně málo.
Tak věřím, že vaše nadšení někoho chytne. ☺
Už jsem „ukecala“ jednoho kamaráda a nakonec uznal, že mu to dělá radost, když může pacienty rozveselit na akcích. Tak to udělalo radost i mně. Chápu, že když někomu vyprávím, že chodím na neurochirurgickou JIPku, zní to trochu děsivě, ale opravdu se dá najít vyhovující způsob pomoci pro každého.
Nikola chodí pravidelně za pacienty neurochirurgické JIP.
Novoroční relax pro dárce krve 🗓
Farmaceuti FNUSA připravují vlastní dětské léky proti horečce
Srazit nemocnému dítěti horečku sirupem či čípkem se stalo pro řadu rodičů nečekaně složitým problémem. Důvodem je masivní výpadek dětských antipyretik a analgetik, se kterým se potýkají lékárny napříč celou republikou. Farmaceuti Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně situaci řeší pomocí vlastních, individuálně připravovaných léků ve formě čípků.
Rodiče dětských pacientů v lékárnách FNUSA seženou čípky jak s ibuprofenem (60 mg a 125 mg), tak paracetamolem (100 mg). „Poptávka po těchto lécích je zvláště v tomto období, kdy se potýkáme se zvýšeným výskytem chřipky, velmi vysoká. Rozhodli jsme se proto začít připravovat čípky sami v našich prostorách, abychom alespoň částečně pokryli výpadek běžně dostupných léčiv. Denně takto připravíme více než 1000 čípků,“ uvedla vedoucí oddělení přípravy léčiv Nemocniční lékárny Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Mgr. Monika Pecháčková.
Ministerstvo zdravotnictví České republiky oznámilo, že se mu společně se Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) podařilo vyjednat dodávku 300 tisíc balení sirupu s obsahem ibuprofenu, která by měla dorazit do lékáren ještě před Vánocemi.
Vánoční darování krve ve FNUSA 🗓
Termíny očkování proti COVID-19 do konce roku
Očkovací centrum Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně bude do konce roku v provozu pouze v pátek 16. 12. a 23. 12. 2022 od 7:30 do 15:00. Zájemci o vakcínu proti nemoci COVID-19 se tak mohou v letošním roce dostavit pouze ve dvou termínech, neboť v týdnu 26. 12. 2022 – 1. 1. 2023 je očkování zcela zrušeno.
Děkujeme za pochopení.
U3V pro UNICEF 🗓 🗺
Srdečně zveme na charitativní akci U3F, do které jsou zapojeni i dobrovolníci z DobroCentra u sv. Anny. Uskuteční se na brněnském Komenského náměstí 2 v úterý 13. prosince 2022 v čase 13:00–18:00.
Předmětem charitativního projektu je prodej panenek, do jejichž výroby se zapojili posluchači U3V společně s dobrovolníky z DobroCentra u sv. Anny a PdF MU. Každá z vyrobených panenek má svůj rodný list, díky němuž tvůrce dostane zprávu, že jeho panenka byla adoptována a on tak pomohl zachránit dětský život. Zájemci si panenku mohou zakoupit za 600 Kč, což je částka, která umožní očkovat jedno dítě v rozvojové zemi (spalničky, záškrt, černý kašel, tetanus, tuberkulóza, dětská obrna). V průběhu celé akce budou k dispozici pokladničky UNICEF, aby bylo možné přispět i jakoukoliv jinou částkou.
Pro návštěvníky je kromě stánku s panenkami připraven bohatý doprovodný program, kdy nebude chybět ani přednáška o aktivitách DobroCentra u sv. Anny. Zájemci se dozví, co to obnáší být dobrovolníkem ve zdravotnickém zařízení (kapacita je omezená, doporučujeme rezervovat si místo předem – registrační formulář ZDE). Návštěvníci se mohou těšit také na zástupce organizace UNICEF, pěvecká a taneční vystoupení, drobné občerstvení nebo tvořivou dílnu.
Dobrovolnice FNUSA: Pomáhat může každý. Kdo říká, že ne, ten to nezkusil
„Nemoci tu budou, ať chci nebo ne. Můžu to ignorovat nebo pro pacienty něco udělat,“ říká šestadvacetiletá dobrovolnice Nikola Trochtová. Za pacienty Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně dojíždí kdykoliv, kdy je to pro ni možné, až z Ivanovic na Hané. V rámci dobrovolnického programu DobroCentrum u sv. Anny navštěvuje nemocné v těžkém stavu i ty, kterým zdravotní stav umožňuje třeba výtvarně tvořit. Přečtěte si při příležitosti dnešního Mezinárodního dne dobrovolníků její vyprávění o pomoci druhým.
Jste vystudovaná ajťačka, jak jste se k pomoci v sociální oblasti dostala?
Začala jsem pomáhat jedné paní po propuštění z nemocnice. Potom jsem se zapojila do projektu Diakonie Návštěvy proti samotě a pomáhala manželskému páru špatně se pohybujících seniorů, aby se dostali ven. Pak jsem se přihlásila do DobroCentra u sv. Anny, ale kvůli covidu jsem stihla pouze pohovor, než se uzavřela oddělení. Tam jsem pak začala docházet v září 2021 a od té doby dobrovolničím pravidelně.
Proč jste se rozhodla, že budete pomáhat?
To je strašně jednoduché, mě to zkrátka baví. Už to dělám jako jakýkoliv jiný koníček. Jestli tam je něco smysluplného, to já nevím, ale mně to sobecky přináší radost. A jsem strašně vděčná, že tato možnost dobrovolničení u sv. Anny existuje.
Prošla jste i výcvikem dlouhodobého dobrovolníka, který individuálně dochází na návštěvy za pacienty na lůžková oddělení. Jak s pacienty navazujete kontakt a vznikají třeba i nějaké hlubší vazby, vidíte se vícekrát?
Docházím na neurochirurgickou JIP, kde se pacienti rychle střídají. Jednou jsem se tam setkala s kamarádem, poprvé jsme se nepoznali, kvůli nádoru oslepl. Ležel tam pět týdnů, tak s tím jsem se viděla víckrát, jinak sestřičky většinou pacienty znají, ví, za kým mě mají poslat. Prosondují to a já už jdu jen na tip za konkrétními lidmi, kteří mají zájem. Také chodím na Doléčovací a rehabilitační oddělení, kde pacienti leží měsíce, tam je snazší ten vztah navázat, ale snažím se, aby bylo jasně vidět, že jsem jen dobrovolník.
Jak samotné setkání s pacientem probíhá?
Na té JIPce nic moc jiného než povídání si nelze. Někdy pacientům čtu, teď jsem si kvůli tomu pořídila čtečku. Poptávala jsem ji z druhé ruky a původní majitelka byla tak hodná, že mi ji přenechala zadarmo, když zjistila, za jakým to je účelem. Většinou to ale je o tom povídání. Je to kolikrát taková zpovědní chvilka, někteří pacienti jsou na tom opravdu špatně. Neví, co bude za den, natož za týden.
Musí to být dost psychicky náročné i pro vás…
To říká každý, ale můžu buď být doma a ignorovat to, nebo tam zkusit jít a něco dělat. Mně přijde lepší ta druhá varianta. Bude se to dít, ať už chci, nebo ne, tomu nezabráním. Takto můžu nemocným ten čas v nemocnici alespoň zpříjemnit, i když je to třeba jen čtení bible. Někteří si chtějí jen postěžovat. Pacientovi neuleví, když mu budu dávat svou zpětnou vazbu nebo názor, ale když ho vyslechnu. Tak sedím a poslouchám. Někdy je nejlepší mlčet.
Zažila jste nějaký osud, který pro vás byl opravdu silný?
Silné pro mě bylo, když mě poslali k mladé postižené dívce, která byla slepá, a v nemocnici s ní byla 24 hodin denně maminka. Byla prakticky dítě. A když jsem je viděla i s tou maminkou, tak to bylo nad mé síly, ale brečet jsem nemohla. Byla milá, veselá, všechno brala s humorem, tak jsem ji chvíli pohlídala, aby si maminka mohla odskočit na nákup. Tohle mě vzalo, protože si člověk říká, co z toho života má, a zároveň jak strašně náročné to musí být i pro tu maminku, pro celou rodinu.
Angažujete se také na jednorázových akcích, které dobrovolníci pořádají, například výtvarných dílničkách…
Ano, našila jsem například tašky, na které jsme potom s pacienty malovali. Tento formát se dost uchytil, takže jsem po volných chvílích ušila už asi padesát tašek a pokračuji. Sháníme látky, kde se dá.
Pro tyto účely DobroCentrum pořádá i pravidelné sbírky výtvarných potřeb…
Máme jednak číslo účtu, kam nám lidé v případě zájmu můžou poslat peníze, ze kterých výtvarné potřeby nakupujeme, ale většinou čerpáme právě z veřejných sbírek věcí ke tvoření, které už lidé nepotřebují. Pokud by měl někdo doma plonkové barvy, papíry, svíčky, samolepky a podobně, budeme moc rádi, pokud by nás tím obdaroval.
Doporučila byste lidem, kteří třeba přemýšlí o dobrovolničení v nemocnici, aby do toho šli?
Já bych to doporučila minimálně zkusit. Přirovnala bych to třeba k tomu, když prarodiče hlídají vnoučata – je to pro ně občas asi náročné, ale nabije je to energií. Každého jinak, ale je tam to vyvážení vynaloženého úsilí, člověk za to dostane něco zpět. Takže bych to zkusila, nikoho to dopředu na další spolupráce nezavazuje. Není ani potřeba chodit pravidelně na oddělení, stačí třeba jednou za čas pomoci na jednorázových akcích. Strašně nerada slyším, když někdo říká, že by to nemohl dělat. Když jde člověk pomoci například na dílničky, tak tam se nesetkává se smutnými příběhy, právě naopak vidí, jak ten pacient u tvoření ožívá.
Měl by člověk, co zvažuje dobrovolničení v nemocnici, mít nějaké predispozice, schopnosti?
Já myslím, že ten, co má chuť to zkusit, už má všechno, co potřebuje. Zbytek se naučí. Komunikace s pacienty je samozřejmě v něčem trochu specifická, ale to si zájemci všechno natrénují při vstupním školení. A pokud by se zájemce o dobrovolničení necítil na setkávání s pacienty, tak se dá pomoci i z domu. Třeba právě přípravou „polotovarů“ na dílničky, může dělat přáníčka… Těch možností je spousta.
Takže ani argument, že člověk nemá čas v konkrétní dobu, neplatí…
Přesně tak, akce fungují tak, že paní koordinátorka obešle databázi dobrovolníků a přihlásí se ten, kdo zrovna může. V případě návštěv na odděleních by měla být dodržována určitá pravidelnost, ale pokud má zájemce jen omezené časové možnosti, může v dobrovolnickém programu najít formu pomoci, která bude vyhovovat jemu. Hodí se každá ruka, nás aktivních dobrovolníků je aktuálně málo.
Tak věřím, že vaše nadšení někoho chytne. ☺
Už jsem „ukecala“ jednoho kamaráda a nakonec uznal, že mu to dělá radost, když může pacienty rozveselit na akcích. Tak to udělalo radost i mně. Chápu, že když někomu vyprávím, že chodím na neurochirurgickou JIPku, zní to trochu děsivě, ale opravdu se dá najít vyhovující způsob pomoci pro každého.
Nikola chodí pravidelně za pacienty neurochirurgické JIP.
Bari-klub 🗓
Mikulášské darování krve u sv. Anny 🗓
Nová dekontaminační jednotka pomůže životnímu prostředí
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně ročně vyprodukuje více než dvě stě tun nebezpečného odpadu, který musí být likvidován spalováním ve speciálně určených spalovnách. Snížit zátěž pro životní prostředí i náklady na jeho zpracování, a to až o sedmdesát procent, nemocnici pomůže nová dekontaminační jednotka.
Zařízení umožní zpracovat použité jehly, krevní konzervy, ochranné pomůcky, obvazy a další infekční odpad tak, že se s ním nebude muset dále nakládat jako s nebezpečným. Výrazně se zmenší také objem a hmotnost finálního odpadu, který se navíc může dále energeticky využít například jako palivo pro cementárny nebo pro zařízení TAP (tuhá alternativní paliva).
Dekontaminační jednotka se skládá z jednoho uzavřeného zařízení, do kterého se vkládá nebezpečný zdravotní odpad. „Stroj jej nejprve mechanicky zpracuje pomocí rotačních nožů, které dosahují rychlosti až patnáct set otáček za minutu, a díky následnému mikrovlnnému záření jej dekontaminuje dle požadavků nejpřísnějších evropských norem. Odpad je v této fázi vystaven teplotě přes sto deset stupňů Celsia,“ popsala proces vedoucí Odboru správy budov a provozu FNUSA Petra Böhmová a doplnila, že celý cyklus zabere zhruba půl hodiny a je počítačově monitorován a řízen.
Nová francouzská technologie je schválená Státním zdravotním ústavem a obdobná zařízení už fungují v některých dalších českých i evropských zdravotnických zařízeních. Náklady na pořízení a zprovoznění dekontaminační jednotky přesáhly osm milionů korun. Celý projekt je spolufinancován Evropskou unií z Fondu soudržnosti v rámci Operačního programu Životní prostředí.
Užívání léčebného konopí a jeho vliv na schopnost řídit vozidlo
I když je užívání léčebného konopí legalizováno v mnoha zemích, stále se objevuje mnoho protichůdných informací, týkajících se bezpečnosti jeho užívání. Na jednu z nich – konkrétně kombinaci užívání lékařského konopí a řízení motorového vozidla, se ve svém výzkumu zaměřili odborníci z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
Předepisování léčebného konopí je čím dál tím častější a týká se zejména pacientů s chronickou bolestí, kteří jsou rezistentní vůči konvenční léčbě. Jedna z účinných látek je také psychoaktivní delta-9- tetrahydrokanabinol, tedy velmi známé THC. Právě THC je jednou z omamných látek, na které se testují řidiči během dopravních kontrol vozidla, po dopravních nehodách apod. Povolená hodnota je přitom velmi nízká, bez postihu je možné mít v krvi pouze 2 ng/ml, od 10 ng/ml jde již o trestný čin.
Rozhodnutí o zaměření výzkumu přitom nebyla nahodilá záležitost. „Tento výzkum jsme realizovali na základě dotazů od našich pacientů. Zajímalo je, jestli předepsaná léčba nemá významný vliv na každodenní činnosti, zejména na řízení,“ uvedl první autor studie MVDr. Ing. Václav Trojan, Ph.D. vedoucí Cannabis Facility Mezinárodního centra klinického výzkumu.
Studie si tedy dala za úkol vyhodnotit koncentraci THC v krvi a ve slinách po perorálním podání léčebného konopí a zejména zhodnotit dobu potřebnou k poklesu hladiny THC pod hodnotu 2 ng/ml, kdy je z pohledu zákona řízení legální. „Studie se zúčastnilo dvacet pacientů s chronickou bolestí, kteří dlouhodobě užívají léčebné konopí,“ uvedl MUDr. Radovan Hřib z Centra léčby bolesti Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
Pacienti byli pro potřeby výzkumu rozděleni do dvou skupin, přičemž každé byly aplikovány rozdílné dávky léčebného konopí, konkrétně želatinové tobolky o hmotnosti 62,5 miligramů a 125 miligramů. U všech pacientů bylo přitom hodnoceno množství THC ve slinách a krvi v předem definovaných časových intervalech před a po podání dávky. „Hladiny THC ve slinách byly zjištěny nulové u obou skupin ve všech časových intervalech,“ řekl MVDr. Ing. Václav Trojan, Ph.D.
Hodnocení hladiny THC v krvi bylo prováděno na Ústavu soudního lékařství FNUSA. Na základě výsledků tohoto sledování vydalo doporučení také představenstvo České lékařské komory. Z něj vyplývá, že pokud pacient užívá konopí pro léčebné účely pod lékařským dohledem, v malé dávce na noc, není důvod podat podnět k odebrání řidičského oprávnění za splnění následujících podmínek: zákaz řízení motorového vozidla pacientem bezprostředně po požití léčebního konopí a v době cca 6 – 8 hodin poté; neřídit motorové vozidlo i po uplynutí této doby, pokud se pacient cítí být pod vlivem návykové látky.
„Toto doporučení bylo vydáno na základě ústního sdělení výsledků naší studie, jejíž výsledky vyšly letos v září také v odborném vědeckém časopise,“ dodal MUDr. Radovan Hřib.