2 600 perníčků napekli pro zdravotníky z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně brněnští katolíci.  Rozhodli se tak vyjádřit podporu personálu nemocnice a poděkovat za obětavou práci během pandemie onemocnění COVID-19. Při předání v kapli sv. Anny byly perníčky před zástupci klinik a oddělení i požehnány.

„Za zdravotníky se často modlíme, aby současnou situaci zvládli. A to, že jsme s nimi v myšlenkách, jsme chtěli nějakým způsobem i zhmotnit, aby o nás věděli,“ vysvětlila nemocniční kaplanka sestra Františka Mgr. Jana Majerčíková.

Do šíření výzvy i samotného pečení a zdobení perníčků se zapojila farnost sv. Tomáše, Brno-Lesná a Vysokoškolské katolické hnutí Brno. Zúčastnění akcí chtěli zaměstnancům vynahradit také plánovanou mši za zdravotníky ze sv. Anny v katedrále sv. Petra a Pavla, která musela být kvůli zhoršení pandemické situace zrušena.

Brněnští katolíci napekli perníčky pro zdravotníky.

Brněnští katolíci napekli perníčky pro zdravotníky.

Brněnští katolíci napekli perníčky pro zdravotníky.

Lékaři ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně varují před neuváženým používáním léku ivermectin, zvláště pak je-li určen primárně k veterinárním účelům. Tato forma ivermectinu není vhodná pro humánní použití a při podání člověku by mohla způsobit zdravotní komplikace. Ivermectin pro humánní účely je v současné době v České republice podáván spolu s dalšími léky pouze pečlivě vybraným covid+ pacientům, a to po posouzení jejich zdravotního stavu ošetřujícím lékařem.

Lékaři ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně se taktéž důrazně ohrazují proti tvrzení, že léčba ivermectinem představuje experimentální léčbu nepodloženou žádnými důkazy z klinických studií.

Kolektiv lékařů z I. interní kardioangiologické kliniky  se rozhodl použít ivermectin v rámci získání pilotních zkušeností a na podkladu doporučených postupů publikovaných skupinou amerických lékařů z aliance FLCCC a na podkladu dat z mnoha menších klinických a epidemiologických studií. Lék měl z těchto dostupných zdrojů velmi příznivé reference – co se týče efektivity i bezpečnosti. Jedná se o lék registrovaný k humánnímu použití, dovezený formou mimořádného dovozu v ČR neregistrovaného léku.

Existuje recentní stanovisko americké autority NIH – National Institutes of Health , která se problematikou užití ivermektinu zabývala na vědeckém panelu, je volně k dispozici a je datováno k 11. 2. 2021. Tam se konstatuje, že v současné době neexistují jasné argumenty pro ani proti použití ivermektinu v léčbě nemoci COVID-19. Argumenty pro chybí z důvodu absence velké, placebem kontrolované, randomizované studie. Argumenty proti byly revidovány oproti původnímu negativnímu stanovisku, došlo tedy k určitému pozitivnímu posunu v hodnocení uvedeného léku i touto vědeckou institucí.

Lékaři ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně užívají v léčbě covid+ nemocných veškeré dostupné doporučené postupy farmakologické i nefarmakologické léčby a do terapie nad rámec této standardní léčby i nadále zařazují u vhodných pacientů ivermectin jako součást výzkumného projektu hodnotícího efekt komplexní léčby nemoci COVID-19. Je připravena akademická studie, která by mohla přinést do této problematiky více exaktní vědecká data. Ke spoluúčasti jsou zvána také další zdravotnická zařízení či vědecké instituce.

 

Prof. MUDr. Lenka Špinarová, Ph.D., přednostka I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU

MUDr. Michal Rezek, primář I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU

Doc. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D. náměstek pro vědu a výzkum FNUSA

Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., emeritní přednosta I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU

MUDr. Jindřich Olšovský, Ph.D., primář II. interní kliniky FNUSA a LF MU, náměstek pro LPP FNUSA

Prohlášení lékařů FNUSA k léku ivermectin

Zdravotníci i administrativní pracovníci z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně od dnešního rána očkují vakcínou Pfizer seniory a pedagogické pracovníky ve Společenském domě v Hustopečích. Zatím budou denně očkovat 200 lidí.

Slavnostního otevření očkovacího centra v Hustopečích se zúčastnil i ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Vlastimil Vajdák, hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich a starostka Hustopečí Hana Potměšilová. „V Hustopečích bude očkovat jeden z našich mobilních očkovacích týmů, druhý ještě stále jezdí očkovat do domovů pro seniory v Jihomoravském kraji, naočkovali již klienty z poloviny těchto zařízení. V Hustopečích to v závislosti na množství vakcíny zatím vypadá na 200 očkovaných denně, kapacitu jsme však schopni navýšit až na 1000 denně,“ řekl Vlastimil Vajdák.

„Hustopeče jsou trochu atypické očkovací centrum, o něco menší, ale chtěli jsme ho tady udělat, přiblížit lidem očkování, aby nemuseli jezdit do krajských nemocnic,“ uvedl hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich.

„Jsme rádi nejen my, ale celý mikroregion. Denně komunikuji se starosty v rámci mikroregionu, spádovost je obrovská, kolem Hustopečí je zhruba 37 tisíc obyvatel. Máme hodně ohlasů od občanů, jsou velmi rádi, že nemusí nikam daleko jezdit,“ doplnila starostka Hustopečí Hana Potměšilová.

Dnes odstartovalo očkovací centrum v Hustopečích zkušebním provozem s první stovkou očkovaných. Číslo jedna měl pedagogický pracovník Antonín Tomeček (40 let). „Bydlím v Hustopečích a pracuji ve Středisku volného času v Pohořelicích. Jsem spokojený, že mohu využít tuhle šanci. Musíme udělat něco pro to, aby se situace zlepšila – očkování je určitě cestou.“ Jedním z prvních očkovaných seniorů byl Karel Žáček (80 let) z Velkých Němčic. „Právě jsem vakcínu dostal, zatím je to v pohodě. Přijel jsem i s manželkou a jsme šťastní, že jsme se nemuseli trmácet až do Brna.“

Zdravotníci FNUSA začali očkovat v Hustopečích Zdravotníci FNUSA začali očkovat v HustopečíchZdravotníci FNUSA začali očkovat v Hustopečích

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

3. března je každoročně připomínán Světový den sluchu. Důvodem je především snaha informovat veřejnost o možnostech léčby při ztrátě sluchu. Závažnou poruchou sluchu totiž trpí každý druhý senior ve věku nad 65 let. A podle lékařů naprostá většina starších lidí před svým okolím tento hendikep skrývá. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně pacientům pomáhají v poradně Centra kochleárních implantací na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU.

Klinika zajišťuje komplexní diagnostickou a léčebnou péči dospělým pacientům s poruchami sluchu. V roce 2012 vzniklo Centrum kochleárních implantací a také specializovaná poradna. „Poskytujeme zde konzultace kandidátům kochleární implantace nejen z jihomoravského regionu, ale i pacientům ze Zlínského kraje a Vysočiny. Pracoviště je úzce provázáno s Klinikou dětské ORL FNB, která zajištuje péči o dětské pacienty. Ročně v našem centru provedeme zhruba 50 implantací, z nichž asi polovina jsou implantace u dospělých pacientů,“ uvedl přednosta Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU doc. Břetislav Gál, Ph.D. a dodal, že centrum mimo jiné jako první v republice nabídlo svým pacientům plně implantabilní kostní sluchadlo. „Kromě kochleárních implantátů nabízíme pacientům také možnost implantátů pro přímé kostní vedení, ty fungují na principu tzv. kostních sluchadel. Ty převádějí zvuk na vibrace, které jsou kostmi lebky vedeny do vnitřního ucha. Jsou určena především pro pacienty, kteří nemohou nosit běžná sluchadla s tvarovkou ve zvukovodu, například pacienti trpící alergickými a zánětlivými výtoky z uší.“

Kochleární implantát nahrazuje sluch lidem, kteří se buď narodili jako neslyšící anebo sluch ztratili v průběhu života. Umožňuje převedení zvuku na elektrické impulzy, které jsou přenášeny přímo k zakončením sluchového nervu. „Tento princip kochleární implantát zásadně odlišuje od klasických sluchadel, které fungují na principu zesilovačů a k jejich dobrému účinku je nutné zachování alespoň zbytků sluchu. Obecně lze říci, že sluchadly můžeme úspěšně kompenzovat sluchové poruchy lehkého a středně těžkého stupně, zatímco kochleární implantát je indikován u osob, u kterých je poškození vnitřního ucha tak velké, že vede k těžké nedoslýchavosti či hluchotě a efekt sluchadel již není a nemůže být dostatečný,“ upozornil doc. Břetislav Gál a dodal: „Takový pacient se může prostřednictvím svého ORL lékaře nebo přímo objednat do naší specializované poradny. Prvním krokem je základní audiometrické vyšetření sluchu, které určí typ a tíži sluchové vady. Je-li pacient vhodným kandidátem, je současně obeznámen s postupem přípravy ke kochleární implantaci.“

Samotná operace je jen jedním z kroků úspěšné rehabilitace sluchu kochleární implantací.  Vlastní chirurgický výkon je prováděn v celkové anestezii a trvá průměrně dvě hodiny. „Při operaci je trvale zakotvena zapouzdřená elektronická část implantátu do podkožní kapsy za uchem a tenký elektrodový svazek implantátu zaveden pod kontrolou mikroskopu do vnitřního ucha. Ačkoliv je operace velmi specializovaná a delikátní, troufám si i na základě našich výsledků říci, že je bezpečná a s naprostým minimem závažných komplikací.  Pacient do zhojení rány zůstává v nemocnici a je propuštěn do domácího ošetření asi po 7-10 dnech po operaci. S odstupem cca 4-6 týdnů, po bezpečném vhojení implantátu, následuje zapojení a je zahájena rehabilitace sluchu, tedy proces nastavování a ladění zvukového procesoru specializovaným týmem v pracovně biomedicínského inženýra našeho centra,“ popsal přednosta Břetislav Gál, který také doplnil, že kochleární implantát nepředstavuje dokonalou náhradu tisíců smyslových buněk ve vnitřním uchu.

„Při prvním zapojení pacienti popisují zvuk zpravidla jako nepřirozený a robotický. Teprve v průběhu dalších sezení se učí zvuky zprvu správně rozpoznávat a přiřazovat k uchovaným vjemům ve sluchové paměti. Rehabilitace sluchu je snazší a rychlejší u dospělých pacientů s normálně vyvinutou řečí a tím efektivnější, čím kratší byl interval od ohluchnutí. Přestože má slyšení zprostředkované kochleárním implantátem řadu omezení, i na základě našich zkušeností lze říci, že ohluchlé pacienty dokážeme vrátit do světa slyšících a uživatelé kochleární implantace v naprosté většině dosáhnou porozumění řeči bez nutnosti odezírání,“ uzavřel téma doc. Břetislav Gál, Ph.D., přednosta Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU.

doc. MUDr. Břetislav Gál, Ph.D., přednosta Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku FNUSA a LF MU

Mikroskopické zavádění elektrody implantátu do vnitřního ucha

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz

Prof. MUDr. Ivan Rektor, CSc. z I. neurologické kliniky FNUSA a LF MU se svou celoživotní prací významně zasloužil o pozici Brna jako předního evropského centra v neurologii a výzkumu mozku. Bývalý přednosta kliniky a vedoucí Centra neurověd, výzkumu mozku a mysli Středoevropského technologického institutu CEITEC teď za svůj přínos pro region získal Cenu města Brna 2020 v oblasti lékařské vědy a farmacie.

Co Vás motivovalo k tomu, abyste se ve své profesní dráze zaměřil na neurologii a konkrétně pak epilepsii?

Můj otec byl psychiatr. Mozek mě přitahoval od puberty, ale po promoci jsem začínal v nemocnici v Uherském Hradišti na interně. Uvolnilo se tam místo na neurologii a ověřil jsem si, že mě obor  zajímá, i když možnosti byly tehdy podstatně menší než dnes. K epilepsii jsem se dostal až o pět let později, když jsem nastoupil jako asistent na neurologickou kliniku v Brně.

Když jste zakládal Centrum pro epilepsie Brno, inspiroval jste se ze svých bohatých zahraničních zkušeností…

Založení Centra předcházelo mých několik let v CNRS Gif sur Yvette na předměstí Paříže, kde jsem pracoval s epileptickými paviány Papio papio, a dva roky v centru chirurgie epilepsie na neurochirurgické klinice v Hȏpital Sainte-Anne (neboli nemocnice u sv. Anny) v Paříži, pod vedením zakladatele epileptochirurgie založené na stereo elektroencefalografii (SEEG) Pierre Bancauda. V Paříži jsem mohl zůstat natrvalo na slušné vědecké pozici, ale já jsem se cítil především jako klinik a po chvíli váhání – přece jenom, vyměnit Paříž za Brno – jsem se vrátil. Pozice šéfa I. neurologické kliniky FNUSA a LF MU mi umožnila přenést a rozvíjet v Brně to, co jsem se naučil v Paříži.

Jak si teď Česko v této oblasti stojí? Je péče o epileptické pacienty srovnatelná s úrovní v zahraničí?

Když jsme centrum zakládali, bylo to tehdy shodou okolností v době privatizace zdravotnictví, řada starších kolegů odešla z kliniky do privátu nebo do Bohunic a já jsem se ocitl na klinice s mimořádně nadanými a vysoce motivovanými mladými kolegy. To nám umožnilo  zavedení moderní terapie včetně chirurgie epilepsie, ale také centra pro Parkinsonovu nemoc a další extrapyramidová onemocnění. Později tak vznikla další centra – ikty,  demence,  roztroušená skleróza  atd. Tato centra vedou kdysi mladí kolegové, dnes stále ještě mladí profesoři, jako jsou Milan Brázdil, Irena Rektorová nebo Robert Mikulík, Martin Bareš je rektorem, všichni s mezinárodním renomé. A máme také mladé docenty, například Marek Baláž, Martina Bočková, právě habilitují Irena Doleželová a Martin Pail, centra vedou dále také Michal Dufek a Lenka Krajčovičová… Máme nadějné mladé kolegy, jejichž akademická kariéra je na vzestupu. Souhrnná odpověď je tedy ano, ve výše jmenovaných oborech jsme na evropské či světové úrovni. Vědeckému rozvoji pak velmi napomohlo to, že jsme zapojeni v CEITEC i FNUSA-ICRC.

Mimo oblast klinické neurologie se věnujete například výzkumu přenosu traumatu na potomky přeživších holokaustu. Můžete stručně vysvětlit, jak se následky přenáší?

Hotová a submitovaná je první část výzkumu, kde jsme analyzovali celoživotní psychologické a MR (magnetická rezonance) projevy u přeživších extrémního traumatu, tedy holokaustu, před více než sedmdesáti lety. Jeho známky, třeba postižení struktur mozku související se stresem,  jsou i dnes jasně patrné. Předběžné výsledky ukazují psychologické projevy stresu, ale i změny v konektivitě mezi mozkovými strukturami i v druhé a třetí generaci. Snažíme se zjistit, zda přenos je epigenetický nebo behaviorální, výsledky ale ještě nemáme.

Co je předmětem Vašeho výzkumného zájmu v poslední době?

Výzkumně se zaměřuji na epilepsii, ale také na Parkinsonovu nemoc, zejména hlubokou mozkovou stimulaci (DBS). Letos jsme získali granty na určení epileptogenní léze u multilezionální epilepsie a na DBS u Parkinsonovy nemoci a epilepsie. Máme ale i jiné projekty, např. výzkum hudby, zejména tzv. Mozartova efektu. Práce je založena na snímání intracerebrálními elektrodami, kdy jsme popsali mechanismus působení hudby na mozek. Právě  vyšla v European Journal of Neurology. Ve výzkumu dále pokračujeme.

V Brně žijete od svých patnácti let. Jste patriot?

Narodil jsem se v městě s deseti tisíci obyvateli, žil ve čtyřicetitisícovém i desetimilionovém městě, ale půlmilionové Brno se mi zdá optimální. Je tady dost kultury, díky osmdesáti tisícům vysokoškolských studentů město žije, je tady hodně cizinců. Brno má optimistickou atmosféru města s budoucností. Velmi se to liší od atmosféry před třiceti lety. A všude dojedu na kole.

Kde se tahle Vaše láska k cyklistice vzala?

V Uherském Hradišti, tam jezdily i babky v krojích na ortopedické vyšetření na kole. Když jsem se vrátil do Brna, zjistil jsem, že kolo mě baví, vidím zblízka svět kolem sebe a mám každý den pohyb. Takže v Brně samozřejmě, když není náledí nebo liják, tak jezdím denně, ale i na cestách, v Evropě, ale i v USA nebo Vietnamu. Vřele doporučuji.

Prof. Jiří Rektor

Anesteziologicko resuscitační klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU se loni na jaře stala první a jedinou na Moravě, která se začala starat o pacienty s nemocí COVID-19 v těžkém stavu. Prvního pacienta přijali na kliniku 16. března 2020. „Náš zdravotnický personál je po téměř roce péče o velký počet těžce nemocných, kteří navíc vyžadují speciální přístup, opravdu unavený. Pracují pořád vzorně, jen humoru ubývá,“ říká přednosta ARK prof. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.

V čem je pro vás horší aktuální vlna pandemie?

Navýšení počtu těžce nemocných přichází v době, kdy je celkový počet nemocných v nemocnicích vysoký. Rezervy rozšiřovat péči jsou menší než v předešlých vlnách. Navíc nám přibývá stále mladších nemocných s méně komorbiditami. Není stále jasné, zda je to vliv britské mutace nebo jiného faktoru.

Byli jste ve FNUSA první a chvíli i jediní, kdo se staral o covid+ pacienty. Učili jste potom ostatní zdravotníky, jak se k této nemoci a pacientům postavit?

Ano, bylo to nutné, protože nic podobného jsme předtím nezažili. Navíc u nás ve fakultní nemocnici léta nebylo infekční oddělení nebo klinika. Naše sestřičky také zaučovaly své kolegyně z ortopedické jednotky intenzivní péče. A musím smeknout – děvčata, která se v minulosti o takto těžce nemocné nikdy nestarala, jsou perfektní. Jen si občas povzdychnou, že by si „nějaké to koleno nebo kyčel“ pro odpočinutí také daly.

Jak aktuálně vypadá léčba pacienta s covidem na vaší klinice?

K nám se dostávají ti nejtěžší nemocní. To znamená intubovaní nebo na hranici intubace, takže až 95 procent z nich je na umělé plicní ventilaci. Tyto nejtěžší stavy stonají na naší JIP v průměru 14 dní a často i mnohem déle. To platí hlavně pro ty, kteří vyžadují náhradu plicních funkcí pomocí přístroje ECMO (mimotělní podpora života). U průměrného nemocného to vypadá většinou tak, že v prvních dvou až pěti dnech pacienta stabilizujeme, potřebuje často agresivní ventilaci, která vyžaduje uvedení do hlubokého umělého spánku. Poté ho postupně probouzíme, ventilaci jen podporujeme, snažíme se přejít na zcela spontánní ventilace (extubovat nebo odpojit pomocí přechodné tracheostomie – viz kdysi po operaci prezident Václav Havel). Nemocní mají často řadu komplikací trombotických, infekčních, selhávání dalších orgánů, například ledvin a podobně.

Dostanou se k vám pacienti přímo z domova?

Zdravotnická záchranná služba k nám přiveze zhruba 15–20 % nemocných, ostatní jsou přeloženi z jiných oddělení naší nemocnice nebo nemocnic v Jihomoravském kraji i mimo něj. Často se tak děje kvůli nutnosti použití přístroje ECMO nebo v posledních týdnech v rámci pomoci jiným krajům.

Daří se vám pacienty vyléčit a propustit domů?

Řekl bych, že ano, a docela dost, i když samozřejmě ne všechny. Ale nemocní nejdou od nás přímo domů. Vracíme je do mateřských nemocnic, na jiná oddělení naší nemocnice nebo jdou na následnou intenzivní péči, kde se musí doléčit.

Lékaři z covidového oddělení I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU vyzkoušeli u třiceti pacientů s onemocněním COVID-19 lék ivermektin. Diskutované antivirotikum podali pacientům s těžším průběhem nemoci.

Ivermektin podávali lékaři vybraným pacientům již od listopadu 2020. „Zatím se jedná o malý počet pacientů na to, abychom mohli dělat ucelené závěry. Nicméně tolerance léčby byla velmi dobrá, nežádoucí účinky minimální, zdravotní stav velké většiny pacientů se po užívání ivermektinu a ve spojení s další léčbou podařilo zlepšit natolik, že mohli být propuštěni domů,“ uvedl primář I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU MUDr. Michal Rezek.

Lékaři mají v úmyslu v léčbě ivermektinem pokračovat. „Ivermektin je levnější než ostatní léky, ale nyní je obtížně dostupný, protože v České republice zatím není registrovaný,“ konstatoval primář MUDr. Michal Rezek z I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc., je bývalým přednostou I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Za svůj profesní život napsal řadu odborných knih, publikoval desítky článků v prestižních tuzemských i zahraničních odborných časopisech. Byl národním koordinátorem několika významných klinických studií, byl mu udělen titul Fellow ­Evropské kardiologické společnosti. Kromě práce na klinice se nyní věnuje především studentům Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Vynikající kardiolog oslaví 25. února 70. narozeniny.

Ke studiu medicíny se rozhodl už na gymnáziu, a to poté, co vyslechl nadšený rozhovor starších spolužáků o návštěvě pitevny. „To mě tak zaujalo, že jsem se další rok na medicínu přihlásil. A to i přesto, že jsem byl vychován svým dědou prof. Klapkou, který byl matematikem na VUT. Matematické geny však přeskočily až na mé děti a vnuky…,“ řekl prof. Jiří Vítovec.

Prof. Vítovec byl pracovně „věrný“ Fakultní nemocnici u sv. Anny, strávil zde neuvěřitelných 46 let a působí tady doteď. Začínal na I. interní klinice, mnoho let pracoval na II. interní klinice a poté na I. interní kardioangiologické klinice, kterou vedl jako přednosta 10 let až do roku 2012, kdy se stal zástupcem přednosty pro oblast školství. „V současné době jsem hlavně učitelem, snažím se věnovat především 5. a 6. ročníku a výuku vnitřního lékařství směřovat k základním znalostem, které by měl mít praktický lékař. Nechci z nich vychovávat kardiology, hematology či další interní specializace – to má být úloha postgraduální výchovy. Dnešní studenti jsou na tom podobně jako my, jen s tím rozdílem, že mají daleko větší možnosti získávaní informací, stáží v zahraničí, ale na druhé straně toho musí více vstřebávat, medicína se nesmírně rozšířila,“ uvedl Jiří Vítovec.

A jak vidí letošní sedmdesátník budoucnost kardiologie? „Určitě v dalším pokroku ve všech zmíněných podoborech, ale hlavně rozvoj telemedicíny, který už vlastně začal. Ale moje přání je, abychom nezapomněli na ten lidský přístup k nemocnému, jak kdysi napsal Antoine de Saint-Exupéry: „Vím, že přijde den, kdy se člověk trpící neznámou chorobou odevzdá do rukou fyziků. Ti se jej na nic nezeptají, odeberou mu krev, stanoví různé veličiny, navzájem je vynásobí, všechny výsledky pak zkontrolují dle logaritmických tabulek a jedinou tabletou nemocného vyléčí. Já ale, pokud onemocním, raději navštívím nějakého starého doktora. Ten mne prohlédne, poslechne, nahmatá puls, prohmatá břicho. Pak si zapálí dýmku, odkašle si, podrbe se na bradě a usměje se na mne, aby zmírnil mou bolest. Vážím si nejen vědy, ale také lidské moudrosti.“ Pod to bych se podepsal,“ dodal s úsměvem prof. Jiří Vítovec.

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz 

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně získala z veřejné soutěže Ministerstva zdravotnictví České republiky na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu bezmála 48 milionů Kč. Z rekordního počtu padesáti připravených projektů uspělo jedenáct.

Mezi podpořenými projekty, kde je hlavní řešitel z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, dosáhl výjimečného výsledku Cerebrovaskulární výzkumný tým z Mezinárodního centra klinického výzkumu (FNUSA-ICRC). Financovány budou hned dva jeho projekty – Komplexní integrovaný rámec zdravotní péče pro zlepšení výsledného stavu pacientů po cévní mozkové příhodě v České republice (CARES CZ) s hlavním řešitelem prof. MUDr. Robertem Mikulíkem, Ph.D. a Biokompatibilní nanočástice jako cílené systémy pro dodávání léčiv a teranostik pro léčbu cévní mozkové příhody doc. RNDr. Jaroslava Turánka, CSc. Další vybraný projekt se zaměří na trénink dechových svalů jako způsob pre-habilitace před plicním resekčním zákrokem, hlavní řešitel je doc. MUDr. Ivan Čundrle, Ph.D. z Anesteziologicko resuscitační kliniky FNUSA a LF MU. Z jedenácti úspěšných projektů byl také jeden juniorský (věk řešitele do 35 let), a to Paměť vrozené imunity jako nástroj pro obranu organismu před mikrobiální a SARS-CoV-2 pneumonií se závažným průběhem Marca De Zuaniho Ph.D. z výzkumného týmu Buněčná a molekulární imunoregulace FNUSA-ICRC.

Schválené projekty, kde je FNUSA v pozici partnera, se zaměří například na výzkum Parkinsonovy choroby, epilepsie anebo Alzheimerovy choroby. Za zmínku určitě stojí také fakt, že v panelu Choroby oběhové soustavy zvítězil projekt Využití vysokofrekvenčního EKG k predikci negativní remodelace levé komory srdeční při chronické kardiostimulaci, na kterém se bude jako spoluřešitel podílet také Ing. Pavel Leinveber z výzkumného týmu Biomedicinské inženýrství FNUSA-ICRC.

„V nabité konkurenci je úspěšnost přes dvacet procent skvělým výsledkem. Je to důkaz vynikající práce všech kolegů ve výzkumu,“ uvedl Pavel Iványi, MBA, LL.M., výkonný ředitel Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv Anny v Brně (FNUSA-ICRC).

„Jde o úctyhodný výkon, pokud si uvědomíme, že projekty připravovali lékaři a výzkumníci s vysokým pracovním vytížením, navíc v tak složité situaci vzhledem k pandemii nemoci COVID-19,“ zdůraznil doc. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., náměstek pro vědu a výzkum Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Kompletní seznam úspěšných projektů:

  • NU21-09-00548 Komplexní integrovaný rámec zdravotní péče pro zlepšení výsledného stavu pacientů po cévní mozkové příhodě v České republice (CARES CZ) prof. MUDr. Robert Mikulík, Ph.D.
  • NU21-06-00086 Trénink dechových svalů jako způsob pre-habilitace před plicním resekčním zákrokem doc. MUDr. Ivan Čundrle, Ph.D.
  • NU21-08-00510 Biokompatibilní nanočástice jako cílené systémy pro dodávání léčiv a teranostik pro léčbu cévní mozkové příhody doc. RNDr. Jaroslav Turánek, CSc.
  • NU21J-05-00056 Paměť vrozené imunity jako nástroj pro obranu organismu před mikrobiální a SARS-CoV-2 pneumonií se závažným průběhem Marco De Zuani, Ph.D.
  • Spoluřešitelské projekty:
  • NU21-04-00445 Klinická odpovídavost na STN-DBS u Parkinsonovy nemoci: vliv vaskulárních, kardiovaskulárních, metabolických a zánětlivých komorbidit prof. MUDr. Ivan Rektor,  CSc.
  • NU21-04-00254 Detekce zóny počátku záchvatu u multi-lezionální epilepsie s užitím multimodálního neurozobrazování prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D.
  • NU21-04-00305 Analýza transkriptomu a metylace DNA u pacientů s fokální kortikální dysplázií MUDr. Martin Pail, Ph.D.
  • NU21-05-00438 Úloha alternativních forem uPAR v rozvoji imunopatologických reakcí – MUDr. Roman Hakl
  • NU21-08-00373 Patogeny indukovaná senescence jako spouštěcí faktor Alzheimerovy nemoci – MUDr. Kateřina Sheardová
  • NU21-06-00408 Prediktivní potenciál dynamických změn v subpopulacích neutrofilů a monocytů ve vývoji SIRS a sepse po operaci nebo traumatu. – Mgr. Jan Frič, Ph.D.
  • NU21-02-00584 Využití vysokofrekvenčního EKG k predikci negativní remodelace levé komory srdeční při chronické kardiostimulaci – Ing. Pavel Leinveber

 

Pět příslušníků Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje dnes nastoupilo na covidová oddělení do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Dalších pět přibude za týden. Hasiči zatím stráví ve FNUSA jeden měsíc.

Hasiči pomáhali ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně již v prosinci, a to v odběrovém centru při testování veřejnosti. V době největšího náporu byla jejich pomoc velmi vítaná – stejně jako nyní, kdy přibývá pacientů s onemocněním COVID-19 nejen na standardních, ale především na JIP lůžkách.

Kromě hasičů pomáhají ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně také vojáci útvaru Vojenské policie Olomouc i příslušníci Policie České republiky. „Na pomoc vojáků, policistů i hasičů si naši zdravotníci rychle zvykli. Přestože příslušníci nikdy předtím v nemocnici nepracovali, velmi brzy se v nové profesi zorientovali a byli platnými členy týmu. Jejich pomoci si moc vážíme,“ uvedla Mgr. Jana Zvěřinová, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Jeden z hasičů, jednadvacetiletý Tomáš Kazda, dnes nastoupil pomáhat na covidovou jednotku intenzivní péče na I. interní kardioangiologickou kliniku FNUSA a LF MU. „Nikdy jsem v nemocnici nepracoval, ale doufám, že tady budu platný. Chtěl jsem pomáhat, přihlásil jsem se dobrovolně,“ řekl Tomáš, který je u Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje teprve 7 měsíců.

Jeho kolegové budou pomáhat na covidových odděleních také na II. interní klinice, dermatovenerologické klinice a II. chirurgické klinice FNUSA a LF MU.

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel.: 543 182 006, dana.lipovska@fnusa.cz