Byť by se mohlo na první pohled zdát, že slovo „ranhojič“ dnes najdeme už pouze v historických románech, opak je pravdou. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně se vyškolené sestry – specialistky pro hojení ran – scházejí a edukují v rámci kulatého stolu ranhojiček.

Tematika hojení ran a defektů rozhodně není jednoduchá. Tato oblast se posouvá mílovými kroky dopředu a sestry z mnoha různých pracovišť nemocnice se musí neustále vzdělávat, absolvovat odborné semináře, certifikované kurzy a mít znalosti teoretické i praktické. „Pracuji v nemocnici již 31 let a z toho se 26 let zabývám hojením ran, vedu kurzy, přednáším, zajišťuji praktickou stáž studentek v kurzu Hojení ran a defektů a pořád se mám co učit. Péče o nemocné s chronickou ránou je složitý proces, který vyžaduje multidisciplinární přístup, logický postup, návaznost léčby a zapojení pacienta i rodiny do péče o ránu. Proto je důležité mít proškolený personál, mít vybrané sestry ranhojičky, které umí zhodnotit, popsat a zdokumentovat ránu, zjistit bolestivost rány u klienta, umět edukovat klienta i rodinu, navrhnout správný postup hojení, zajistit i zlepšení nutričního stavu pacienta, prostě stanovit jasný postup i plán,“ podotýká vrchní sestra II. chirurgické kliniky FNUSA a LF MU a garant ranhojiček ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně PaedDr. Mgr. Markéta Zapletalová, MBA.

Sestra, která se stala ranhojičkou, musí zvládat ustát i nepříjemné pachy, práci s larvální léčbou, pohled na velké rozpadlé rány, musí umět naslouchat a mít schopnost motivovat klienta a podpořit ho v dlouhé cestě za vyléčením. „Je to práce těžká, ale když vidíte úspěšně zvládnutou léčbu, spokojeného pacienta, kterému jste pomohli i k záchraně končetiny, jste šťastní a víte, že to, co děláte, má smysl,“ usmívá se Markéta Zapletalová.

Terapie léčby ran jsou různé. Jednou z nich je larvální terapie. Jedná se o alternativní metodu léčení a čištění ran pomocí sterilních larev bzučivky zelené, které se v medicínském prostředí přezdívá biologický nůž. Larvy lze použít při léčbě infikovaných ran a ran obsahujících mrtvou tkáň. „Larvy používáme například na léčbu ran u bércových vředů, proleženin, syndromu diabetické nohy nebo k vyčištění rány před transplantací. Larvy totiž dokáží produkovat vysoce účinné enzymy, které štěpí nekrotickou tkáň, živé buňky ale nepoškozují. Důležitou roli v této léčbě však hraje spolupráce pacienta i rodiny. Problémem totiž může být špatný psychický stav pacienta, nepříjemné vnímání pohybu v ráně a možnost krvácení z rány. Během léčby se musí řešit i nepříjemný zápach. Larvy podporují hojení ran, stimulují spodinu rány, zlepšují její prokrvení a podporují tvorbu granulační tkáně. Tzv. Maggot terapie je u nás na klinice používána již velice dlouho,“ upřesňuje vrchní sestra Markéta Zapletalová a dodává, že úspěšná je také podtlaková vakuová terapie. „Před lety jsme ji zaváděli jako vůbec první v České republice a velmi se osvědčila.“

Sestry ranhojičky zachraňují nejen končetiny

Už čtvrt století lékaři a sestry na Oddělení invazivní a intervenční kardiologie I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU odvracejí kardiologické problémy. Tým patří dlouhodobě k personálně nejstabilnějším a může se pochlubit mnoholetou odbornou činností a vysokou úrovní péče o pacienty s chronickými i akutními formami ischemické choroby srdeční. A to nejen v Brně, ale i v zahraničí.

První perkutánní transluminální koronární angioplastiku (PTCA) provedl MUDr. Ladislav Groch už 22. září 1991 v prostorách Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie, kde se tým intervenčních kardiologů Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně školil. K rozhodujícímu rozvoji ale došlo až po vybudování vlastní angiolinky v Hansenově budově a založení Oddělení invazivní a intervenční kardiologie v roce 1996, kdy v květnu lékaři implantovali první koronární stent.

Dnes zdravotníci provádějí zhruba 3000 koronarografií (rentgenové kontrastní vyšetření tepen) ročně, z toho 1500 koronárních angioplastik (rozšíření a zpevnění koronární tepny) a 350 přímých angioplastik u akutního infarktu myokardu. „Ve většině případů je využíván přístup k srdci radiální tepnou ze zápěstí,“ popisuje přednostka kliniky prof. MUDr. Lenka Špinarová, Ph.D., a dodává, že odborníci na klinice používají nejmodernější technologie a typy koronárních stentů.

Pro zobrazení koronárních tepen využívá oddělení kromě rentgenu i optickou koherentní tomografii s možností 3D rekonstrukce obrazu, intrakoronární ultrazvuk s virtuální histologií nebo infračervenou spektroskopii. „Vyšetřují se zde také nemocní se srdečním selháním, před i po ortotopické transplantaci srdce, provádí se i koronární angioplastiky na transplantovaném srdci. Dále se vyšetřují pacienti s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií, rovněž se u nás provádí alkoholová septální ablace a mnoho dalšího,“ popisuje přednostka kliniky profesorka Lenka Špinarová.

„V minulých letech se například podařilo rozšířit program strukturálních srdečních intervencí o program katetrové implantace chlopně,“ doplňuje MUDr. Jan Sitar, který v čele oddělení stojí od roku 2007. Budoucnost intervenční kardiologie je podle něj v dalším rozšiřování katetrových srdečních strukturálních intervencí, a to nejlépe na hybridních sálech v úzké spolupráci s kardiochirurgií.

Oddělení invazivní a intervenční kardiologie I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a LF MU je akreditovaným školicím centrem České lékařské komory s právem udělovat licence v oboru invazivní a intervenční kardiologie. Zajímavostí je, že se zde vyškolili nejen kardiologové z Česka a přilehlých států, ale například také z Nepálu, Indie, Turkmenistánu či Lotyšska. V Bulharsku tým kardiologů z FNUSA v průběhu deseti let kompletně zaškolil personál katetrizačních laboratoří ve třech nemocnicích – v Plevenu, Veliko Tarnovo a Varně. Obnášelo to nepřetržitou přítomnost jednoho z členů svatoanenského týmu a ve výsledku přineslo snížení mortality akutního srdečního infarktu v Bulharsku z cca 15 % na 4 %.

„I když moderní a pravidelně inovované přístrojové vybavení umožňuje hodnotit i složité nálezy a ošetřovat nejtěžší a komplexní postižení koronárního řečiště, nejcennějším zůstává stálý tým kvalitních lékařů, sester, sanitářů a všech zaměstnanců oddělení,“ uzavírá vedoucí lékař invazivní a intervenční kardiologie ve FNUSA MUDr. Jan Sitar.

Invazivní a intervenční kardiologie ve FNUSA slaví 25 let

 

V průběhu letošního 34. mezinárodního epileptologického kongresu, který proběhl virtuálně na přelomu srpna a září, byla tradičně udělena společná ocenění Mezinárodní ligy proti epilepsii (ILAE) a Mezinárodního byra pro epilepsie (IBE). Nejvýznamnější z nich je cena Ambassador for Epilepsy, která je vyhlašována vždy jednou za dva roky, a která byla v tomto roce udělena hned 14 nejvýznamnějším světovým epileptologům. Mezi nimi získal titul ambasadora, tedy nejvyšší ocenění na poli epileptologie, i prof. MUDr. Milan Brázdil, Ph.D. za výjimečný mezinárodní přínos pro pochopení podstaty epileptického onemocnění. „Musím říct, že si tohoto ocenění velmi vážím, je to největší pocta, které může neurolog na poli epileptologie dosáhnout,“ okomentoval cenu prof. Milan Brázdil, který je přednostou I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Titul ambasadora, který je udělován od roku 1968, je uznáním za výjimečné činy na poli epilepsie, a to v oblasti klinické, vědecko-výzkumné a vzdělávací. Profesor Milan Brázdil se epileptologii věnuje nepřetržitě od roku 1992. Od roku 1995 pravidelně publikuje a prezentuje výsledky svého výzkumu v oblasti epilepsie a klinické neurofyziologie ve vysoce hodnocených mezinárodních časopisech, účastní se mezinárodní výuky epilepsie v rámci mnoha setkání, kurzů a konferencí, je zvaným přednášejícím na prestižních odborných akcích v ČR i zahraničí. Od roku 2008 se spolupodílí na organizaci každoročního Evropského kurzu epileptochirurgie v Brně, kde pravidelně vyučuje studenty z celého světa. V roce 2016 profesor Brázdil spolupředsedal velmi úspěšnému 12. evropskému kongresu o epilepsii, který se konal v Praze a hostil více než 2300 delegátů z 87 zemí. Působil také jako člen mezinárodních a vědeckých organizačních výborů pro evropské kongresy o epilepsii ve Stockholmu (2014), Praze (2016) a Vídni (2018). V letech 1997 – 2015 zastupoval Českou republiku ve Vědeckém panelu pro epilepsii při Evropské federaci neurologických společností a od roku 2015 pokračuje ve své práci pro Vědecký panel pro epilepsii při Evropské akademii neurologie.

Profesor Milan Brázdil rovněž spoluzakládal v roce 1993 komplexní Centrum pro epilepsie Brno a společně s prof. Ivanem Rektorem stál v roce 1995 u zrodu vysoce interdisciplinárního epileptochirurgického programu. V současné době brněnské centrum, ve kterém působí prof. Brázdil od roku 2013 jako jeho vedoucí, provádí více než 90 operací za rok. Pod jeho vedením se rovněž stalo řádným členem Evropské referenční sítě pro epilepsie EpiCARE.

Prof. Milan Brázdil z FNUSA získal nejvyšší světové ocenění na poli epileptologie

Přímo v areálu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (v atriu za kaplí) se uskuteční v pátek 3. září 2021 v 19 hodin benefiční koncert nazvaný „Dueta pro sv. Annu“. Koncert navazuje na spolupráci nemocnice s Městským divadlem Brno, která vznikla během covidové pandemie.

Autorem nápadu a projektu „Dueta pro sv. Annu“ je herec, režisér a šéf muzikálové scény Městského divadla Brno Petr Gazdík. Ten v průběhu pandemie nemoci COVID-19 v roce 2021 se svými kolegy nahrál a nazpíval postupně devět písní a věnoval je jako podporu všem zdravotníkům ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Na koncertě zazní nejen dueta, ale také další muzikálové hity, které zazpívají společně s Petrem Gazdíkem Alena Antalová, Kristýna Daňhelová, Johana Gazdíková, Svetlana Janotová, Viktória Matušovová, Markéta Sedláčková, Martina Severová, Ivana Vaňková a Lukáš Vlček.

„Moc bych si přál, aby zdravotníci u sv. Anny věděli, že si jejich nasazení a úsilí zachraňovat lidské životy všichni opravdu vážíme – nejen teď, ale i kdykoliv jindy. Mám zprávy o tom, že je naše dueta v průběhu pandemie opravdu potěšila, a tak se moc těším, že nejen jim, ale i všem příchozím uděláme radost osobně,“ říká hlavní protagonista projektu Petr Gazdík a doplňuje ho ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Vlastimil Vajdák: „Jsem rád, že se můžeme závěrem léta takhle sejít a dopřát si díky Městskému divadlu Brno přímo v nemocnici kulturní zážitek. Doufám, že budeme ve spolupráci pokračovat a třeba se z podobných benefičních koncertů stane tradice.“

Vstupné na páteční koncert je dobrovolné, případný výtěžek „poputuje“ DobroCentru u sv. Anny, jehož dobrovolníci pomáhají pacientům zpestřit různými činnostmi pobyt v nemocnici.

Dueta pro sv. Annu

FNUSA zve na benefiční koncert v areálu nemocnice

V úterý 21. září se uskuteční již šestý ročník odkládané mezinárodní konference Konopí a věda. V prostorách Hvězdárny a planetária Brno odprezentují nejnovější poznatky o jedné z nejstarších kulturních rostlin světa odborníci z Česka i zahraničí. 

Zájemci se mohou na konferenci registrovat ZDE.

Konopí a věda VI.

Letošní houbařská sezóna zatím do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně „nepřivedla“ žádné pacienty s otravami nebo zažívacími problémy. Lékaři přesto varují před sběrem nesprávných hub i před jejich špatnou úpravou či skladováním.

Při cestě do lesa se rozhodně vyplatí pravidlo „co neznám, nesbírám“. Ale nejen to. „Na sběru a konzumaci hub jsou nebezpečné dvě věci. První je špatné skladovaní a nedostatečná úprava hub, které mohou způsobit zejména gastrointestinální potíže –  průjem a zvracení. U mladých pacientů většinou nehrozí žádné závažné komplikace, starší osoby vzhledem k riziku rozvoje dehydratace přijímáme na 24-48 hodin k infuzní léčbě a monitoraci životních funkcí.  Jde relativně o málo závažnou komplikaci a naštěstí se s ní potkáváme nejčastěji,“ uvedl MUDr. Aleš Průcha, vedoucí metabolické jednotky intenzivní péče II. interní kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU.

Druhou nebezpečnou věcí je požití jedovatých hub, které obsahují velkou škálu toxinů. Některé způsobují „pouze“ zažívací potíže. Například vzácný hřib satan, ale také většina hřibovitých hub, po rozkrojení modrajících, které obsahují termolabilní toxiny. Ty se adekvátně dlouhou tepelnou úpravou inaktivují. „Problém však nastane, když se tyto houby suší nebo ošetří jen krátkou tepelnou úpravou. Poté se velmi záhy objevují průjmy a zvracení,“ doplnil Aleš Průcha.

Závažnější problém způsobují houby obsahující látky na bázi isoxazolu, obsažené například v muchomůrce tygrované, kterou lze při neznalosti zaměnit za jedlou muchomůrku růžovku. „První příznaky otravy se projevují za zhruba půl hodiny, někdy to trvá i dvě až tři hodiny po požití pokrmu. Dostavují se zažívací problémy, člověk může být dezorientovaný, mít závratě, halucinace, čímž otrava připomíná alkoholové opojení. Vážné komplikace naštěstí hrozí jen výjimečně,“ upřesnil lékař Aleš Průcha a dodal: „Největším zdravotním problémem je skupina hub, které obsahují silné toxiny, jako jsou například amanitiny nebo faloidiny. Sem patří třeba muchomůrka zelená, ale také některé druhy malých bedel. Tyto toxiny se po vstřebání z trávicího traktu vážou na jaterní buňky a vedou k závažnému poškození jater, v nejtěžších případech k jaternímu selhání. První příznaky se objevují relativně pozdě, osm až deset hodin po konzumaci. Otrava se začne projevovat opět nejdříve průjmy a zvracením, které vedou k těžké dehydrataci nemocného. Poté následuje zrádná „klidová fáze“, kdy se může houbař naivně domnívat, že je v pořádku. V dalším průběhu otravy však dochází k akutnímu selhání jater, poté i ledvin, a neléčená intoxikace končí smrtí mezi sedmým a devátým dnem.“

V případě, že má pacient po požití hub jakékoliv zdravotní potíže, měl by vyhledat lékaře. Zdravotníkům pak pomůže, pokud s sebou přinese dané houby, jejich odřezky, produkt, který z nich připravil nebo biologické vzorky. Z těch je možné dohledat spóry či zbytky hub, jasně je identifikovat a zahájit adekvátní léčbu.

Pozor na houby, jejich úpravu i skladování

Venkovní areál Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v letošním roce prochází mnoha změnami. Tou nejviditelnější je nový mobiliář, funkční fontána nebo průběžné čištění fasády.

Pacienti si nejvíce pochvalují nové květinové záhony, výsadbu stromů a nové vybavení nemocničního areálu. Nemocnice pořídila 27 nových lavic, šest relaxačních lehátek, 10 křesel, pět stolků a nové odpadkové koše. To vše ze sponzorských darů (celkem 1.200 000 korun) a z nabídky renomované firmy mmcité, vyrábějící městský mobiliář. Novinkou je také fungující kašna s fontánou, která z technických důvodů nebyla v provozu od roku 2005. Pracovníci provozního úseku nemocnice průběžně opravují a renovují fasády jednotlivých budov i zdi vedle Hansenovy budovy, kterou ještě v letošním roce čeká také nová fasáda. U hlavní komunikace v nemocnici byl rovněž nedávno dodělán chodník, který z nepochopitelných důvodů úplně chyběl a lidé tak museli uhýbat projíždějícím autům.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně se také rozhodla otevřít vlastní bistro. Bistro u sv. Anny je zákazníkům k dispozici každý den, všední dny od 5:30 do 17:30 a o víkendech od 11:00 do 16:00. V nabídce jsou čerstvé bagety, chlebíčky, tortilly nebo sendviče, ale také domácí pomazánky a lahůdkové i zeleninové saláty, pečené i studené dezerty. Vše samozřejmě čerstvě připraveno v nemocniční kuchyni. V letních měsících je možné zakoupit i točenou zmrzlinu. Díky Bistru u sv. Anny mají nový benefit dárci krve, kteří po návštěvě odběrového centra Krevní banky FNUSA nyní získávají stokorunový voucher právě do nemocničního bistra. Platit lze hotově i platební kartou. Zaměstnanci mohou k úhradě využít také zaměstnaneckou kartu, se kterou mají navíc 5% slevu.

Nemocniční areál FNUSA letos mění podobu k lepšímu

Dnes bylo slavnostně ukončeno fungování očkovacího centra v Hustopečích. Centrum provozovala ve spolupráci s Městem Hustopeče a Jihomoravským krajem Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně od 8. března 2021. Celkem tady zdravotníci podali 48 tisíc dávek (1.+2.dávka) vakcíny Comirnaty od výrobce Pfizer/BioNTech.

V očkovacím centru v Hustopečích se vystřídalo několik desítek zdravotníků a administrativních pracovníků z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, která ještě provozuje očkovací centrum přímo v nemocnici a také v OC Olympia, kam mohou přijít neregistrovaní zájemci. „Myslím si, že naše očkovací centrum splnilo to, co se od něj očekávalo – totiž že jsme očkování přiblížili lidem z okolí tak, aby nemuseli jezdit do krajských nebo fakultních nemocnic,“ konstatoval ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně ing. Vlastimil Vajdák a dodal, že velké poděkování patří nejen zaměstnancům FNUSA, ale také dobrovolníkům, kteří v očkovacím centru v Hustopečích pomáhali. Zaměstnancům FNUSA, dobrovolníkům a všem spolupracovníkům poděkovali dnes osobně kromě ředitele Vlastimila Vajdáka také starostka Hustopečí Hana Potměšilová a náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Jan Zámečník.

Posledním očkovaným dnes byl místní rodák Stanislav Kralovič (29 let): „Hraji v kapele a očkování jsem potřeboval, vůbec jsem neváhal. Bydlím sice v Brně, ale vybral jsem si Hustopeče, protože jsem očkování spojil s návštěvou rodiny.“

Celkem se ve všech očkovacích centrech Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně k dnešnímu ránu podalo 144 tisíc dávek. 7. června to bylo nejvíce v jeden den – 1953. Nejvíce zájemců se nyní očkuje v OC Olympia. V prvních dvou týdnech to bylo denně 400-500 lidí, teď je to v průměru 350 lidí denně (ve FNUSA nyní 200-250 denně). Od začátku fungování tohoto očkovacího centra pro neregistrované podali naši zdravotníci 7800 dávek. Na výběr mají příchozí ze dvou vakcín. Buď jednodávkovou vakcínu Janssen (Johnson) anebo Comirnaty (Pfizer). Zhruba polovina lidí volí jednodávkovou vakcínu. Maximum očkovaných je ve věku 16-45 let, starší ročníky jsou ve výrazné menšině, nicméně zatím nejstarší očkovaný měl 90 let.

Prof. Lenku Špinarovou asi v odborných kruzích netřeba představovat. Známá kardioložka, přednostka I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, je jedinou ženou na tomto postu v České republice. Dnes slaví významné životní jubileum.

Paní profesorko, bylo pro Vás jako pro ženu těžké se dostat až sem, k pomyslnému vrcholu oboru kardiologie?

Musím přiznat, že to bylo velmi těžké. Neměla jsem žádné úlevy a kromě profese jsem zvládala i péči o rodinu a výchovu malého dítěte. Začínala jsem na okrese, kde jsem sloužila i osm služeb měsíčně, po roční mateřské dovolené jsem přešla na kliniku a tam začínala jako poslední sekundář. Sloužila jsem služby, udělala dvě atestace, potom Ph.D., v roce 2002 habilitaci a v roce 2005 profesuru. Byla jsem tehdy nejmladší profesorkou Vnitřního lékařství v oboru Kardiologie.

Jak jste se vůbec k medicíně a profesi kardioložky dostala?

Studium medicíny mně, tak říkajíc, vypadlo metodou vylučovací. Na gymnázium jsem chodila za doby totality, kdy se do humanitních předmětů míchala tehdejší ideologie. Mě velmi bavil dějepis a jazyky a původně jsem si myslela, že bych je mohla studovat. Ale tehdejší výklad byl proti mému přesvědčení, a tak jsem si oboje nechala pouze jako koníčka. Pro medicínu jsem se rozhodla až ve 4. ročníku na gymnáziu, protože do tohoto oboru se politika nepletla. Nebyla jsem tedy žádným zapáleným člověkem pro medicínu. Po absolvování teoretických oborů mě ale chytla klinická medicína, zejména interna – a z ní kardiologie. Měla jsem velké štěstí na výborné pedagogy a také na to, že jsem se zapojila do SVOČ (pozn. studentská vědecká a odborná činnost), kde se nám velmi věnoval prof. Dvořák z II. interní kliniky FNUSA. Díky němu naše skupinka třikrát vyhrála fakultní kolo, dvakrát i celostátní. A díky němu jsem se také naučila přednášet a začala výzkumnou práci.

Co máte na profesi kardioložky nejraději a co naopak ne?

Líbí se mně mnohotvárnost a pestrost kardiologie. Není to v žádném případě běžná rutina. Každý si navíc může vybrat pole zájmů, které ho baví. Jsou zde specializace invazivní, přístrojové, zobrazovací metody, diagnostické či farmakoterapie. Já sama se zabývám srdečním selháním, transplantací srdce, echokardiografií a farmakoterapií. Bylo štěstím, že jsem od 90. let mohla vidět vznik a rozvoj všech klíčových oborů kardiologie: začátky intervenční kardiologie, elektrofyziologie i transplantace srdce. A co mě spíše zatěžuje? Jednoznačně administrativa a papírování, které s sebou přináší vedoucí funkce. Paradoxně v době počítačů této činnosti neubývá, ale naopak ji přibývá.

Jakými pacienty se vlastně zabýváte nejčastěji?

Mým zájmem je srdeční selhání a transplantace srdce. Měla jsem to štěstí, že jsem stála s prof. Tomanem, bývalým přednostou naší kliniky, u zrodu kardiologické části programu transplantace srdce. První transplantace byla v Brně provedena prof. Černým v roce 1992 a do dnešní doby úzce s Centrem kardiovaskulární a transplantační chirurgie spolupracujeme. Z naší kliniky jako z terciárního kardiologického centra vychází indikace transplantace, která je následně probrána společně s kardiochirurgy na indikační komisi. Pacienti jsou potom po dobu čekání na transplantaci sledováni na našem pracovišti, na operaci předáni na kardiochirurgii, kde většinou tráví 3–4 týdny, aby byli dále trvale sledováni u nás.

Jak vybíráte, pro koho je vhodné jaké srdce?

Aby mohl být pacient transplantovaný, tak na jedné straně musí být závažně kardiologicky nemocný, na druhé straně nesmí mít významné komorbidity (pozn. současný výskyt více nemocí), které by limitovaly jeho dlouhodobé přežívání. A samozřejmě velmi důležitá je motivace pacienta a jeho ochota spolupracovat. Srdce se vybírá na základě shody v proporcích a shodě v krevní skupině. Vyšetřují se rovněž speciální imunologické parametry a míra shody. Po úspěšné transplantaci se pacienti znovu vrátí do běžného života, mohou se věnovat své rodině, svým koníčkům, někteří začínají i sportovat. Drtivou většinou si pacienti nové šance váží a dbají všech doporučení a užívají medikaci. Bohužel jsou i výjimky – naštěstí málo časté – kterým tzv. narostou křídla, přestanou užívat léky a potom skončí špatně. Řada pacientů má rovněž problém zpracovat, že srdce, které mají, patřilo někomu jinému. Někdy trvá i léta, než je přijmou za své.

S transplantovanými jste i poté v kontaktu…

Naši transplantovaní pacienti jsou společensky velmi aktivní a mají svou pacientskou organizaci – Spolek Markéta. Každý rok se scházejí na jeden víkend, kdy jsou přítomni i ošetřující lékaři, společně rozebírají své problémy a společně si také zasportují i užijí společenského večera. Tradiční je utkání ve volejbalu mezi družstvem pacientů a zdravotníků. Výsledek dosud odehraných utkání je zatím nerozhodný, tak uvidíme letošní rok (úsměv). Setkání s pacienty je vždy emočním zážitkem, protože člověk si říká, že kdyby nebylo transplantace, tak tito lidé tady již vůbec nejsou. Velmi dojemné bývá předávání druhých rodných listů s datem transplantace – tedy druhých narozenin.

Prof. Špinarová jubiluje

Prof. Lenka Špinarová při odhalení pamětní desky a sochy dárců orgánů v kapli sv. Anny.

Váš manžel je také kardiolog. Nosíte si práci domů? Není to někdy pro vztah zátěž?

S manželem jsme spolužáci z ročníku z fakulty. Dělali jsme spolu i SVOČ a již od dob studentských jsme spolu soutěžili, kdo bude lepší, kdo čeho dosáhne. Tato soutěživost v nás zůstala i po promoci a jen díky tomu jsme dosáhli oba profesury. Kdybychom se navzájem nepotkali, tak bychom asi oba skončili jako ambulantní kardiologové. Tím, že jsme byli každý na jiném pracovišti, tak jsme mohli rozvinout spolupráci svých klinik, dělat multicentrické projekty, vzpomněla bych třeba registr AHEAD v oblasti akutního srdečního selhání nebo FAR NHL v oblasti chronického srdečního selhání. Měli jsme také navzájem pro svou práci pochopení, společně jsme jezdili na konference nebo sjezdy, kde jsme oba přednášeli. Dlouhou dobu jsme si nosili práci i domů, týkalo se to zejména přípravy přednášek nebo psaní článků. V posledních třech letech, kdy máme krásnou vnučku, jsme ale učinili rozhodnutí, že volný čas doma budeme věnovat jí. Týká se to i společných dovolených, práce musela trochu ustoupit. V našem věku už chceme mít práci pouze v práci.

Kardioložkou je i Vaše dcera. Je to proto, že vlastně vyrůstala v „tématu kardiologie“?

Prostředí mělo na dceru určitě vliv. Jako dítě s námi bývala i ve službách v nemocnici. Nicméně po gymnáziu řekla, že určitě na lékařskou fakultu nepůjde a přihlásila se na odbornou biologii na Přírodovědecké fakultě MU, kde úspěšně ukončila první ročník. Sama pak přišla s poznáním, že obecné přírodovědné zaměření ji nebaví, a že raději půjde na medicínu. Na lékařské fakultě až do posledního ročníku tvrdila, že půjde k lékové firmě, a proto současně vystudovala i magisterský obor z ekonomie. Když jsme se s tím již vyrovnali a snažili se jí pomoci najít místo, v posledním semestru řekla, že bude dělat kardiologii u mě na klinice. Sama si našla svou cestu a v oboru se jí zalíbilo. Chytlo ji i přednášení, takže opakovaně vystoupila na národních i mezinárodních akcích a v průběhu mateřské dovolené dopsala svou Ph.D. práci. Letos složila i atestaci z kardiologie, baví ji echokardiografie, klinická kardiologie a mimo kliniky pracuje také v soukromé ambulanci. Sama za námi přichází se zajímavými případy, které konzultuje a je vidět, že ji to baví. Mám od ní i hezkou fotku vnučky, kdy si zkusila vzít do ruky ultrazvukovou sondu… (smích) Tak třeba se klube další „pokračovatel“.

Jste špičkou ve svém oboru. Přesto, máte ještě nějaké mety nebo přání?

Dosáhla jsem svého profesního vrcholu a nemám v mém věku již žádné ambice dalšího růstu. Rozhodně nejsem typ, který by pokračoval dále v politických funkcích. Jsem velmi ráda, že jsem si připravila výborného nástupce, který je národně i mezinárodně uznávanou kapacitou v kardiologii a ve specializaci srdeční selhání a transplantace, a kterému po vypršení mé funkce předám kliniku. Každý má mít soudnost a odejít z funkce, dokud je v kondici. To je i můj úmysl. Budu se dále věnovat studentům, přednášet, mít svou ambulanci a také čas na rodinu, především na vnučku.

Zbývá Vám čas na koníčky, jiné zájmy než kardiologii?

Čas na koníčky byl dříve ohraničený, nyní ho již mám více a do budoucna ho chci mít ještě víc. Mám ráda jazyky, historii, cestování, četbu knížek. Volný čas trávím ráda na chalupě na Vysočině s rodinou a také v zahraničí u moře. Mám velkou motivaci ukázat celý krásný svět vnučce, a předat jí své bohaté zkušenosti, aby se jednou mohla sama rozhodnout, jakou cestou se v životě vydá.

Daruj krev, zachraň život a pojď do Zoo Brno! Takový podtitul má akce odběrového centra Krevní banky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, která se uskuteční v týdnu od 9. do 13. srpna a všem dárcům přinese kromě obvyklých benefitů také volné vstupenky do brněnské zoologické zahrady. 

V průběhu léta bývá nedostatek krevních zásob standardním tématem, letos je však situace ještě horší, a to zejména kvůli dohánění odložené operativy při pandemii. Krevní banka tak doufá, že i díky spolupráci se Zoo Brno přijde darovat krev více lidí. „V průběhu léta tradičně bojujeme s odklady odběrů kvůli dovoleným v rizikových oblastech nebo přisátým klíšťatům – v obou případech si dárci musí dát měsíční pauzu. Často jsou odběry rušeny také kvůli infektům, letním angínám a podobně,“ vysvětlila primářka Krevní banky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně MUDr. Jarmila Celerová.

Nejvýraznější nedostatek krevních zásob má nemocnice aktuálně ve skupině B negativní, podstav oproti standardním zásobám je ale patrný ve všech skupinách. Situace se navíc může rychle měnit, proto v odběrovém centru uvítají každého, kdo může přijít a splňuje podmínky pro darování krve.

Zájemci se mohou objednávat prostřednictvím online rezervačního formuláře nebo telefonicky na tel. čísle 543 182 190.

Před registrací prosím věnujte pozornost dočasným omezením dárcovství.

Za krev do Zoo!