Venkovní areál Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně v letošním roce prochází mnoha změnami. Tou nejviditelnější je nový mobiliář, funkční fontána nebo průběžné čištění fasády.

Pacienti si nejvíce pochvalují nové květinové záhony, výsadbu stromů a nové vybavení nemocničního areálu. Nemocnice pořídila 27 nových lavic, šest relaxačních lehátek, 10 křesel, pět stolků a nové odpadkové koše. To vše ze sponzorských darů (celkem 1.200 000 korun) a z nabídky renomované firmy mmcité, vyrábějící městský mobiliář. Novinkou je také fungující kašna s fontánou, která z technických důvodů nebyla v provozu od roku 2005. Pracovníci provozního úseku nemocnice průběžně opravují a renovují fasády jednotlivých budov i zdi vedle Hansenovy budovy, kterou ještě v letošním roce čeká také nová fasáda. U hlavní komunikace v nemocnici byl rovněž nedávno dodělán chodník, který z nepochopitelných důvodů úplně chyběl a lidé tak museli uhýbat projíždějícím autům.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně se také rozhodla otevřít vlastní bistro. Bistro u sv. Anny je zákazníkům k dispozici každý den, všední dny od 5:30 do 17:30 a o víkendech od 11:00 do 16:00. V nabídce jsou čerstvé bagety, chlebíčky, tortilly nebo sendviče, ale také domácí pomazánky a lahůdkové i zeleninové saláty, pečené i studené dezerty. Vše samozřejmě čerstvě připraveno v nemocniční kuchyni. V letních měsících je možné zakoupit i točenou zmrzlinu. Díky Bistru u sv. Anny mají nový benefit dárci krve, kteří po návštěvě odběrového centra Krevní banky FNUSA nyní získávají stokorunový voucher právě do nemocničního bistra. Platit lze hotově i platební kartou. Zaměstnanci mohou k úhradě využít také zaměstnaneckou kartu, se kterou mají navíc 5% slevu.

Prof. Lenku Špinarovou asi v odborných kruzích netřeba představovat. Známá kardioložka, přednostka I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, je jedinou ženou na tomto postu v České republice. Dnes slaví významné životní jubileum.

Paní profesorko, bylo pro Vás jako pro ženu těžké se dostat až sem, k pomyslnému vrcholu oboru kardiologie?

Musím přiznat, že to bylo velmi těžké. Neměla jsem žádné úlevy a kromě profese jsem zvládala i péči o rodinu a výchovu malého dítěte. Začínala jsem na okrese, kde jsem sloužila i osm služeb měsíčně, po roční mateřské dovolené jsem přešla na kliniku a tam začínala jako poslední sekundář. Sloužila jsem služby, udělala dvě atestace, potom Ph.D., v roce 2002 habilitaci a v roce 2005 profesuru. Byla jsem tehdy nejmladší profesorkou Vnitřního lékařství v oboru Kardiologie.

Jak jste se vůbec k medicíně a profesi kardioložky dostala?

Studium medicíny mně, tak říkajíc, vypadlo metodou vylučovací. Na gymnázium jsem chodila za doby totality, kdy se do humanitních předmětů míchala tehdejší ideologie. Mě velmi bavil dějepis a jazyky a původně jsem si myslela, že bych je mohla studovat. Ale tehdejší výklad byl proti mému přesvědčení, a tak jsem si oboje nechala pouze jako koníčka. Pro medicínu jsem se rozhodla až ve 4. ročníku na gymnáziu, protože do tohoto oboru se politika nepletla. Nebyla jsem tedy žádným zapáleným člověkem pro medicínu. Po absolvování teoretických oborů mě ale chytla klinická medicína, zejména interna – a z ní kardiologie. Měla jsem velké štěstí na výborné pedagogy a také na to, že jsem se zapojila do SVOČ (pozn. studentská vědecká a odborná činnost), kde se nám velmi věnoval prof. Dvořák z II. interní kliniky FNUSA. Díky němu naše skupinka třikrát vyhrála fakultní kolo, dvakrát i celostátní. A díky němu jsem se také naučila přednášet a začala výzkumnou práci.

Co máte na profesi kardioložky nejraději a co naopak ne?

Líbí se mně mnohotvárnost a pestrost kardiologie. Není to v žádném případě běžná rutina. Každý si navíc může vybrat pole zájmů, které ho baví. Jsou zde specializace invazivní, přístrojové, zobrazovací metody, diagnostické či farmakoterapie. Já sama se zabývám srdečním selháním, transplantací srdce, echokardiografií a farmakoterapií. Bylo štěstím, že jsem od 90. let mohla vidět vznik a rozvoj všech klíčových oborů kardiologie: začátky intervenční kardiologie, elektrofyziologie i transplantace srdce. A co mě spíše zatěžuje? Jednoznačně administrativa a papírování, které s sebou přináší vedoucí funkce. Paradoxně v době počítačů této činnosti neubývá, ale naopak ji přibývá.

Jakými pacienty se vlastně zabýváte nejčastěji?

Mým zájmem je srdeční selhání a transplantace srdce. Měla jsem to štěstí, že jsem stála s prof. Tomanem, bývalým přednostou naší kliniky, u zrodu kardiologické části programu transplantace srdce. První transplantace byla v Brně provedena prof. Černým v roce 1992 a do dnešní doby úzce s Centrem kardiovaskulární a transplantační chirurgie spolupracujeme. Z naší kliniky jako z terciárního kardiologického centra vychází indikace transplantace, která je následně probrána společně s kardiochirurgy na indikační komisi. Pacienti jsou potom po dobu čekání na transplantaci sledováni na našem pracovišti, na operaci předáni na kardiochirurgii, kde většinou tráví 3–4 týdny, aby byli dále trvale sledováni u nás.

Jak vybíráte, pro koho je vhodné jaké srdce?

Aby mohl být pacient transplantovaný, tak na jedné straně musí být závažně kardiologicky nemocný, na druhé straně nesmí mít významné komorbidity (pozn. současný výskyt více nemocí), které by limitovaly jeho dlouhodobé přežívání. A samozřejmě velmi důležitá je motivace pacienta a jeho ochota spolupracovat. Srdce se vybírá na základě shody v proporcích a shodě v krevní skupině. Vyšetřují se rovněž speciální imunologické parametry a míra shody. Po úspěšné transplantaci se pacienti znovu vrátí do běžného života, mohou se věnovat své rodině, svým koníčkům, někteří začínají i sportovat. Drtivou většinou si pacienti nové šance váží a dbají všech doporučení a užívají medikaci. Bohužel jsou i výjimky – naštěstí málo časté – kterým tzv. narostou křídla, přestanou užívat léky a potom skončí špatně. Řada pacientů má rovněž problém zpracovat, že srdce, které mají, patřilo někomu jinému. Někdy trvá i léta, než je přijmou za své.

S transplantovanými jste i poté v kontaktu…

Naši transplantovaní pacienti jsou společensky velmi aktivní a mají svou pacientskou organizaci – Spolek Markéta. Každý rok se scházejí na jeden víkend, kdy jsou přítomni i ošetřující lékaři, společně rozebírají své problémy a společně si také zasportují i užijí společenského večera. Tradiční je utkání ve volejbalu mezi družstvem pacientů a zdravotníků. Výsledek dosud odehraných utkání je zatím nerozhodný, tak uvidíme letošní rok (úsměv). Setkání s pacienty je vždy emočním zážitkem, protože člověk si říká, že kdyby nebylo transplantace, tak tito lidé tady již vůbec nejsou. Velmi dojemné bývá předávání druhých rodných listů s datem transplantace – tedy druhých narozenin.

Váš manžel je také kardiolog. Nosíte si práci domů? Není to někdy pro vztah zátěž?

S manželem jsme spolužáci z ročníku z fakulty. Dělali jsme spolu i SVOČ a již od dob studentských jsme spolu soutěžili, kdo bude lepší, kdo čeho dosáhne. Tato soutěživost v nás zůstala i po promoci a jen díky tomu jsme dosáhli oba profesury. Kdybychom se navzájem nepotkali, tak bychom asi oba skončili jako ambulantní kardiologové. Tím, že jsme byli každý na jiném pracovišti, tak jsme mohli rozvinout spolupráci svých klinik, dělat multicentrické projekty, vzpomněla bych třeba registr AHEAD v oblasti akutního srdečního selhání nebo FAR NHL v oblasti chronického srdečního selhání. Měli jsme také navzájem pro svou práci pochopení, společně jsme jezdili na konference nebo sjezdy, kde jsme oba přednášeli. Dlouhou dobu jsme si nosili práci i domů, týkalo se to zejména přípravy přednášek nebo psaní článků. V posledních třech letech, kdy máme krásnou vnučku, jsme ale učinili rozhodnutí, že volný čas doma budeme věnovat jí. Týká se to i společných dovolených, práce musela trochu ustoupit. V našem věku už chceme mít práci pouze v práci.

Kardioložkou je i Vaše dcera. Je to proto, že vlastně vyrůstala v „tématu kardiologie“?

Prostředí mělo na dceru určitě vliv. Jako dítě s námi bývala i ve službách v nemocnici. Nicméně po gymnáziu řekla, že určitě na lékařskou fakultu nepůjde a přihlásila se na odbornou biologii na Přírodovědecké fakultě MU, kde úspěšně ukončila první ročník. Sama pak přišla s poznáním, že obecné přírodovědné zaměření ji nebaví, a že raději půjde na medicínu. Na lékařské fakultě až do posledního ročníku tvrdila, že půjde k lékové firmě, a proto současně vystudovala i magisterský obor z ekonomie. Když jsme se s tím již vyrovnali a snažili se jí pomoci najít místo, v posledním semestru řekla, že bude dělat kardiologii u mě na klinice. Sama si našla svou cestu a v oboru se jí zalíbilo. Chytlo ji i přednášení, takže opakovaně vystoupila na národních i mezinárodních akcích a v průběhu mateřské dovolené dopsala svou Ph.D. práci. Letos složila i atestaci z kardiologie, baví ji echokardiografie, klinická kardiologie a mimo kliniky pracuje také v soukromé ambulanci. Sama za námi přichází se zajímavými případy, které konzultuje a je vidět, že ji to baví. Mám od ní i hezkou fotku vnučky, kdy si zkusila vzít do ruky ultrazvukovou sondu… (smích) Tak třeba se klube další „pokračovatel“.

Jste špičkou ve svém oboru. Přesto, máte ještě nějaké mety nebo přání?

Dosáhla jsem svého profesního vrcholu a nemám v mém věku již žádné ambice dalšího růstu. Rozhodně nejsem typ, který by pokračoval dále v politických funkcích. Jsem velmi ráda, že jsem si připravila výborného nástupce, který je národně i mezinárodně uznávanou kapacitou v kardiologii a ve specializaci srdeční selhání a transplantace, a kterému po vypršení mé funkce předám kliniku. Každý má mít soudnost a odejít z funkce, dokud je v kondici. To je i můj úmysl. Budu se dále věnovat studentům, přednášet, mít svou ambulanci a také čas na rodinu, především na vnučku.

Zbývá Vám čas na koníčky, jiné zájmy než kardiologii?

Čas na koníčky byl dříve ohraničený, nyní ho již mám více a do budoucna ho chci mít ještě víc. Mám ráda jazyky, historii, cestování, četbu knížek. Volný čas trávím ráda na chalupě na Vysočině s rodinou a také v zahraničí u moře. Mám velkou motivaci ukázat celý krásný svět vnučce, a předat jí své bohaté zkušenosti, aby se jednou mohla sama rozhodnout, jakou cestou se v životě vydá.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně zahájila ve středu 21. července  provoz očkovacího centra v OC Olympia Brno. Původně se centrum mělo otevřít ve 12:00 hodin. Lidé se však začali scházet už po 8. hodině ranní, proto zdravotníci spustili očkování již v 10:30. Očkovací centrum je určeno všem zájemcům starším 16 let bez nutnosti předchozí registrace, a to včetně samoplátců. Funguje každý den od 10:00 do 20:00 hodin.

Příchozí mají na výběr z dvou vakcín – dvoudávkové Comirnaty (výrobce Pfizer/BioNTech) a jednodávkové Janssen (výrobce Johnson&Johnson). V případě vakcíny Comirnaty získají lidé termín podání druhé dávky přímo na místě. „Lidé s sebou musí mít pouze průkaz totožnosti a kartičku zdravotní pojišťovny. Pro urychlení si také mohou vytisknout a vyplnit předem informovaný souhlas a přinést ho k očkování,“ upozorňuje vedoucí očkovacího centra v Olympii MUDr. Libor Urbánek. Formulář informovaného souhlasu je ke stažení na stránkách Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně www.fnusa.cz.

„V současné době provozuje naše nemocnice tři očkovací centra. Jedno přímo v areálu FNUSA, další v Hustopečích a nyní jsme tedy otevřeli očkovací centrum v Olympii. Nutno dodat, že očkovací centrum v Hustopečích zavíráme 9. srpna. Proto jsem rád, že můžeme nabídnout novou variantu, navíc pro neregistrované a dokonce s výběrem ze dvou vakcín,“ uvedl ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Ing. Vlastimil Vajdák.

Před očkováním v OC Olympia není nutná žádná speciální příprava, naočkovat se mohou nechat i těhotné ženy po 12. týdnu těhotenství a kojící maminky. Centrum je připraveno i na případné samoplátce, možná je však pouze bezhotovostní platba kartou.

 

Lékaři ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně zatím nezaznamenali vysoký nárůst pacientů, kteří by kolabovali z horka. V interních ambulancích denně ošetří do pěti lidí.

Převážně jsou to starší a chronicky nemocní lidé, kterým se při opakovaných vedrech přitíží. „Včera jsme ošetřili pacientku, která strávila dva dny opalováním se na koupališti. Nadměrné slunění jí neudělalo dobře, navíc se přidaly neurologické potíže, takže jsme ji museli hospitalizovat,“ uvedla interní lékařka MUDr. Lenka Zimolková z II. interní kliniky FNUSA a LF MU. „Další včerejší pacientkou byla starší paní, které se udělalo špatně z horka, a byla hodně dehydrovaná. Dostala infuze, zavodnili jsme ji a po několika hodinách mohla odejít domů. Očekávali jsme s kolegy, že kolapsů z veder bude mnohem více, naštěstí se tak nestalo. Lidé už jsou možná více poučení,“ konstatovala Lenka Zimolková.

Lékaři dodávají, že nejvíce ostražití by měli být senioři, kteří vysoké teploty často podcení. Rady, jak předejít kolapsům z horka jsou stále stejné, ale je dobré si je neustále opakovat. Lidé by měli hodně pít, nejlépe čistou vodu, omezit alkohol i kávu. Měli by si rovněž dávat pozor na samotný pobyt na slunci, chránit si hlavu a vyhýbat se fyzické zátěži. A trávit čas, pokud je to možné, spíše ve stínu, doma hodně větrat. Pokud se již senior začne cítit špatně, měl by navštívit lékaře. „Akutní problémy se projevují zvracením, bolestí hlavy, kolísavým tlakem. Starší lidé by příznaky neměli podceňovat a raději by měli vyhledat odbornou pomoc,“ dodala lékařka Lenka Zimolková.

Darování srdce je darem života a projevem nejhlubší lidské lásky. Slova, která ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně nově připomínají ty, jejichž rozhodnutí umožnilo zachránit, prodloužit či vylepšit život jiným nemocným. Pamětní desku dárců orgánů a sochu Znovuzrození k uctění jejich památky dnes v kapli sv. Anny slavnostně odhalil pacientský Spolek Markéta.

„Za každým darovaným srdcem je člověk, který musel zemřít, a jsem proto velice ráda, když si to pacienti uvědomují a dokážou svůj vděk i vyjádřit,“ uvedla při odhalení přednostka I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU prof. MUDr. Lenka Špinarová, PhD., FESC, která se Spolkem Markéta dlouhodobě spolupracuje. „Kolem transplantací se pohybuji od samého začátku, kdy byla v roce 1992 provedena první výměna srdce v Brně, takže dnešní odhalení pro mě má i osobní rozměr,“ doplnila.

Se členy Spolku Markéta, který sdružuje právě pacienty po transplantaci srdce, se pravidelně setkává i v rámci víkendových akcí. „Kromě výměny zkušeností si s pacienty vždy také společně zasportujeme a musím říct, že je skvělé vidět, že se pacienty po transplantaci srdce daří plně vracet do života,“ uvedla prof. Lanka Špinarová.

Spolek Markéta připravoval pietní výzdobu kaple od listopadu 2018, kdy před kaplí sv. Anny zasadil Strom naděje a života. „Tento strom je dnes již košatý, plný listů připomínajících svým tvarem srdce,“ uvedl při zahájení slavnostního odhalení zakladatel a předseda Spolku Markéta Ing. František Kmínek.

Dvakrát odložené odhalení se uskutečnilo také za přítomnosti ředitele Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno, doc. MUDr. Petra Němce, CSc., MBA, FESC, autorů uměleckých děl a kněze ThLic. Leo Zerhaua, který pietním předmětům požehnal.

Hudebním doprovodem v podání žáků Základní školy umělecké varhanické Brno organizátoři vyjádřili poděkování všem lékařům a zdravotníkům za to, že se jim i přes nepříznivou epidemiologickou situaci podařilo transplantovat všechny darované orgány a zachránit tak život mnohým nemocným. Na závěr zazněla skladba věnovaná těm, kteří se této chvíle bohužel nedožili.