Do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně dnes dorazilo 500 dávek očkovací látky Nuvaxovid od společnosti Novavax. Jde o klasickou proteinovou vakcínu, která má srovnatelnou efektivitu i bezpečnost s mRNA vakcínami. V Očkovacím centru FNUSA v budově Millenium Center se s ní začne očkovat ve čtvrtek.

Vakcína od společnosti Novavax je dvoudávkovou vakcínou s intervalem 21 dní mezi dávkami. Určena je primárně k primovakcinaci dospělých osob, nikoliv jako posilovací dávka. „K očkování se není třeba vůbec registrovat, stačí přijít v provozní době centra. Vakcína v dostatečném množství bude od čtvrtka k dispozici pro všechny zájemce,“ uvedla vedoucí Očkovacího centra Pavla Urbánková.

Očkovací centrum FNUSA se nachází v budově Millenium Center na adrese Hybešova 42 a zájemcům je otevřeno od 8 do 14 hodin.

 

Mgr. Martin Toul z Loschmidtových laboratoří PřF MU, RECETOX a Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) objevil ve své práci souvislosti, které zvyšují doposud uznávanou účinnost stafylokinázy při rozpuštění krevních sraženin až desettisíckrát. Tento průlomový objev by mohl dopomoci k nalezení nových a účinnějších léků pro pacienty s akutní cévní mozkovou příhodou.

Pro léčbu mozkové mrtvice se v současnosti používají dva přístupy. První je mechanický, kdy se krevní sraženina odstraní pomocí katetru, zatímco druhý je biochemický, kdy se tromb rozpustí za pomocí léku. První způsob je náročnější na technické vybavení a také na důkladné proškolení personálu, druhý je jednoduše aplikovatelný, nicméně i on má své limity, zejména co se týče účinnosti a ceny podávané látky.

V současné době se nejvíce používají léky, které obsahují jako účinnou látku protein zvaný altepláza. Ten sice působí relativně selektivně přímo na krevní sraženinu, ale má omezenou účinnost a existuje u něj vyšší riziko opětovného vzniku trombu nebo nežádoucího krvácení. I z tohoto důvodu se neustále hledají látky, které by rozpustily trombus  rychleji a bez rizika vedlejších účinků.

Jako jeden z vhodných kandidátů byl uvažován protein produkovaný bakteriemi stafylokoka – stafylokináza. Stafylokok se vyskytuje na kůži či sliznicích každého člověka. V případě, že je však oslabený organismus či poškozený imunitní systém, dokáže způsobit obtížně léčitelnou infekci. I když se imunitní systém snaží tyto bakterie izolovat pomocí ochranné bariéry obdobného složení jako má krevní sraženina, stafylokok ji dokáže rozbít pomocí stafylokinázy.

Stafylokináza se však kvůli nízké účinnosti nezdála být vhodným kandidátem pro léčbu mozkové mrtvice. To by ale nyní mohla změnit práce Martina Toula, který dokázal, že doposud udávaná účinnost je ve skutečnosti mnohonásobně – až 10 000krát – vyšší. „Na výzkumu a vývoji látek účinných při mozkové mrtvici pracujeme v rámci projektu Stroke Brno a náš výzkum podpořilo Ministerstvo školství čtyřletým grantem INBIO ve výši 100 milionů Kč,“ uvedl Toul.

K souvislostem, které by mohly změnit vnímání stafylokinázy při léčbě, se přitom přišlo neplánovaně. „Testovali jsme proteiny podobné stafylokináze, a potřebovali jsme získat výchozí data, která bychom měli jako základ pro srovnání. Nechtěli jsme vycházet jen z dat uvedených v odborné literatuře, chtěli jsme si předchozí pozorování ověřit v laboratoři. Při ověřování jsme šli více do hloubky a zjistili jsme, že je to s aktivitou stafylokinázy vlastně úplně jinak,“ popsal Toul.

Celková efektivita stafylokinázy, tedy účinnost rozpouštění krevní sraženiny, je skutečně nízká. Nicméně její mechanismus je složitější a skládá se ze dvou kroků. První z nich je vazba stafylokinázy na svého partnera, která je opravdu velice slabá. Oproti tomu druhý krok, tedy samotné rozpuštění krevní sraženiny, je desettisíckrát vyšší než celková efektivita. Důvodem je minimální vazba stafylokinázy, kvůli které vytvoří aktivní navázanou formu jen zanedbatelná část molekul stafylokinázy. Pokud by se tedy podařilo vazbu zefektivnit, násobně by se zvýšila i celková účinnost rozpouštění krevních sraženin.

„Všichni se dívali na aktivitu jako celek. My jsme se však zaměřili na jednotlivé kroky mechanismu a našli ten limitující. Díky tomu jsme zjistili, že vůbec nepotřebujeme stafylokinázu vylepšovat co se týče aktivity rozpouštění, ale stačí se zaměřit na efektivitu jejího navazování, což je snadněji proveditelné,“ zdůraznil Toul. Další výzkum tak bude cílit na nalezení proteinů s vylepšenými vazebnými vlastnostmi tak, aby celková efektivita byla co největší. „Za pomocí metod proteinového inženýrství máme v plánu navrhnout tisíce variant, protestovat je u nás v Loschmidtových laboratořích a nejvhodnější kandidáty poslat kolegům z Biofyzikálního ústavu AV ČR, se kterými spolupracujeme také v rámci platformy Stroke Brno,“ nastínil další plány Martin Toul.

První autor práce Mgr. Martin Toul je studentem Masarykovy univerzity a výzkumník týmu Proteinové inženýrství (FNUSA-ICRC) v Loschmidtových laboratořích pod vedením prof. Zbyňka Prokopa a prof. Jiřího Damborského. V roce 2020 získal Fulbrightovo postgraduální stipendium pro doktorské studenty, díky kterému absolvoval semestr na Texaské univerzitě v Austinu ve skupině prof. Kennetha A. Johnsona.

Už desátý rok je únor měsícem sucha – alespoň toho alkoholového. K populární výzvě Suchej únor, která veřejnost vybízí k měsíční abstinenci, nabádá i primářka Oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně PhDr. Zuzana Spurná, Ph.D. „Suchej únor bych všem doporučila ze dvou důvodů. Za prvé je to pro každého příležitost si uvědomit, zda a do jaké míry jim absence konzumace alkoholu chybí, za druhé je to výrazem podpory pro ty, kteří se s abusem alkoholu ve svém životě potýkají – ať už léčbu zvažují, podstupují ji, anebo jsou právě v remisi,“ říká psycholožka.

Být abstinentem je podle ní totiž v Česku opravdu výzva. „I když alkohol patří mezi tvrdé drogy, v naší zemi si tuto skutečnost málokdo uvědomuje. Zacházíme s ním spíše jako s potravinou,“ upozorňuje Zuzana Spurná. „Alkohol je nabízen při téměř všech příležitostech, stal se pro nás nedílnou součástí mnoha společenských i svátečních rituálů. Člověk, který jej odmítá, je považován za zvláštního a ke konzumaci je často vybízen i přes vyslovení svého nezájmu, případně to může být hostitelem vnímáno jako faux pas,“ říká.

Alkohol se podle ní pak často stává první pomocí v případech jakékoliv psychické krize. „Bývá ‚léčbou‘ depresí i úzkostí. Umožňuje útěk před realitou, zapomnění, případně krátkodobé zlepšení nepříznivé reality – problémů či konfliktů, které si nechceme připustit, a které neumíme řešit,“ popisuje. V mnoha takových případech alkohol začne život pomalu ovládat, a to rozhodně ne ve prospěch uživatele. V této souvislosti Zuzana Spurná upozorňuje na to, že pozornost okolí může být svedena právě na jedincovu konzumaci alkoholu, přestože závislost je až důsledkem jiného, hlubšího problému.

„I když se jako klinický psycholog nespecializuji na léčbu závislostí na alkoholu, setkávám se s tímto problémem u svých klientů poměrně často – v poslední době více u žen než u mužů. Právě ženy nezřídka řeší vztahovou prázdnotu a nespokojenost domácím, tedy nikoliv společenským, popíjením alkoholu,“ popisuje Spurná s tím, že se na konzumaci alkoholu nejen v takových případech zvyká velmi snadno. Zbavit se tohoto zlozvyku je potom naopak obtížné, a to zejména v situacích, kdy má osoba k abusu na alkoholu sklony například kvůli zděděné vloze k závislostem.

„Různé stupně závislosti na konzumaci alkoholu prostupují celým spektrem naší společnosti a neliší se inteligencí ani socioekonomickým statusem lidí. Naopak si myslím, že inteligentní a pracovně úspěšní lidé mohou být rovněž úspěšnější ve skrývání alkoholové závislosti,“ shrnuje a závěrem dodává: „Pokud někdo alkohol odmítá, tak jeho postoj respektujme. Normální je nepít.“